Daniela daily

[thatmusictasteslikeheaven]

Visit Original Link

[h-o-r-n-g-r-y]

Will you be there When the day’s done Will you be there Under the same sun

[h-o-r-n-g-r-y]

be gentle. fill yourself up with love instead of hate. fill yourself up with art, books, knowledge, experiences. surround yourself with people who have nothing but love to give. these things are important. they will help you learn how to love.

(a.y)

[sarahs-delights]

Let it pass; April is over, April is over. There are all kinds of love in the world, but never the same love twice.

F. Scott Fitzgerald, The Sensible Thing  (via h-o-r-n-g-r-y)

[onlinecounsellingcollege]

It’s not just other people we need to forgive. We also need to forgive ourselves. For all the things we didn’t do. All the things we should have done.

Mitch Albom  (via h-o-r-n-g-r-y)

[meanwhilepoetry]

Some people survive and talk about it. Some people survive and go silent. Some people survive and create. Everyone deals with unimaginable pain in their own way, and everyone is entitled to that, without judgement. So the next time you look at someone’s life covetously, remember…you may not want to endure what they are enduring right now, at this moment, whilst they sit so quietly before you, looking like a calm ocean on a sunny day. Remember how vast the ocean’s boundaries are. Whilst somewhere the water is calm, in another place in the very same ocean, there is a colossal storm.

People Survive in Different Ways | Nikita Gill (via theimperfectideal)

[dakrup]

Je suis....

Je suis désolé. Je mi líto toho, co se stalo v Bruselu. Je mi líto lidí, kteří zemřeli. Je mi líto lidi, kteří byli zraněni a zažili velký stres a šok. Je mi líto lidí, kteří někoho ztratili. Je mi líto, že se to stalo. Je mi líto toho, jaký strach to vyvolalo a vyvolá. Je mi líto jak někteří reagovali a budou reagovat. Je mi líto muslimů, kteří s terorismem nesouhlasí a žijí mezi námi. Je mi líto fanatiků na obou stranách. Je mi líto, že víra je pořád důvodem k zabíjení. Je mi líto jak život někde nic neznamená a někde znamená tak moc. Je mi líto jak někoho nezajímá nic. Je mi líto, ale dál věřím v lidi. A svobodu.

[dakrup]

Dnešek

Dnes se na mě usmály : dva kokršpanělé se šedýma ušima, jedna holčička v růžovém, bezzubá paní sbírající odpadky v parku, prodavačka v Pokojíku, velmi milá. Na mé dotazy dnes většina lidí odpověděla: ne, nevím a nemáme. Ani to mě nepřipravuje o naději. Na jaro a začátek. Jen čas. Čas, pokud ho nepotřebujete, plyne pomaleji. Pozvolna v kruhu, opisuje a zesiluje věci kolem. Musím být jiná, musím se vzpírat vnějšímu zdání. Jako poesie. Jako báseň.

[dakrup]

Co pak?

  Pořád se nutím něco dělat. Chodím do práce, mám uklizeno, vařím, musím mít umyté nádobí a čisté misky pro kočky. Cvičím, čtu, kreslím (teď málo), poslouchám hudbu, cestuju, chodím, běhám, čtu, píšu. Učím se japonsky a psát všemi deseti. Barvím si šediny, pozoruji kůži a nové vrásky. Sleduji Twitter, Facebook, Instagram, jak si lidi žijí. Sedím a hladím kočky, povídám si si nimi. Čas plyne. Můj život taky. Nemám žádný cíl, žádný projekt, žádné vyhlídky. V diáři pár věcí a naklikané události na Facebooku, které nevím jestli chci absolvovat. Bylo by to jistě skvělé. Jít mezi lidi, být štastná, mít cíle a plnit je. Zatím se jen nechám unášet časem a slovy. 

Jako:

sam     ota, 

smu       tek, 

úz            kost, 

poní           žení,  

pomí       jivost,

vz        tek,

h     něv,

vi   na.

Pozoruji je, jestli se to zlepší. 

Slova se nespojují, necítím významy, nechápu smysl. 

