každej den se vozíme do školy, do práce, na randíčka. každej na tu svoji konečnou.
nepřemýšlíme nad tím, jak to všechno funguje. že to vůbec funguje. bereme to jako samozřejmost.
v samozřejmostech se prej skrejvá největší síla. jako třeba v tom, že vidíte. my jsme se taky podívali. jak to vypadá u trolejbusků doma.
prvním zjištěním bylo, že se v předsíni nezouvaj. zato hned, co přijdou domů, projdou prohlídkou. stojí v řadě a maj tak trošku strach. jak to v čekárně u doktora bývá. představte si to u vás doma.
starostliví technici zkoumají, jestli trolejbus něco nebolí, jaký má starosti, kdyžtak mu předepíšou prášky. alkohol zakázanej.
vlastně mají trajfy (sme v brně) obrovskou výhodu. díky šikovným rukám a kreativním myslím techniků můžou být v plný parádě docela dlouho. když je už unavenej a starej, prostě ho rozeberou na holou železnou konstrukci a postaví znova. facelifting po brněnsku. proč po brněnsku?
jiný města na tohle serou. prostě starší trajf vyhodí. jako ten modrej, z jihlavy. brněnskej dopravní podnik je blízko lidu. naslouchá mu, ať už si kdo chce co chce říká. dětem se modrej trolejbusek líbil a říkali mu šmoulinka, tak ho nechali takovej, jakej je. pokřtili ho jménem šmoulinka.
vždycky jsem si říkal, že je práce vopruz. prohlídka vozovny komín mi změnila názor.
„máte tu docela pohodičku.“
„jaký si to uděláš, takový to máš,“ prohodí sympatickej šéf a zasulutuje projíždějícímu řidiči.
technici a řidiči jsou vysmátá parta.
„na to nešahé, je to mastné,“ prohodí technik směrem k šéfovi, kterej se mu snaží zvednout matku, co spadla na zem. dělají fórky. blbnou jako malí kluci. technici operujou s málem. bojují s nedostatkem peněz. když mají peníze, s byrokratickejma blbostma. nenechávají se však odradit.
jsou to nadšení fandové, kteří vymýšlej různé zlepšováky a řešení. slyšet, že někdo celej den opravuje trolejbusy a potom, ve svým volným čase, opravuje ty historický pro technický muzeum, je jak z jinýho světa. podlaha i stropy čistý. věci uklizený jak do komínků.
ve vozovně komín jsem měl pocit, že jsem byl v jiný galaxii. každej člověk tak nějak samorost. originál.
vždycky je podivný, když se něčemu podíváte pod pokličku a máte dobrej pocit. že jste v dobrejch rukou. že na vás myslí. v týhle vozovně berou každej trolejbus jako svoje dítě.
až příště nasednete do trolejbusu na tu vaši konečnou, vzpomeňte si, že jste v dobrejch rukou. rukou, který dávaj minimálně mě naději, že i práce může být zábava.
