#sebedestrukce

[kralovna-ne-stesti]

Ocitla jsem se ve strnulosti. V jakési bublině, co mě odděluje od světa, i sebe samé, co mě chrání od vnějšku a zároveň zraňuje uvnitř. Jsem zalezlá ve svý průhledný ulitě, ze který pozoruju svět. Zavíčkovaná, aby ke mně nic nemohlo. Abych já nemohla ven. Jsem jako zaseklá ve snu, smyčce. Naprogramovaná sama sobě škodit, brzdit se, obelhávat. Nastavená udržovat se při životě, ale nikdy ne skutečně žít. Jsem svým vlastním vězněm. Soudcem, obhájcem, porotou i katem.

[violetwonder]

Čas si nechávám jen tak protékat mezi prsty.

Je to skoro jako nechat protékat vodu, která je hned pryč.

Čekání je tak unavující.

Sliby, který se možná nesplní.

Rozdrcený touhy na prach, polámaný nervy a sušený city.

Začínám chápat v čem je má magie

je to sebedestrukční moc

kdy chceš víc všeho, hlavně být víc zničená

ubodaná pocity nechtění

svazovaná ignorací

dušená vlastním pohrdáním

popálená nesplněnými touhami

zmlácená očekáváním

takový soukromý emoční BDSM session.

[blueberryvic]

Ty seš takovej pojebanej kokot

jen mě zase neopouštěj. Já už to znova nezvládnu. Co když tě miluju? Změnilo by to něco? Znamenám pro tebe vůbec něco? Tolik otázek, na který se bojím znát odpověď. Ale jednu věc vím. Chci bejt s tebou, jakýmkoliv způsobem. Nenávidim se za to, jak rychle jsem vstoupila do stejný řeky znova s malym nepatrnym rozdílem, předtím jsem plavala proti proudu, teď se topím. Dala jsem ti svoji lehce nalomenou, ale plnou důvěru, tak mě prosím, tentokrát nezklam. Víru druhejch šancí mám i díky tobě. Vždyť já bych pro tebe udělala cokoliv. Buď tady. Prosím. Miluju tě.

[blueberryvic]

Doprdele ale už,

momentálně dovoluju svýmu srdíčku, aby mělo plnou nadvládu nad mým zdravým rozumem a věř mi, že to jako kurva vážně není nic jednoduchýho, protože jsem plná pochybností, který mě bodaj do krku jako nůž. Jenomže ty jsi ty a já tě miluju, až si zlomim vaz, jizvy na mým krku mi připomenou, že varovat mě nikdo nezapomněl.

[divka]

Občas jsou dny jako tento, kdy jsem sama doma. Ve tmě. Občas v tichu nebo si stále dokola co nejvíce nahlas pouštím písničku, která mě tolik ničí. Pláču, křičím, píšu nesmysly. Piju alkohol, snažím se hledat prášky, kouřím. Cítím se jako hrozný blázen. Opravdu hrozný. Nekončící sebedestrkuce. Další den vyjdu na ulici, jdu do školy, kde jsem pár dní kvůli své sebedestrukci nebyla, svůj pohled mám prázdný. Jsem úplně mimo. Mimo svou mysl i tělo. Prázdnota, nic. Je mi ze mě samotné na zvracení a usmívám se na ty smutně-krásné duše. Neznáš mě. Vůbec ne.

[violetwonder]

touží milovat tak moc, až jí to vnitřně ničí

[divka]

Vytvořila jsem si svou vlastní sebedestruktivní krabičku. Je maličká, protože se cítím oproti světu maličká. Je na ní moře, protože bych chtěla umřít v moři. Mám pocit, jako by to byla krabička celého mého života. Jen sebedestrukce, nic víc. A mám chuť utéct pouze s touto krabičkou na konec světa. Máte i vy svou sebedestruktivní krabičku?

[b33rprinc3ss]

Jak jednoduchý by teď bylo ponořit se pod hladinu a nikdy víc už nevyplout napovrch.