Nechápu jak je možné že už tu nejsi a svět se stejně nezastavil....

Origami Around

ellievsbear

Product Placement
Sweet Seals For You, Always

pixel skylines

@theartofmadeline
we're not kids anymore.
AnasAbdin
Not today Justin
occasionally subtle
sheepfilms
will byers stan first human second
Monterey Bay Aquarium
One Nice Bug Per Day

shark vs the universe
d e v o n

roma★
hello vonnie
almost home
todays bird
seen from United States
seen from Türkiye

seen from Malaysia
seen from United States

seen from Spain

seen from United States
seen from Brazil

seen from Brazil
seen from United States

seen from Singapore
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from Belgium
seen from United States

seen from United States
@thebosorka
Nechápu jak je možné že už tu nejsi a svět se stejně nezastavil....
Věci, o kterých se nemluví. Slabosti.
Nonšalantnost, hrdinství, resilience, síla. To jsou cnosti, za které se chválí, vyzdvihuje. Proto jsou to ctnosti.
A proto nikdo nemluví o tom, jak hroznou hanbou člověka provází každá sobecká myšlenka. Sobeckost totiž není zrovna cností. Sobecky lituji sama sebe. Je mi to tak líto.
Kolik jsem toho ztratila jen za poslední rok.
Ztratila jsem spoustu lidí. Přátelé začali postupně mizet, jeden po druhém. Bytosti kolem mě vyslíkaly lidské šaty nebo roucha beránčí. Pilíře. Někteří se rozhodli prostě jenom umřít.
Ztratila jsem otce, který nadobro prohrál bitvu, kterou svádí celých 30 let. A ani on ani já už po tomhle nebudeme nikdy stejní.
Ztratila jsem babičku, kterou jsem znala a milovala. Její tělo už neopouští své čtyři stěny vězení, které si sama vytvořila. Nikdy se nedostane přes to, že ona už tu není, a je jedno, kolik nás tu zůstalo a pro kolik z nás by ještě mohla žít. Vzdala to.
Ztratila jsem domov, který znám celý život. Už není kam se s láskou vrátit. Není kam se vrátit na Vánoce ani na prázdniny. Už navždy zůstanou jeho stěny a podlahy pošpiněné. Tím, co se tam stalo. A tím, kdo tam chybí.
Ztratila jsem i to svoje malý místo na světě. Těch pár bytostí a stěn které jsem tak pečlivě snažila vybudovat jen sama pro sebe.
----
Jak člověk může žít s tak velkým smutkem? Ten můj už by pomalu mohl nastoupit na střední školu... Ale na zmrzlinu ho i přes to vzít nemůžu.
I was in your arms Thinking I belonged there I figured it made sense Building me a fence Building me a home Thinking I'd be strong there But I was a fool Playing by the rules
The gods may throw a dice Their minds as cold as ice And someone way down here Loses someone dear
The winner takes it all Mám pocit, že je čas to tady zavřít, vážení. Bylo to krásné, bylo to těžké. No, a tak no.
"To jsi zvládnula fakt dobře!"
To těžko kamaráde. Já o tom čtyři měsíce nezavřela hubu.
(A další dva to budu pitvat elektronickou tužkou jako hokejovej zápas.)
Burn the ships
Je to co to je.
Ale jakoby.
Nemohlo by to bejt třeba něco jinýho?
For fucks sake
'Cause I'm about to break down, I'm searching for a way out
I'm a liar, I'm a cheater, I'm a non-believer
I'm a popular, popular monster
I break down, falling into love now with falling apart
I'm a popular, popular monster
I think I'm going nowhere like a rat trapped in a maze
Every wall that I knock down is just a wall that I replace
I'm in a race against myself, I try to keep a steady pace
How the fuck will I escape if I never close my case?
Oh my God, I keep on stressing, every second that I waste
Is another second sooner to a blessing I won't take
But my therapist will tell me that I'm going through a stage
Yeah, it's not a fucking stage, I just wanna feel okay, okay
Motherfucker, now you got my attention
I need to change a couple things 'cause something is missing
And what if I were to lie? Tell you everything is fine
Every single fucking day I get closer to the grave, I am terrified
I fell asleep at the wheel again
Crashed my car just to feel again
It obliterates me, disintegrates me, annihilates me
Malé věci Velké radosti
deset osobností a každá kokot
Voňavé radosti 🖤
Já. Když jdu po ulici a prohlížím se v každý posraný výloze.
Myslím, že jsem měla otce.
A pak jednoho dne najednou ne.
Ale jeho tělo ještě stále chodí ulicemi, a hlas se odráží od holých stěn.
"Bude to dobrý, to zvládneš."
Drahoušku, o tom absolutně nepochybuji. Pocházím totiž z dlouhé linie absolutních magorů.
Dean Lewis mě provází letošním rokem.
Nechápu proč zrovna já.
Já ti musela být tak podobná.
My tři vypadaly jako sestry.
Jak řekl můj táta,
Jak jsi nám to mohla udělat?!
A zabalit to tak brzo!
Doufám že jezdíš nahoře na motorce. Jak jsi vždycky chtěla.
There’s a message on my phone
It’s my mother saying, “Darling, please come home”
I fear the worst
But how could you leave us all behind
So how do I say goodbye
There’s so much to say but there's so little time
To someone who’s been with me for my whole damn life
You gave me my name and the colour of your eyes
I see your face when I look at mine
So how do I, how do I, how do I say goodbye?
Konec léta byl magický i přes všechny ty hovna
A pak, jako by byli bez hlasu..
Človek dospělého typu jen málokdy tíhne ke komunikaci neverbální. Pohlcen tichem.
No pokud máme pocit, že cokoliv řekneme je zbytečné;
(Protože to nic nezmění, ani nijak nepomůže.)
Začíná být dar řeči zbytečný.
Jakoby dnes opadla ta část mě, která tak zoufale chtěla aby někdo uvěřil. Pochopil.
A proč jako.