Deviantní sexuální chování je takové chování, které vybočuje z hranic stanované normality. Podstata parafilie spočívá v odlišné struktuře sexuální motivace, jež utváří podobu sexuální poruchy a vede k vnějším projevům deviantního chování. Dle mezinárodní klasifikace nemocí je parafilie charakterizována fantaziemi, impulzy či praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní či bizarní.
Sexuální deviace jako porucha duševního zdraví se často zaměňuje s jiným jevem, a to se sexuální delikvencí, která však značí porušení sociálních a právních norem. Mezi devianty a delikventy je tak laiky častokrát kladeno pomyslné rovnítko, přitom pouze zhruba čtvrtina sexuálních deliktů je spojena se sexuální deviací, která má pak nejčastěji formu sexuální agrese či sadismu.
Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek.
Významnou roli v odlišné sexuální motivaci parafiliků hrají vrozené biologické faktory (esence).
Deviaci nelze od normality škálovat. Člověk není částečně deviantní, nýbrž buď je deviantní, anebo není.
Sexuální deviace je celoživotně poměrně trvalou a neměnnou charakteristikou jedince. Léčbou ani trestem nelze změnit sexuální preferenci. Lze modifikovat pouze vnější projevy sexuální preference, čímž je sexuální chování.
Klasifikace sexuálních deviací
Dle Kurta Freunda (spolupracoval s Madlafouskem, Kolařským, Žantovským) a jeho sexuálního motivačního systému je sexuální pud souborem dílčích motivačních stavů, které na sebe hierarchicky navazují. Stavy tak začínají od nejjednodušších po složitější. Tudíž například líbání a doteky předcházejí erekci a ejakulaci. Deviace jsou distorzí struktury takovéhoto motivačního systému a dělí se na dvě základní skupiny, které se mohou dále v rámci specifických poruch kombinovat:
Deviace v aktivitě jsou poruchami způsobu dosahování vzrušení a uspokojení v sexu. Deviace v objektu jsou poruchou zaměření sexuálních tužeb na neadekvátní objekty.
Voyerismus - Vzrušení je dosahováno sledováním nic netušících anonymních objektů při jejich intimních chvílích (při masturbaci, souložení, převlékání, koupání, močení apod.). Od normální sexuální zvědavosti se voyeurismus liší tím, že je toto sledování (většinou spojené s masturbací) upřednostňováno před partnerskými sexuálními aktivitami.Slídilství (=voyeurismus) je nejrozšířenější meži mladými muži do 35 let.
Voyeurismus zůstává velmi často kvůli svému charakteru neodhaleno, a voyeuři vyhledávají odbornou pomoc sami zřídka. Voyeuři mohou své parafilii přizpůsobovat své koníčky a zaměstnaní i proto, že voyeurismus je značně kompulzivníporuchou (např. bývají myči oken).
Exhibicionismus - Vzrušení je dosahováno odhalováním někdy erigovaného, někdy flacidního penisu před neznámými ženami/dívkami (jednotlivými i skupinami). Stejně tak bývá odhalení spojeno s erekcí a masturbací, ale ne vždy. Exhibicionistu vzrušuje pohled ženy na jeho penis. Exhibicí svého genitálu exhibicionista „vyslovuje“ přání po pozitivní obdivné reakci kolemjdoucí, pokud se očekávaná reakce nedostaví, zažívá pocit studu.
Exhibicionismus patří k nejrozšířenějším sexuálním deviacím a má značně kompulzivní charakter, přitom však praví ehxibicionisté bývají častokrát bázlivými a relativně dobřeadaptovanými partnery (většinou se jedná o muže).
Častokrát jsou např. starostlivými otci od rodin, kteří příliš nechodí do hospod a kteří jsou sexuálně aktivními manžely.
Frotérismus - Vzrušení je dosahováno třením se o neznámé ženské objekty v davech či tlačenicích (kupříkladu v MHD). Frotéři předstírají, že se ženy dotýkají svým erigovaným penisem náhodou či omylem a častokrát tato aktivita končí ejakulací frotérů na šaty ženy, které si toho nejprve ani nemusí všimnout. Frotéři se zřídkakdy dostanou před soud, neboť na toto chování častokrát kvůli obavám z veřejné scény nebývá ženami upozorněno.
