Koupila jsem si svetr, kterej je přesně tak skvělej, příjemnej a barevně i velikostně naprosto v pořádku, z kterýho bych si přála, aby jednou byl „ten“ svetr, třeba „mámin“ svetr, kterej se tahá roky pořád dokola, je velkej a huňatej a ošoupanej a vybledlej, ale je nejpohodlnější na světě a budeme ho tahat na doma donekonečna, protože to je rodinej poklad, kterej se miluje a ti co ho nosí, chtějí, aby vydržel navěky. Třeba další generaci. Protože to je prostě „ten“ svetr. Putovní. Svetr po někom. Svetr po mě.








