Honzovo čtení

Jan Jolič - minirecenze knih

[honzovocteni]

Adrift: America in 100 Charts

Adrift: America in 100 Charts - Scott Galloway (2022 v nakladatelství Portfolio/Penguin)

Přiznejme si to otevřeně. USA na tom nejsou zrovna nejlépe. Klesá dostupnost psychologické péče, bohatí bohatnou a střední třída chudne a navzdory enormním výdajům na zdravotní péči je průměrný věk dožití stále o několik let nižší ve srovnání s dalšími rozvinutými zeměmi. O těchto a dalších depresivních věcech píše známý profesor a podcaster Scott Galloway ve své nové knize Adrift. A protože obrázek vydá za tisíc slov, rozhodl se použít pro své vyprávění sílu grafů, takže je nám všeobecný společenský a ekonomický pokles v kdysi nejlepší zemi na světě představován pomocí grafů (tady bych se měl asi pokusit taktně zamlčet, že ne vše jsou vždycky grafy a někdy jde o vlastně zbytečné vizualice několika málo čísel, které jsou vizualizacemi jen proto, že by to měla být knížka plná grafů). Pro mne nejzajímavějšími ukázkami v knížce byly situace, kdy se sice může zdát, že je něco všeobecně špatně, ale ve skutečnosti je realita jiná. Příkladem může být kriminalita v New Yorku. Lidé si myslí, že je mnohem více zločinu a že kriminalita stále stoupá, i když je to ve skutečnosti naopak a mohou za to média. Je to vidět například ve srovnání toho, kolikrát má New York Times v nadpisu článku slovo vražda a kolik vražd se skutečně v New Yorku stalo. Ani těchto pár v podstatě pozitivních zpráv nevyváží spoustu negativních zpráv a trendů, jejichž depresivnost pro Evropana ještě stoupá v okamžiku, kdy si uvědomí, že grafy pro většinu evropských zemí by vypadaly stejně.

[honzovocteni]

Nemám ústa a musím křičet

Nemám ústa a musím křičet (2020 v českém překladu Milana Žáčka v nakladatelství Fobos, v anglickém originále I Have No Mouth & I Must Scream - 1967)

Přiznám se hned na začátek. Tuhle knížku jsem si vybral jen proto, že se mi hrozně líbil její název a o jejím autorovi jsem nikdy před tím neslyšel. Možná právě proto mne docela překvapila, byť ne vždycky příjemně. Jedná se o sbírku povídek Harlana Ellisona, který zároveň ke každé povídce připsal krátký úvod o tom, jak povídka vznikala. Zajímavost a čtivost jednotlivých povídek výrazně kolísá, takže zatímco některé z nich (třeba právě titulní Nemám ústa) člověk přečte jedním dechem, u některých dalších jsem se musel do čtení spíše nutit. Může za to zcela jistě i zvláštní otevřenost konců, kterou obecně nemám moc rád. Jistá nedořečenost toho, jak to doopravdy dopadlo mi přijde typická pro některé povídky třeba H. P. Lovecrafta, ale tady mne to rušilo o poznání víc. Určitě nelituju toho, že jsem se do knížky pustil, protože to bylo zajímavé nahlédnutí do oblastí literatury, kterou moc neznám, ale z různých důvodů by mne mohla zajímat.

[honzovocteni]

What If? 2: Additional Serious Scientific Answers to Absurd Hypothetical Questions

What If? 2: Additional Serious Scientific Answers to Absurd Hypothetical Questions - Randall Munroe (2022, v nakladatelství John Murray)

Víte, kolik dinosaurů ve formě ropy je v plastové hračce ve tvaru dinosaura? Kolik lidí by bylo potřeba, kdyby měl být Řím postaven za jeden den? Nebo třeba za jak dlouho by jeden člověk dokázal naplnit bazén slinami? Že vás nic z toho nikdy ani nenapadlo? Pak tohle možná není knížka pro vás. Pro ty ostatní asi není třeba moc dodávat. Randall Munroe, autor skvělého XKCD je zpět a přináší pokračování skvělé knížky What If?. Stejně jako minule tady máme desítky více či méně šílených otázek a vědeckých (a velmi vtipných) odpovědí na ně. To všechno je samozřejmě doplněno spoustou kresbiček a vtípků. Myslím, že autor se s každým dalším stripem na xkcd.com zlepšuje a díky tomu je nová kniha zase o kousek geniálnější a vtipnější. Doufám, že jich před sebou máme ještě hodně moc.

