Byl to film o amerických bombardérech a chrabrých mužích, kteří s nimi za druhé světové války létali. Jeho děj, viděný Billym pozpátku, vypadal asi takhle:
Americká letadla, plná děr a raněných a mrtvol, se pozpátku vznesla z anglického letiště. Nad Francií se k nim pozpátku připojilo několik německých stíhaček a z některých letounů a jejich posádek vysály kulky a střepiny. Totéž udělaly zříceným americkým bombardérům dole na zemi a letadla mohla pozpátku vzlétnout, aby se připojila k formaci. Formace letěla pozpátku nad německé město, stojící v plamenech. Bombardéry otevřely dveře pumovnic, vyvinuly zázračnou magnetickou sílu, která ztišila plameny, stáhla je do válcovitých ocelových nádob a tyto nádoby vytáhla vzhůru do útrob letadel. Nádoby byly spořádaně zavěšeny na věšáky.
Němci měli dole své vlastní zázračné vynálezy, jimiž byly dlouhé ocelové roury. Používali jich k vysátí dalších střepin z posádek a letounů.
Nicméně několik Američanů stále ještě bylo raněných a některé bombardéry byly v povážlivém stavu. Nad Francii ale opět přiletěly německé stíhačky a všechno a všechny daly do pořádku, takže zas vypadaly jako ze škatulky.
Když se bombardéry vrátily na základnu, ocelové nádoby byly z věšáků sejmuty a dopraveny lodí zpátky do Spojených států amerických, kde dnem a nocí pracovaly celé továrny na jejich rozmontování, na oddělení jejich nebezpečného obsahu od minerálů.
Bylo dojemné, že tuto práci vykonávaly převážně ženy. Minerály byly pak dopraveny k odborníkům v odlehlých končinách. Jejich úkolem bylo uložit je do země, chytře je skrýt, aby už nikdy nikomu nemohly ublížit.