Zároveň je však frotérismus častokrát doprovázen jinými parafiliemi (ehxibicionismem, voyeurismem a dalšími).
Tušérství - Vzrušení tušéři dosahují doteky anonymních ženských objektů na jejich intimních místech (prsou, hýždích) při zjevně neerotické situaci (na ulici, v parku, na koncertech či v MHD) za doprovodu obscénních slovních výrazů. K závažnějšímu přímo agresivnímu chování se však tušéři neuchylují, v případě většího obtěžování se již jedná o přechod k patologické sexuální agresivitě.
Patologická sexuální agrese - Patologická sexuální agrese nemá samostatný odlišující znak, tudíž není uvedena v MKN přímo, nýbrž v kategorii „jiné poruchy sexuální preference“. Weiss i Zvěřina však uvádějí tuto sexuální deviace takto zvlášť, jelikož někteří sexuální agresoři nemají žádnou zřejmou sadistickou deviantní vlohu, i přesto, že se dopouštějí znásilnění opakovaně.
Jedná se o mladé pachatele, kteří bez jakékoli dřívější komunikace ženu osahávají, fyzicky obtěžují či případně znásilní. Stereotypní chování takovéhoto agresora se dá přirovnat k loveckému. Pachatel nestojí o spolupráci ze strany oběti, a proto ženu častokrát zmlátí nebo jinak ublíží. Často se jedná o psychopatické osobnosti.
Patologická sexuální agresivita je nejčastěji diagnostikována u pachatelů opakovaných sexuálně agresivních deliktů. Je však třeba odlišit nebezpečné sexuální agresory od sociosexuálně nevyvinutých mladíků, u kterých je náprava sexuálního přizpůsobení se možná. Zdá se totiž, že se může jednat o určitou vývojovou fázi, kterou lze u takovýchto jedinců zvrátit správným směrem.
Agresivní sadismus - Agresivní sadismus rovněž není v rámci MKN uveden přímo, nýbrž jako součást kategorie sadomasochismu a jiných poruch sexuální preference. Erotickým zájmem agresivních sadistů je znehybňování dané oběti a svévolná manipulace s ní (jako s voskovou figurínou). Agresivní sadista brutálně napadá objekt svého zájmu. Pro agresivního sadistu není primárně cílem dosáhnout pohlavního styku, nýbrž samoúčelné trýznění oběti, které tak sadistu odlišuje od patologického sexuálního agresora. Agresivními sadisty je většina sériových sexuálních vrahů, u nichž je však patrná jistá progrese jejich deliktů (např. od expozice genitálu a méně závažných činů až po vraždu). V případě vraždy se stejně tak může jednat o nekrofilního sadistu, který baží po manipulaci s obětí po její smrti.
Dalšími podobami agresivního sadismu jsou např. žiletkáři (roztrhávají oděvy žiletkou a ejakulují) a saliromani (stříkají na ženy lepidla, kyseliny).
Jiné sexuální deviace v aktivitě
Mezi jiné sexuální deviace v aktivitě patří kupříkladu:
Erotografomanie: Muž je vzrušován psaním erotických dopisů (současně např. SMS) anonymním ženám, často se sadistickým obsahem. Představuje si, jak žena dopis čte a vzrušuje ho to.
Skatofilie: Jedince vzrušuje anonymní telefonování se sexuálním obsahem.
Klysmafilie a uretální manipulace: Jedinec se při klysmafilii ukájí podáváním klystýru. Při uretální manipulaci sexuální zájem spočívá v dráždění oblasti močové trubice, či vsouvání předmětů
Triolismus/Kandaulismus: Jedinec se ukájí při spatřování ženy jak souloží s jiným mužem či muži.
Kleptofilie: Dosahování sexuálního vzrušení krádežemi.
Naratofilie: Dosažení sexuálního vzrušení vyprávěním obscénním sexuálně zaměřených slov a příběhů.
Autoassassinatofilie: Jedinec dosahuje sexuálního vzrušení riskováním svého života.
Symforofilie: Jedinec se sexuálně ukájí při sledování nehody či přírodní katastrofy.
