A jestli chcete vědět, proč vždycky píšu při drenči, je to prosté - jindy nemám čas nebo náladu.
Tak či tak, milé zvíře sebou házelo, lomcovalo, a všeobecně se snažilo vyhnout kapačce... No a ta kráva blbá skončila s předníma nohama na železu lehce nadzvedlá, koukala na mne jak na vraha jakože "Co si to dovoluješ pomoz mi"... No tak jsem si to chtěl vyfotit, že jo, toho ňoumu, no ale to zas ne a to se hnedka hodila do normálu. Kráva.
Nudím se na odpolední (která nebyla celou dobu co tu jsem (půl roku a něco) věc, která by se dělala).
Piju džusík řízlý energetickým nápojem a přemýtám... Já ho mám vlastně v láhvi od Arizona ledového čaje, kterou jsem kvůli obrázku na etiketě dlouho nehodlal svléknout, až do teď, a jak tak na to koukám...
Já piju lektvar uzdravení. Jo, jasný, láhev by měla být ze skla, ale...
Půl sedmé večer, pohodička, odložil jsem hru s tím, že chvíli budu na internetu a půjdu si zdřímnout, jenom na chvíli, že jo...
Volá mi Ukrajinec od telat (+porodny) že potřebuje pomoc.
Tak se teda seberu a jdu mu pomoct, že jo, no. Ukázalo se, že se telej dvě krávy (naštěstí? v jednom kotci) a jedna z toho měla dvojčata, jedno už venku, a ta druhá byla úzká, takže potřebovala pomoct.
Po chvíli domluvy jsme usoudili, že bude lepší je obě šoupnout do "porodního boxu", kde jsou postýlky a tudíž zábrany velikosti jedné krávy, takže nám neodejdou když v nich máme ruce...
Taháme tele. Nic, nic, nejde... No a pak najednou lup, po hrudník venku! Dobrý, připravuju se, že to povolí až vyleze pánev... A taky že povolilo, ale milý Ukrajinec to asi nečekal (jak sakra, vždyť už je v oboru bůh ví jak dlouho???), uklouzl... A promptně se mrdnul do hlavy o stěnu za ním.
Panika.
Po chvíli to rozdejchal, ale motal se pořád, ale neee, on musí ještě pomáhat aspoň... Když se snažil dát tele do vozíku a pak se musel chytat zábrany, aby se zvednul, tak jsem mu to zatrh, poslal ho domů a milá telata ošetřil sám.
Fujtajksl ve spolek, já věděl proč si čipuju příchod do práce...