[honzovocteni]

Čtyři tisíce týdnů

Čtyři tisíce týdnů – Oliver Burkeman (v českém překladu Líby Mohelské – 2022 v nakladatelství Jan Melvil Publishing; v anglickém originále Four Thousand Weeks: Time Management for Mortals – 2021 v nakladatelství Farrar, Straus and Giroux)

Jednou zemřete. Věděli jste to? Asi ano. Od narození do smrti to bude asi čtyři tisíce týdnů. To jste tušili? Hádám, že spíš ne. Z těchto dvou informací poměrně jasně vyplývá, že čas, který máte k dispozici je značně omezený a měli byste si sakra dobře rozmyslet, jak s ním naložíte. Tak jsem vám všem právě ušetřil pár stovek za nákup knížky Čtyři tisíce týdnů od Olivera Burkemana. Není zač, na shledanou příště. No dobrá, to bych možná byl příliš nespravedlivý, nicméně toto je skutečně základní myšlenkou celé knížky a je neuvěřitelně (a dost možná zbytečně) roztahovaná. Ne, že by zajímavých pasáží v knize nebylo více, přesto jsou bohužel zastoupeny velmi řídce v moři nastavované kaše. Takže je mi líto, ale pokud organizace času a sebezdokonalování není vyloženě vaším koníčkem, tuhle knihu vám s klidným srdcem doporučit nemohu.

[honzovocteni]

Překupník na darknetu: Hon na miliardáře ze Silkroad

Překupník na darknetu: Hon na miliardáře ze Silkroad - Nick Bilton (v českém překladu Kateřiny Harrison Lipenské - 2020 v nakladatelství Audiolibrix, v anglickém originálu American Kingpin: The Epic Hunt for the Criminal Mastermind Behind the Silk Road - 2017)

Když si čtete knížku podle skutečné události, jak to na vás působí? Jaké z toho máte pocity? Že se skutečně všechno to co je v příběhu popisováno přesně tak stalo, nebo že jde pouze o nějakou představu autora, založenou na něčem, co se sice skutečně stalo, ale spoustu detailů bylo nutné dopsat a dovymyslet? Z nějakého důvodu jsem radši, když je jasná linie mezi tím, co je fabulace a co je nějaký doložitelný fakt. Proto se mi první stránky Překupníka nečetly úplně snadno, protože na jednu stranu autor podle svých slov vychází ze stovek hodin rozhovorů a studia rozličných materiálů, ale na druhou stranu je pro mne prostě těžké číst si ve faktografické knížce odstavce o tom, jak se někdo “s povzdechem podíval do zpětného zrcátka, ve kterém viděl svého spícího syna a pomyslel si…” Pro většinu čtenářů je však takováto dramatizace asi lepší, než jen čistě výčet toho, co skutečně víme. A proto se od toho zkusím oprostit a potom hned můžu napsat, že je knížka hodně dobrá. Přestože autor asi moc nerozumí tomu, jak funguje Rubikova kostka a pak ještě ke všemu prozradí konec seriálu Breaking Bad, musím mu složit poklonu za to, jak poměrně složité téma darknetu dokázal hezky popsat tak, aby to bylo hezky srozumitelné pro každého. Příběh Rosse Ulbrichta je nesmírně zajímavý a i když o něm něco málo víte, čeká na vás v knize poměrně detailní popis událostí vedoucí k jeho odhalení a psychologické proměny, kterou sám prošel. Vždyť když se z idealisty a libertariána stane někdo, do si objednává vraždy a zcela vážně filozofuje o tom, jestli prodávat zbraně nebo dětské porno je nebo není OK, musel urazit dlouho cestu. Rozhodně tedy ne správným směrem, ale určitě dlouhou. Doporučuji!

