starý lískovec, smyčka‹‹‹
tady jsme jednou oba bydleli. tohle je naše konečná, spolu zde mudrujeme uprostřed nekonečného pole, zde si sami pořádáme interview. nikdo jiný jej totiž za nás neudělá. #selfie jsme samozřejmě také nezvládli.
kromě modřic jsem znal všechny konečný už předtím. nedá se říct, že by mě překvapila některá konkrétní, spíš mě překvapila ta rozmanitost a nejednotnost. modřice mě překvapily svou atmosférou. koktejl naprostý vesnickosti a šalin mi přišla jako jeden z největších divů. vlastně je to ideální kompromis pro lidi, kteří přijdou do brna studovat, ale jsou svou povahou vesničani. na brno budou mít dobrý vzpomínky, možná si tam najdou práci. můžou se přestěhovat do modřic, používat podivný nářečí, mít domek s vejminkem a přitom ujít sto metrů, nasednout do šaliny směr metropole.
jinak z těch, který teprve čekají, je pro mě určitě nejvíc překvapivá a zajímavá čertova rokle. už jen to pojmenování mě dlouho přitahovalo a návštěvu jsem schválně oddaloval.
jakou frázi o konečné nerad slýcháš?
joo, tahle konečná, tam jsem kdysi bydlel, když jsem ještě byl v brně. ale vážně. nejvíc mě štve, když mi někdo řekne, že ho konečný nezajímají, protože mu stačí znát jeho každodenní cestu a je mu jedno, co je dál. vidím v tom trošku paralelu s životním rozhledem a ignorantstvím.
s konečnou se od začátku počítalo s jako jistým dvojsmyslem. psát o jednom tématu je přitom vysilující. ty i já pociťujeme s každou další zastávkou své hranice. jde mluvit o tom, nad čím přemýšlíš, když jedeš vstříc další? netrávíme na konečné málo času?
na každý jedný konečný jsem strávil minimálně jedno odpoledne/večer/noc. plno hezkejch vzpomínek. nepřijel jsem tam na pět minut jako turista, ale přijel jsem tam jako domů, sžít se s prostředím. ono to po vínu jde vždycky tak nějak snadno. všechno, co napíšeš, má nějakej důvod. konkrétně u starýho lískovce bych mohl psát naprosto individuální a subjektivní popis toho, co jsem tam zažil, mám na to místo (kupodivu) docela zajímavý vzpomínky. jen si nejsu jistej, jestli to někoho zajímá.
tvoje poloha je v současnosti Wrocław, Polsko. jak se odlišují tvé konečné od těch našich? minulý díl jsi psal zpovzdálí, přesto zapáleně a věrohodně.
ve wrocławi se celkově testuje moje záliba k šalinkám. místní nejsou tak roztomilý a nevinný. řidiči nejsou pyšný na to, že je řídí. nevím, jestli to mají polský šaliny rády, ale rychlost a hrubost, jakou projíždí zatáčkama nebo přes křížení kolejí, jim rozhodně nedělá dobře po zdravotní stránce. lidi jsou na šaliny většinou naštvaní, protože přijedou málokdy, jak mají. mám dojem, že tu vůbec nepochopili význam, jakej mají šaliny mít. šalina znamená město. znamená to ruch a velikost. znamená to budoucnost a prosperitu. znamená to, že se potřebuješ dostat rychle z jednoho místa na druhý. wrocławskej koncept je takovej, že šaliny nemají absolutně žádnou přednost. na semaforu dokonce mají zelenou později než auta. linka jezdí jednou za 15 minut a nikdo se tomu nediví. věc, která je tu hezká, jsou některý vozovny. mají ten polskej, cihlovej look. některý z nich tak vypadají jak boční trakt vaňkovky.
důvodem této formy – rozhovoru – je nakonec právě tvůj Erasmus. už dávno ale víme, že tuhle konečnou nám vylovil Prigl. pijeme stejné pivo, nebo bychom se raději rvali?
myslím, že není potřeba vidět v Priglu problém. maj jinej přístup a taky si myslím, že i jiný publikum. vidím to na Martinovi. když vyjde novej článek na Priglu, těší se na to – jak tam zas někoho setřou a jak to bude sedět jak prdel na nočník. oni to vzali jako popis hospod s tím, že je to samozřejmě totální bizár. o tom jsem vůbec psát nechtěl, hospody mě nezajímají. jsou tam zajímavější věci, z mýho pohledu. ale když už mluvíš o pivu, tak starobrno. nebo polskej stern, protože to má 9 procent a stojí to jako pivo. když o tom tak přemýšlím, tohle je asi ta nejvíc tajuplná konečná.
jak by vlastně měly vypadat fotky konečné Starý Lískovec, smyčka? jsem často výhodě, mou část jsi neviděl a vůbec – často nevidíš, jak bude tvůj záznam dané konečné ilustrován.
starej lískovec je zajímavá konečná tím, že je to doopravdy konečná města. podjedeš most a si na poli. nic. moc konečných tohle o sobě říct nemůže. proto si myslím, že nejlepší ilustrací nebudou ani tak paneláky, kterých tam je moc. ty jsou i na jiných konečných.
i když se to už považuje za otřepanej fór, na týhle konečný je zajímavý třeba to, že je poblíž stopovací místo na dálnici směr praha.
je tam zahrádkářská kolonie. rodinný domky hned pod dvanáctipatrovýma panelákama. v několikapatrovým stínu se schovává kostel. to moc často neuvidíš.
další konkrétní místa se nedají popsat, musíš je vidět. ale právě to je na tom přece zajímavý. že najdeš jiný než já.
má konečná svou konečnou?
kde je konečná! to je relativní. jenom ty šalinkový, aktuální, jsou daný. ale i ty se mění. staví se nový linky a další konečný.
ale hlavně. konečná je synekdocha. můžeš si pod ní představit cokoliv. jako třeba minulej tejden, kdy v místní šalince jel chlapík s ředidlem v sáčku a smrděl víc jak stromeček do auta. ten měl konečnou, i když to bylo v centru.
konečných je tolik, kolik je příběhů. a příběhu je tolik, kolik je lidí.