Jen chtěla bych
by život jemný
a ohleduplný zas byl,
jak tomu bývávalo
dříve, kdy člověk
-snad jen ostýchavě-
druhého směle políbil.
To nemluvil bys o mrdání,
nechtěl bys ho vykouřit,
však nabídl bys pohlazení,
chtěl v mé přítomnosti být.
Ale ty čteš Bukowského a
Puškin ti moc neříká.
Tvůj ideál snad vzdálen mého.
tvým revírem je putika.
Však kouzlu tvého přirození
já podlehla bych bez prodlení,
bys myslel vážně vše co rdíš
po pár pivech za setmění.