[honzovocteni]

Project Hail Mary

Project Hail Mary - Andy Weir (2021, v nakladatelství Random House; kniha vyšla také česky pod názvem Spasitel v nakladatelství Laser)

U poslední knížky Andyho Weira jsem se zamýšlel nad tím, jak to má autor vlastně těžké, protože se očekává, že napíše něco lepšího, než je Marťan. U Artemis se mu to bohužel nepovedlo, ale od té doby uplynulo docela dost času a máme tady úplně nový příběh v knížce, o které mohu hned na začátku říct, že skvělého Marťana ještě o několik světelných let překonává. Podobně jako v Marťanovi i tady najde člověk spoustu fyzikálních, chemických a biologických poznatků aplikovaných v těch nejšílenějších situacích, a i když jsem většině z nich úplně nerozuměl a nemám nejmenší ponětí, jestli by to, co je na stránkách popsáno, v realitě fungovalo, je mi to vlastně jedno. Všechno v knize totiž slouží k tomu, abychom se ve skvěle napsaném příběhu posouvali dál, a to je hlavní. I když se to občas zdá nesmyslné. No, řekněte sami, co byste třeba udělali jako první, kdybyste se probudili neznámo kde, a bez vzpomínek na to, kdo vlastně jste? Pokud jste jako hrdina této knihy, tak vezmete kyvadlo a spočítáte gravitační zrychlení… To může znít možná jako nesmysl, ale na druhou stranu je onen hrdina povoláním učitel a u těch je možné všechno. Bylo by toho tolik, co bych chtěl napsat a co mě opravdu bavilo, ale většina z těch věcí by vám až moc vyzradila zásadní okamžiky a skutečnosti příběhu, a proto to bohužel nemohu udělat. Tedy bohužel pro tuhle recenzi, nikoliv pro vás. Vás může těšit, že je tady další skvělý a originální sci-fi román. Už aby Andy Weir napsal něco dalšího.

[honzovocteni]

Neznámá společnost

Neznámá společnost: Pohledy na současné Česko - Pavel Pospěch (2021, v nakladatelství Host)

Sociologické populárně naučné knížky jsou fascinující a je jen dobře, že jich v poslední době vychází docela dost. Sociologie jako taková je vůbec zajímavá věda a na konci knížky Neznámá společnost si můžete přečíst její definici (a je to mimochodem jedna z nejlepších definic nějakého oboru, kterou jsem kdy četl…). Ale začněme od začátku. Pavel Pospěch se podíval na věci v sociálním prostoru trochu jinak a zaměřil se na to, co často ani nevnímáme. Podobně jako třeba 47 odstínů české společnosti najdete i zde zdánlivě nekonečné množství zajímavých drobností, kterými můžete bavit své známé na večírcích, ale v tomto případě však kniha spojuje související témata do několika kompaktních celků. Toto členění je většinou logické, ale ne vždy a někdy je také možná trochu těžké pochopit, na co si autor vlastně stěžuje a proč. Třeba v části o supermarketech, kde jako negativní věc popisuje, že obchodní centra mají v pravidlech pro nakupující nařízení o tom, že se nesmí posedávat na schodech, pít alkohol nebo vybírat odpadkové koše. Ano, jsou to pravidla namířená primárně proti bezdomovcům, ale co je alternativou? Nechat všechny v nákupním centru dělat všechno? Na to autor neodpovídá. Přes tyto detaily je tím důležitým fakt, že je kniha zajímavá a nabízí pohled na nás samé z jiného úhlu, než jsme zvyklí a možná i z jiného úhlu, než je nám příjemné. A i když se nám to možná kolikrát nelíbí, je to nezbytně nutné, protože jak v knize vysvětleno, řešení většiny těch opravdu velkých problémů dneška (klimatická změna, současná i všechny příští pandemie nebo třeba nárůst totalitarismu různě po světě) není v nějaké zázračné technologii nebo vynálezu, ale je v nás, v lidech a jejich přemýšlení a chování.

