🇬🇧 Throwback to 2019 and my John Constantine cosplay.
Back when I threw together a trench coat, a loosened tie, a cigarette, and enough attitude to pretend I actually knew what I was doing. Looking back at these photos now feels strangely nostalgic.
Constantine has always been one of those characters I genuinely enjoy – sarcastic, exhausted, stubbornly trying to do the right thing even when everything around him is falling apart. He’s messy, cynical, and somehow still deeply human.
This cosplay wasn’t screen-accurate, perfect, or particularly expensive, but I had a lot of fun wearing it, and honestly that’s what cosplay has always been about for me: enjoying characters I love and bringing them to life in my own way.
It’s funny to look at older cosplays and remember where I was in life at that moment. 2019 feels both incredibly close and impossibly far away.
Still kind of tempted to bring Constantine back someday and see what I could do with five more years of experience.
🖤🚬 “It’s called a trench coat, mate. It’s magic.”
⸻
🇨🇿 Malý návrat do roku 2019 a můj cosplay Johna Constantina.
Tenkrát stačil béžový kabát, povolená kravata, cigareta a dostatek sebevědomí na to, abych předstíral/a, že přesně vím, co dělám. Když se na tyhle fotky dívám dnes, cítím zvláštní nostalgii.
Constantine byl vždycky jednou z postav, které mám opravdu rád/a. Sarkastický, unavený životem, tvrdohlavě se snaží dělat správnou věc, i když se mu celý svět rozpadá pod rukama. Je chaotický, cynický a přesto neuvěřitelně lidský.
Tenhle cosplay nebyl dokonale přesný, nebyl drahý ani profesionální, ale nesmírně mě bavil. A právě o tom pro mě cosplay vždycky byl – o radosti z oblíbených postav a možnosti ztvárnit je po svém.
Je zvláštní vracet se ke starým cosplayům a vzpomínat, kde člověk tehdy v životě byl. Rok 2019 mi dnes připadá zároveň strašně blízko i neskutečně daleko.
A kdo ví – možná jednou Constantina opráším a zkusím ho znovu s několika dalšími lety zkušeností.
🖤🚬 „Je to jen kabát, kámo. Teda vlastně ne. Je v tom trochu magie.“