Moje dnešní dvojstrana v @onadnes.cz !🖤 #dekuji všem, kteří mě a mou práci podporují, tohle je pro mne #splnenysen !🇨🇿 #swipeformore (at Paris, France) https://www.instagram.com/p/BxZ-hxpA64d/?igshid=128fvig598r78
Nebojte se žít své sny ... šedý vzor se bude dokonale hodit do našeho bytu. 🏠Nemůžeme se dočkat až se rozsvítí nad jídelním stolem. 🤩#splnenysen #dreamscometrue #lineaprovenza #sedyplot #aldobernardi #nenodesign #jednodušejiužtonejde (v místě Czeski Cieszyn Rynek)
Kvído a jeho splněný dětský Sen „Kvído,10 let“ žije v dětském domově rok s bratrem. Má rád fotbal, vybíjenou a běh. Nejraději lítá venku s kluky. Moc si přál mít své vlastní kolo. Jeho dětský Sen se mu včera splnil, dostal od pan Jaroslava krásné modré kolo. 🚴♂🚴♂🚴♂ Kvído moc děkuje!!! 😀😀😀 I ty můžeš splnit dětský Sen🎁😊 Podívejte se do katalogu dětských snů, třeba Vás některý osloví!⬇️⬇️ www.ano.g6.cz/wp-content/uploads/Projekt-SEN-2017.pdf nebo přispět do Vánoční sbírky pro děti bez rodičů🌲🏎🚲🛴📱📖👓🎒🙂 Více o sbírce a o dětech najdete zde⬇⬇⬇ www.DARUJME.cz/2400645
Je to přesně rok, kdy jsme se s přítelem a autem nabaleným až po střechu, objevili tady v Barceloně. Bylo krásných 25 stupňů a na tenhle den nikdy nezapomenu. Nestalo se nic tak zvláštního, ale šlo především o můj pocit a myšlenky, které si mi honily hlavou. Oba jsme byli plní očekávání ale i nejistoty. A co si pamatuji úplně nejvíc, tak tu vůni jihu. Podle mého názoru jde o kombinaci sluníčka, písku, kávy, smíchu, květů mandarinek, palem a moře...
Zpětně můžu naše první chvíle, daleko od rodiny a přátel, hodnotit jako dny euforie, kdy člověk všechno vidí jako přes růžové brýle. Sama jsem si říkala, že tohle musí brzy skončit a poznáme, že nic není takové, jaké se zdá. Jenže nic takového se nestalo...a už je to rok, kdy jsme od rodiny a přátel vzdálení 2 tisíce kilometrů.
Samozřejmě jsou každodenní okamžiky, které mi daji najevo, že nejsem místní a že se musím ještě hodně učit. Když bych měla zmínit okamžiky, které mi v České republice přišly jako samozřejmost a tady jsem je brala jako překážku, popsala bych určitě pár stránek. Tak především jde o jazykovou bariéru. Ale určitě bych zmínila nakupování v supermarketu, kdy se člověk začíná orientovat v jiných potravinách a také zjistí, že některé potraviny tu prostě nekoupí. Následně šlo o běžné vyřizování bankovního účtu, veškerých dokumentů, pronájmu garáže, výslechu na Policii (to nám jen někdo rozbil okénko u auta), výměna okna a elektroniky - tedy domluva s automechanikem, zaražený zámek u vchodových dveřích, takže vypáčení dveří a následné celodenní čekání na zámečníka - všichni tu mají samozřejmě čas :) Hledání práce bych nebrala nijak katastroficky, jak by řekla moje máma. Ale spíš jde o to, že začínáte od začátku. To, že člověk studoval, získával pracovní zkušenosti několik let a měl svým způsobem někam našlápnuto...tak najednou jste na startovní čáře a začínáte jinak. Je ale na samotném člověku, jak věci uchopí. Osobně jsem ráda, že jsem se nebála jít do věcí, které bych například v České republice nezkusila, nedělala. Například díky hlídání jednoho úžasnýho kluka jsem potkala skvělou rodinu, za kterou jsem neskutečně vděčná :) Práce v klientském servisu mi zase pomohla poznat nové lidi z celého světa. Díky studiu španělštiny mám nové přátele, které mám moc ráda. A čeho si hrozně moc vážím, tak jsou to moji klienti z České republiky, kteří mi zůstali věrni i přes vzdálenost a jsme stále v kontaktu. Spokojený klient je pro mne stále ta nejdůležitější vizitka moji práce :) A kdo ví, třeba do budoucna se tu budu věnovat výživě na plný úvazek.
Ale co jsem si díky novému životu v nové zemi uvědomila, že by člověk měl žít svůj život, měl by si plnit své sny a věřit, že i pády nebo klopýtnutí nás posouvají dále. Život není jednoduchý, ale čím dál tím víc věřím tomu, že když si něco opravdu přejeme a jdeme si za tím, tak se nám to splní. Ono je důležité, jít těm svým snům naproti.
Tyhle chvíle bych chtěla sdílet s přáteli a rodinou, kteří mi moc chybí. Ale rozhodla jsem se tenhle blog psát i z důvodu, že si lépe uvědomuji, jak úžasný život člověk žije. Já určitě. Jen je potřeba se vždy na chvilku zastavit a být za své chvilky vděčný. No a samozřejmě chci i lidem, kteří třeba nikdy ve Španělsku nebyli nebo naopak byli a opět se chystají, poukázat na místa, kam se mohou příště podívat. Zatím jsme tedy “nevystrčili paty z Katalánska” (kromě Andorry), ale není všem dnům konec :D.