[honzovocteni]

Novinářem v Číně - Co jsem to proboha udělal

Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal - Tomáš Etzler (2021, v nakladatelství Vyšehrad)

Že je Tomáš Etzler dobrodružný blázen je jasné už z knižního rozhovoru s Jindřichem Šídlem z roku 2019. Knížka Novinářem v Číně o jeho působení ČLR v druhé polovině nultých let a tuto hypotézu jen potvrzuje. Pokud alespoň trochu něco víte o autorovi, je to pravděpodobně fakt, že je dost horká hlava. To je patrné i z knížky, přestože je znát snaha trochu tuhle charakterovou vlastnost zamlžit. Třeba když popisuje, jak rád leze po horách a že je potřeba vysoká míra sebeovládání a sebekontroly. Léta strávená v Číně musela být pro člověka, jako je on, k nesnesení a v každé další kapitole člověk ztrácí i ty poslední zbytky toho dobrého, co by si snad mohl o čínském režimu myslet. Zdá se, že v Číně je špatně úplně všechno - od zkorumpovaných místních vlád, které ve snaze ukrást co nejvíce přidělených peněz hazardují s životy dětí, přes všudypřítomnou kontrolu všech až po lži a zatajování i těch nejprostších faktů a skutečností, jen aby vše na první pohled vypadalo, že je komunismus ráj na Zemi. Je trochu zvláštní, že kniha vychází až s odstupem více než deseti let, ale díky tomu je možné si zasadit to co autor popisuje do současnosti (a při tom se zděšením zjistit, že dnes je situace okolo Číny ještě horší). Protože je autor neskutečný cynik je kniha i plná humoru, i když v jednom případě si nejsem úplně jistý, jestli byl vtip zamýšlený. Poté, co autor přežil zemětřesení, popisuje, jak se cítil - “Přiznám se, že to mnou dost otřáslo.” Já vím… Umím si představit, že spoustu českých čtenářů bude silně iritovat, že se Etzler nezřídka pouští do kritiky Čechů a pomyslného “češství,” já s ním v tomto v mnohém souhlasím a fakt, že strávil desetiletí v zahraničí dodává jeho pohledu váhu. Pokud vás alespoň vzdáleně zajímá novinařina a nebo Čína, tohle si prostě musíte přečíst.

[honzovocteni]

Hezký, ale narovnej se

Hezký, ale narovnej se - Johana Fundová (2021, v nakladatelství BizBook)

Vyrůstal jsem v devadesátých letech a pokud jste ze posledních deset let byli na internetu víte, že my, děti devadesátek, máme ty nejlepší vzpomínky a jako jediní můžeme říkat, že naše mládí bylo prostě cool. OK, tak přesně tohle si nemyslím a upřímně řečeno nevidím nic kouzelného na tom, že jsem zrovna já vyrůstal v devadesátkách. Přesto stejně jako každý pociťuju jistou míru nostalgie a možná i smutku při tom, když o té době čtu a nebo na ni vzpomínám. Johana Fundová v té době také vyrůstala a kromě toho, že o ní napsala minulý rok celou encyklopedii, se rozhodla i svoji beletristickou prvotinu alespoň částečně zasadit právě do prvního desetiletí po pádu železné opony. Je třeba uznat, že se jí skutečně daří vykreslit dobovou atmosféru a také jednotlivé postavy a zápletky v první části jsou zajímavé a zábavné. Bohužel je však kvalita druhé části knihy, která se odehrává 20 let po té první, o dost nižší a celý děj a zejména jeho závěr je velmi plytký a tak nějak nijaký. Takže pokud si chcete připomenout devadesátá léta, doporučuji první polovinu knihy a doporučuji ji velice. Druhou polovinu pak jen těm, kterým nevadí že možná budou na konci knihy zklamaní.

