Odvrácená strana měsíce

Myšlenky, básně, reakce na okolní dění. Vše co mi běží hlavou a potřebuje se dostat na papír.

[teriova]

Welcome home

Každý den když přicházím domů, už na schodech cítím jak se postupně odhaluji. První patro - odkládám oblečení ve kterém se dusím. Jako když vítr odvane lehký šátek. Druhé patro - make up se postupně odlupuje, kapku po kapce jako v horké sprše. Až zůstane po něm jen mnohobarevná šmouha. Třetí patro - vlasy se postupně uvolňují z poslušného drdolu a ve vlnách padají do obličeje. A jsem za dveřmi. Nahá, odhalená, šťastná. Z hrdla se mi konečně prodere smích spojený s řevem a potlačovanou nespokojeností. Další den je za mnou...Well done

[teriova]

Kupuju si cigarety jen proto, že se mi líbí si večer otevřít okno a koukat se na spící domy skrz kouřovou oponu.

[teriova]

Někdo známý

Ráda potkávám nové lidi. Ráda se seznamuji. Miluji být ve velké společnosti a bavit se a smát a být v jednom kole. Stejně tak ale miluji být sama a nebo z povzdálí pozorovat ostatní. Jak se baví, smějí, reagují. Jak jsou šťastní nebo smutní, uražení, zaskočení a nesví. Miluju tohle všechno do té doby, než se mnou někdo chce být sám. Ačkoli moc chci s někým být, tak doslova nesnáším to oťukávání a poznávání. To že ten dotyčný neví co chci a co mám ráda. Jak mě potěšit a rozesmát. Nebo co neříkat, aby mi neublížil. Neví jaké mám ráda kytky ani jaká je moje oblíbená barva. Pouští nevhodnou hudbu a vybírá špatné filmy. Dotýká se mě tam kde mi to vadí a nehladí mě tam, kde po tom toužím. Nenávidím opustit někoho, kdo tohle všechno ví pro někoho, kdo o mě neví vůbec nic. A přesto je to vždy po nějaké době nutné.

[teriova]

The truth has been spoken.

[teriova]

Taneční lež

Potkat někoho, kdo by mě uměl vést na parketě s takovou jistotou, elegancí a mužností, jako jsi to uměl ty. A to i přesto, že tančit neumím.  Někoho, kdo by mi dal na všech parketech světa pocit, že s ním protančím ladně a s jistotou vším. Někoho, jehož silným pažím uvěřím tuhle taneční lež. 

[teriova]

One year later. Back to the past.

[teriova]

Jeden

Vždy najdete na hlavě minimálně jeden vlas, který nikam nepatří, neví na kterou stranu se má přiklonit, prostě tam jen je. A vy ho hrozně chcete ustřihnout, vytrhnout, prostě dát pryč. Ale víte, že pokud tak učiníte, zbude tam prázdné místo. A bude hrozně dlouho trvat, než se to místo zaplní jiným vlasem. A tak si ho necháte. Je konec konců součástí spletitého chumlu. A zjistíte, že ten jeden vlas máte vlastně rádi. Protože je jiný a svůj a žije si vlastním životem. Dokonce ráno čekáte na to, jak vzpupný bude dnes. Až jednoho dne vidíte, že ten vlas leží spokojeně a spořádaně na stejnou stranu s ostatními a něco je špatně. 

[teriova]

I would die for you smile.

[teriova]

Metafory

Charlie: Když ti někdo dá košíček, jedinou tvou povinností je, si ho užít. Nemusíš se citově angažovat. Protože když to uděláš, celej zbytek života budeš jíst stejnej košíček. Jake: Byl to moc dobrej košíček, nepřestanu na něj myslet. Charlie: Jó, taky jsem měl takový košíčky.

[teriova]

Popsat tvář. Na papír. Prstem do vzduchu každý centimetr, vrásku, záhyb. Nahotu. Prázdnotu. Bez očí. Bez duše. Do které neprohlédnu. Ani já ji nemám. Jsme bez ní a stejně milujeme. To zjištění nebolí. Trhá nás na kusy. Zběsile létající cáry černoty. Alkoholová narkóza. Kóma. Jako když padají hvězdy. Letí kus mne. Házím tě za sebe. Něco si přej. Teď.

[teriova]

Láska není. Je to jen vymyšlené slovo. To aby bylo víc citu v básních...

[teriova]

"Knihy lze považovat za duševní stravu. Nečtěte a mozek bude chudokrevný. Čtěte brak a vaše myšlení bude trpět podvýživou ”

Hodnotím lidi ve veřejné dopravě podle knihy kterou čtou. A dělám to pořád. Vždycky když vidím u někoho ležet knihu, nebo člověka který čte, automaticky zkoumám titulek a přemýšlím co je to za člověka. Co může dělat chlápek, který čte o sériových vraždách? A co slečna louskající cestopisy? Pán v montérkách znuděně listující detektivkou aniž by četl celé strany? Čtou kvůli práci? Ze zájmu? A nebo jim titul prostě někdo doporučil? Jak teda posoudíme slečny, které hltají 50 odstínů šedi?

Mám předsudky, stále.

[ta-on-a]

Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce. Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých. Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.

Richard Bach, Jonathan Livingstone Racek (via ta-on-a)

A tuhle knížku jsem dostala jako první dárek od něho…

(via srnasama)

Nejkrásnější odstavec mé zamilované knihy.

[teriova]

Čistý a uspořádaný byt/pracovní stůl značí pořádek i v životě? Generální úklid. Všude!

[teriova]

The grumpier you are, the more assholes you meet.

Banksy

[teriova]

What's more?

Touha po něčí přítomnosti nebo láska k samotě? Jak to skloubit dohromady?

[teriova]

Ná/nehody

Vždycky jsem si říkala, že posuzovat lidi a jejich povahu podle znamení zvěrokruhu je pěkná blbost. Až do momentu, kdy jsem si uvědomila, že už jsem potkala pár lidí, kteří mi byli něčím strašně povědomí ale nikdy dřív jsem je neviděla. A pak jsem přišla na to, že to jsou muži/ženy narození ve stejném znamení.  Takže až potkáte ženu, která bude celá otlučená, protože věčně rukou vráží do poliček a zakopává o vlastní nohy. Nebo naprosto neomylně za bílého dne vrazí do futer a stihne u toho vylít na sebe kávu, opařit se a poté si zabouchnout klíče.  Vězte, že jste potkali mě a nebo nějakou jinou šťastlivkyni narozenou ve střelci :) 

[teriova]

Dávám

Každému milovanému člověku ve svém životě vždy dám kousek sebe. Kousek srdce, kousek duše. A pak se necítím celistvá. A čekám, jak se mi ty kousky budou vracet zpět a zase odcházet. Vždy o něco větší, lepší, krásnější. Dělá mě šťastnou vidět, jak mí milovaní rostou a dělí se se mnou o svou radost. Na chvíli jako by do mne zapadlo část puzzle a spojilo se v radostném jásotu dítěte, které poskládá svůj první obrázek. Jenže některé kousky se nevrací. Některé odejdou do světa. Část z nich zmizí v zapomnění a nebo je mám na očích ale nedávají mi nic zpět. Mé kousky mi chybí a ty části duše zůstávají prázdné a nelze je už nikdy vyplnit. Je to jako by mi chyběl kus ruky, byl na dosah ale já ho nemohla získat zpět.