Takže jak je na tom Henry Proper 2?
Jak je známo, pokud lidé nějaké informace nemají, tak si je vymyslí. Po Internetu tedy koluje spousta zajímavých povídaček—například to, že Wadní bratři byli odsouzeni a teď za mřížemi pykají za tu neskonalou drzost vůči filmovému průmyslu, kterou je Henry Proper. Nu, moje zaměstnání se dá popsat mnoha způsoby, ale mříže tu naštěstí opravdu nejsou.
Ač se to nezdá, tvorba parodického dabingu dvouhodinového filmu dá hodně práce. Kurevsky hodně práce. A proto si pojďme zrekapitulovat, v jakém stavu je vlastně Henry Proper 2:
Scénář je naštěstí hotový. Bez něj by se dalo dabovat jen těžko, leda bychom dělali improvizační komedii (—taky možnost).
Dabing nechávám na dnes již jistě legendárních 99%. Měl by sice být hotový, ale ještě jsem neměl možnost ho zkontrolovat celý. Proč? Když zvážíme, že v každé scéně jsou 3–4 postavy, tak to máme zhruba 6–8 hodin audia na celý film. Sranda, co?! A to se ještě nebavím o haldě nepovedených záběrů a vedlejších rolí.
Světe div se—film ve kterém by se neozýval žádný zvuk krom mluvení postav by prostě zněl trošičku divně. My však bohužel nemáme k dispozici ani původní zvukovou stopu bez dabingu, ani milardové vybavení Warner Bros., a proto si občas musíme vystačit s tzv. „ruskými zvukovými efekty“.
Myslíte, že film stačí jen nadabovat a máte hotovo? Ha! To by postavám přes okolní hluk a hudbu nešlo nic rozumět! (viz Henry Proper 1) Komprese, normalizace, ekvalizace, limitace. Že nevíte, co tohle všechno znamená? My také ne! Ale zní to, jako že víme, co děláme. (P.S.: Nevíme.)
V původním Henrym Properovi jsme se rozhodli použít hudbu všelijakou populární či šílenou elektronickou, často z žádného jiného důvodu než toho, že to byly mp3, které nám zrovna ležely na disku. Z použití filmových záběrů pro účely parodie daného filmu bychom se možná ještě nějak vykroutili. Z nelicencovaného použití písniček pro žádné jiné účely, než že to zní celkem cool, asi ne. Takže potřebujeme originální / licencovanou hudbu. A tu zase nemá cenu dělat, dokud není audio. Q.E.D.
Slyšel jsem, že kdybychom tomu prý věnovali alespoň půl hodiny denně, tak už to přece dávno musí být hotové. Ano – zkuste poskládat 5000dílné puzzle s tím, že tomu budete věnovat pouze 2 minuty denně, a potom mi řekněte, jak vám to šlo.
Pokud se bavíme o stříhání zvuku a filmu, zvlášť toho dvouhodinového s velkým počtem aktérů, pak je to něco, co vyžaduje týdny, ne-li měsíce, intenzivní práce a koncentrace. A takový druh času a chuti do práce já prostě nemám.
Když jsme dělali Henryho Propera 1, chodili jsme na gympl a dělali na něm každý den po škole a celé dny o prázdninách—a trvalo nám to rok. Když jsme dabovali Henryho Propera 2, chodili jsme na různé vysoké školy, takže sejít se bylo sice mnohem těžší a trvalo to přes dva roky, ale přesto jsme to zvládli. Nyní chodíme do práce, platíme alimenty, máme překypující hromady starostí, čas skoro žádný a chuť leda tak jít do postele.
Teď mi tu na disku leží kolekce nadabovaných zvukových záznamů, ztorentěného filmu a potenciálních problémů s autorským právem a já z toho mám udělat ucelený celovečerní film. Mám však svůj život a zvlášť když si přečtu některé „pozitivní“ reakce, které nám chodí na Facebook, věnuju se raději něčemu jinému. (Ano, například tvorbě log. Co vám mám povídat? Design mě prostě baví.)
Kdy to bude? Jak jsme si prověřili, odhadovat náročnost či množství práce dopředu se dělá dost blbě, což je ostatně důvod odstranění procent dokončení z našeho webu (mimo blbého remcání, že se to pohno „jen“ o 5, 20, 60, 1000 procent). Budoucnost věštit neumíme. Může to být za měsíc, může to být za rok. Naše oficiální vyjádření stále zůstává:
Datum vydání: až bude hotový.