[honzovocteni]

Zaklínač I - Poslední přání

Zaklínač I: Poslední přání - Andrzej Sapkowski (1999 v nakladatelství Leonardo, v polském originále Ostatnie życzenie, 1993)

Pravověrný fanoušek ságy o Zaklínači by ze mne asi moc radost neměl. První moje setkání s ní bylo kdysi dávno, když dávali na ČT takový ten podivný polský seriál. O pár let později jsem hrál první hru od CD Projektu, pak dlouho nic, pak třetí díl hry a nakonec jsem se přes nový seriál Netflixu dostal až ke knížce. A je to velká škoda, protože alespoň první knížka, která je spíše takovou sbírkou povídek ze světa Zaklínače, je vážně dobrá. Pro milovníky klasické západní fantasy je možná na začátek trochu moc drsná a špinavá a Sapkowski se rozhodně příliš nezabývá představením světa a jeho zákonitostí, ale právě ono hození do krutého a nelítostného světa je neuvěřitelně příjemné a zábavné. V první knize jsou postupně představeny hlavní postavy celé ságy (tedy, hádám, že jsou... ve hrách i v seriálu jde o hlavní postavy) - zaklínač Geralt, čarodějnice Triss a Yennefer, bard Marigold a další. Nenápadně a jakoby na okraj jsou také načrtnuty kontury celého světa, ve ktérem se příběh odehrává a kniha díky různým odbočkám a krátkým příběhům uběhne jako nic.

[honzovocteni]

Listopád

Listopád - Alena Mornštajnová (2021, v nakladatelství Host)

Žánr alternativní historie je fascinující. Vyžaduje sice od čtenáře trochu znalostí z dějepisu, ale jako odměnu dostane spoustu materiálu k zamyšlení. A když jde zrovna o nedávné dějiny země, ve které žijete, je to ještě o něco zajímavější. Události Sametové revoluce jsou obecně známé, ale autorka knihy Listopád se rozhodla, že šlo o příliš úspěšnou revoluci a proto se byla v jí vykresleném světě drasticky potlačena, její aktéři byli uvězněni a jejich děti poslány na převýchovu. V knize pak střídavě sledujeme příběhy jedné ženy, která se událostí přímo účastnila a byla za tuto účast odsouzena k dlouholetému vězení a jedné malé holčičky, jejíž rodiče se účastnili protestů proti zřízení. Časově kniha popisuje několik desítek let, během nichž sledujeme, jak se vyvíjel osud obou hrdinek, z náznaků a útržků se pomalu vykresluje podoba toho, jak svět za přeživší železnou oponou vypadá a vše spěje k velmi překvapivému konci, který tady samozřejmě nevyzradím. Dlouho jsem teď současnou českou literaturu nesledoval, ale tato knížka mě skutečně chytla. Pokud vás téma alespoň trochu zaujalo, neváhejte.

[honzovocteni]

Dva roky v hajzlu

Dva roky v hajzlu - Lubomír Větříšek (2021 v nakladatelství Host)

Můj názor na vojenskou povinnost jsem již vyjadřoval v textu o knížce Janovice, nikdy více. Již samotný název letos vydané knihy Lubomíra Větříška dává jasně najevo, že si nejspíš neklade za cíl můj názor změnit. Autor prostě jen popisuje dva roky, které trávil strávil na vojně, většinu času u útvaru v Bakově. Šikana, buzerace a nesmyslné plnění nesmyslných pokynů lampasáků není nic, co by člověk z vyprávění či jiných knížek neznal, ale je určitě dobře, že se připomíná, jaké zvěrstvo vojna za socializmu byla. Větříšek navíc umí moc hezky psát a není problém knížku přečíst na jeden či dva zátahy, což rozhodně není kritika, ale spíše pozitivum. Člověka při čtení napadá, jak absurdní bylo vzít mladého kluka, který se zajímal hlavně o pivo a bigbít, navléct ho do uniformy a "udělat z něj chlapa" tím, že ho skoro připraví o život anebo alespoň rozum. Ale absurdních věcí v té době nejspíš byla většina…

[honzovocteni]

Dave Barry Slept Here: A Sort of History of the United States

Dave Barry Slept Here: A Sort of History of the United States - Dave Barry (1989 v nakladatelství Random House Inc.)

