Nesnáším chození pozdě. Díky tomu, že chodím relativně rychle a většinu času pracuju na počítači, nevadí mi nějaká ta dvouhodinová procházka. Navíc je to daleko spolehlivější, protože narozdíl od veřejné dopravy jsem za svou chůzi zodpovědnej já.
Jak už to tak ale bývá, dav je jen tak pomalej, jako jeho nejpomalejší člen a tak musím občas “ťapkat” rychlostí davu, než se dostanu k nejbližší zkratce.
Občas tedy docházím na meetingy pozdě.
Naštěstí si vybírám klienty a přátele dobře a tak vím, že moje spoždění chápou a místo zdržování omluvama spíše ocení tajuplnou historku o tom, proč jsem pozdě.
“Než začnete panikařit, ano, je to krev - ale dobrá zpráva je, že není moje! Dejte mi ještě tři minuty, skočím si opláchnout ruce a můžeme se dát do práce.”
Předchozí článek: Z MÝCH ZÁPISKŮ
Můžeš mě sledovat na instagramu tady