[nevver]

Of course

[dakrup]

Špatná zpráva

Člověk o tom nepřemýšlí. Rozhodně ne, když je mladý nebo relativně mladší nebo když vyjede po roce na dovolenou. Ale zasáhlo mě to pořádně. Jako pěst do žaludku. Měla jsem co dělat, abych se v autě nerozplakala. Asi by to nikdo nepochopil. Ani já to nechápu. Smrt znám. Vídám ji častěji než běžný člověk. Je definitivní, a to je na ní to hrozné. Téměř o ní ale nepřemýšlím a citově mě nerozhází. Pokud by to nebyl velmi blízký člověk. Málokdy se dívám na zprávy s komentáři "umřeli tak mladí, jaká škoda" nebo "to ale byla hrozná smrt." Nesnáším to. Patetické dobarvování citově vyprahlých sdělení o smrti cizích lidí na Nově je hyenizmus. Ale teď mě to zasáhlo. Nebyla moje blízká kamarádka, ani známá, viděla jsem se s ní jednou, daly jsem panáka Jamesona na baru a ona mě zatáhla za Astronautalisem, který se mi podepsal na ruku. Já měla zážitek jak puberťák. Poznat někoho jako byla ona, s potetovanýma rukama, jiskru v očích a takovou energií ...To byl taky zážitek. Ona ale psala na blog tak, že jsem měla pocit, že to píše pro mně, kamarádku, a za mně, protože tak dobře bych to nenapsala. Takovou opravdovost jen tak nepotkám, to jsem věděla. A někdy ve vás smrt někoho, koho ani pořádně neznáte, ale něco ve vás vytvořil takového, co nechcete a nemůžete zapomenout, někdy ta smrt vás obrátí naruby a vy si uvědomíte věci, o kterých jste dlouho nepřemýšleli nebo ani netušili. Nevím jaký má smysl taková ztráta, já si dám panáka a budu o tom přemýšlet a zkusím se věcem tak trochu smát jako ona, nebrat se tak vážně a milovat život. Za Janu.

[dakrup]

Mně

Tobě se zpovídám  Tobě stydím  Tobě se svlíkávám Tobě mizím  Tobě se zaříkám Tobě tiším Tobě se přiznávám  Zbytek je cizí  

[dakrup]

Prosvítání

nezhasnu a ty nerozsvítíš

oba budem tápat

lovit v sítích

vyhýbat se odrazům v našich srdcích

chceme s rozumem vyblednout

jen pro ten pocit?

[dakrup]

Ráno

Z prázdnoty slov plyne ten pocit, zlom že nejsem z to chtít (po stém přemlouvání)

Marné ano je ne a láska není jen znění

Den je těžší a těžší popsat časem a tmou

Pocit noci je se mnou i po svítání

[linadita]

“… když vono je to ale strašně zlý bejt bez tebe. Někdy se mi zdá v noci, že jsi za mnou přišla, a pak se probudím a není to pravda, nemůžu spát, jdu kouřit k oknu a dole se někdo líbá a já slyším to šeptání, víš, a je to divný, že se mnou nejsi, nejde o to mít holku, to není tak těžký, ale já se bojím, že každou holku budu přirovnávat k tobě, víš… myslím, že se kvůli nikomu jinýmu už nebudu probouzet ze spaní…”

- Václav Hrabě, Horečka

[dakrup]

Ve věcech včerejších

Je unavená Rukama ohmatala všechny věci Jazykem projela všechny (čtyři) stehy v puse Zůstaly stopy Po věcech na jazyku Po něm na rukách Únavy v doteku A nepatrně Jemně Stopy krásy Které zahladil A čas

[dakrup]

Je třeba?

Kolik slov je třeba, aby se omrzely mé rty, kolik polibků? Kolik obrazů, aby oko navyklo a krása byla všední? Kolik přírazů, abych byla rutinou, kolik doteků? Dokáže láska natáhnout čas a něha zařídit, abych tě stihla milovat?

[dakrup]

Jen někdy

Někdy si moc přeji Milovat tě a srdce mlčí Někdy ho prosím, aby nemilovalo A ono se zastaví, otočí a udiveně poskočí Nejsi v mé moci Jen pocit