Pamatujete na hodiny dějepisu na základní nebo střední škole? A taky jste jako já často vymýšleli, jak by se celé dějiny daly přepsat tak, že si ze všeho budete dělat srandu? Většina z nás se však nedostane dál než k tomuto přemýšlení, tedy s výjimkou Dava Barryho. V této krátké, více než třicet let staré knize se rozhodl podívat na zoubek historii Spojených států amerických a jako obvykle se mu povedlo všechno postavit na hlavu. Kniha průběžně projde dějinami USA od prvních původních obyvatel až po současnost, přičemž znovu připomínám, že kniha je z roku 1989, takže spíše po nedávnou minulost. Koncept vychází z klasických učebnic historie a proto je na konci každé kapitoly i několik otázek a námětů k diskuzi, které jsou podle očekávání stejně absurdní a komické, jako samotný hlavní text. Čím víc toho víte o skutečných dějinách USA, tím více si nejspíše knížku užijete, moje znalosti však nejsou nikterak hluboké a smál jsem se snad u každé stránky, takže knihu mohu s klidným srdcem doporučit i začínajícím historikům. Jen je možná lepší nepoužívat ji jako zdroj seminárních prací z dějepisu.

[honzovocteni]

Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death

Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death - Kurt Vonnegut (1969 v nakladelství Dell Publishing)

České školství má jistě spoustu nedostatků a osobně si myslím, že bez velké reformy, která bude dost náročná, tady není žádná optimistická budoucnost. Ale o tom tenhle příspěvek není. Tady si chci stěžovat na to, že je velké množství knih, které si prostě nepřečtu, protože jsem se v rámci základní nebo střední školy dozvěděl nejen to, kdy se narodil či jak zemřel autor, ale hlavně mi byla vyzrazena hlavní pointa a konec i se všemi zvraty. Naštěstí jsou tady obří mezery v tom, co se vyučuje a nepřekvapivě je to také americká literatura 20. století. Nejspíš právě proto je v posledních letech mou nejoblíbenější a vypadá to, že i nadále bude, protože jsem právě objevil Kurta Vonneguta a Jatka č. 5 rozhodně nejsou poslední knížkou, kterou si od něj přečtu. Kniha vypráví neobyčejný příběh jednoho naprosto obyčejného Američana, který je zajat za války, pracuje v optice a unesli ho mimozemšťané (ne možná v tomto pořadí, protože věci jako časová souslednost jsou něco, na co se v této knize moc spoléhat nedá). Celý příběh je plný černého humoru a člověk občas ani neví, jestli čte memoáry nebo fikci, ani co je vlastně pravda a co ne. Tato surrealističnost celé knihy je její nejsilnější stránkou a dokážu si docela dobře představit, že si knihu přečtu ještě jednou a užiju si podobně, jako poprvé.

[honzovocteni]

Dokola kilem!

Dokola kilem - Daniel Urban (2016, v nakladatelství Škoda 100 na cestách)

V posledních desetiletích se stal žánr "pojedeme do nějaké šílené země naprosto nevhodným dopravním prostředkem" úplně běžným subžánrem cestopisů. A přestože to může leckoho iritovat, mně se to vlastně líbí. Kniha dokola kilem manželů Urbanových patří k tomu nejpunkovějsimu a zároveň nejlepšímu ze všeho, co jsem v této kategorii zatím četl. Knihu si totiž vydávali sami, což je na ní popravdě vidět. Na černobílých obrázcích v textu (kromě nich má kniha i barevnou přílohu) není skoro nic vidět a v textu je větší množství chyb. Jenže právě to je na ní skvělé. Podle toho, co jsem pochopil jde v podstatě o převyprávěný deník z cesty a chviličku mi trvalo, než jsem si na rychlé a úderné tempo vyprávění zvykl, avšak hned potom jsem si ho zamiloval. Stejně jako fakt, že na konci knížky jsou podrobné statistiky cesty a rozpočet. Urbanovic cesta za Čingischánem už je v košíku e-shopu...

[honzovocteni]

Být tak strojem - Putování mezi kyborgy, utopisty, hackery a futuristy, kteří řeší skromný problém lidské smrtelnosti

Být tak strojem - Putování mezi kyborgy, utopisty, hackery a futuristy, kteří řeší skromný problém lidské smrtelnosti - Mark O'Connell (v českém překladu jiřího Petrů - 2019 v nakladatelství Práh, v anglickém originále To Be a Machine: Adventures Among Cyborgs, Utopians, Hackers, and the Futurists Solving the Modest Problem of Death - 2017 v nakladatelství Doubleday) 

Člověk je smrtelný a každý z nás jednou zemře. Schopnost nějak se s tímto faktem vypořádat je jedním ze základních předpokladů k tomu žít poměrně spokojený život. Ať se nám to totiž líbí nebo ne, s dočasností našich životů nic neuděláme. Nebo snad uděláme? Jsou totiž mezi námi tací, kteří se nehodlají s konečností našich životů smířit a aktivně pracují na tom, jak lidské tělo vylepšit, nebo alespoň jak zařídit, abychom se bez něj obešli. Mark O'Connell se s těmito lidmi sešel a promluvil s nimi, abychom my už nemuseli, protože třeba já osobně bych to asi jen těžko zvládl. Ať už se bavíme o uchování zamrzlých hlav, o implantátech zdokonalující naše smysly nebo o snaze o zpomalení procesu stárnutí, kolem všech těchto myšlenek se motají velice podivní (i když často velmi inteligentní) lidé. Nejprve mi občas moc nesedělo, jak negativně se O'Connell staví k celému transhumanistickému hnutí, když už se rozhodl o něm napsat knížku, ale přibližně za polovinou knihy mi došlo, že je to vlastně zajímavé. Díky tomu, že si dokázal udržet (a věřím, že ho to moc sil nestálo) odstup, neidentifikoval se s hnutím a myšlenkami a tento postoj dával často najevo, se tak paradoxně čtenář dozví víc, než kdyby to bylo opačně. Skutečně zajímavá knížka!

[honzovocteni]

Cesta kolem světa v 80 vlacích

Cesta kolem světa v 80 vlacích - Monisha Rajesh (v českém překladu Lucie Šavlíkové - 2019 v nakladatelství Mladá fronta, v anglickém originále Around the World in 80 Trains - 2019 v nakladatelství Bloomsbury Publishing)

Cestování vlakem má svoje kouzlo, pokud tedy zrovna nedojíždíte do práce každý den hodinu a čtvrt jedním směrem. Been there, done that. Mluvím tady o tom sednout (a nebo ještě lépe lehnout) si do vlaku a jet někam hodně daleko. Třeba kolem světa, jako Monisha Rajesh. Ona to vlastně nebyla cesta kolem světa, spíš něco jako cestování po Asii vlakem s krátkým svezením se vlaky v Severní Americe. Ale i tak mně kniha nadchla a v současné cestování prosté době i trochu rozesmutnila. Pohled autorky na svět a její názory mi přišly velmi sympatické a podobné mým. Proto mě trochu naštvalo, když se v Číně zasnila nad tím, jak je úžasné, že se tam vše rychle staví a jak tam jde všechno podle plánu, aniž by byť jen slovem naznačila, za jakou cenu se tak děje. Nakonec ale, zejména díky zážitkům v Tibetu a s Ujgury, líčí, jaká je skutečně čínská vláda. Někomu možná nemusí úplně sednou styl psaní, ve kterém hodně popisuje, co měli k jídlu a pití a jak často jen tak tak dobíhali vlak. Jenže cestování je v mých očích přesně o tomhle a proto se mi knížka velice líbila. A na drobné rozladění z toho, že jsem se těšil na popis vlaků v Jižní Americe a Africe a nedočkal se ho, rád zapomenu.