Jan Habich

Hodně čtu, takže vy tolik nemusíte. var _gaq = _gaq || []; _gaq.push(['_setAccount', 'UA-4304405-2']); _gaq.push(['_trackPageview']); (function() { var ga = document.createElement('script'); ga.type = 'text/javascript'; ga.async = true; ga.src = ('https:' == document.location.protocol ? 'https://ssl' : 'http://www') + '.google-analytics.com/ga.js'; var s = document.getElementsByTagName('script')[0]; s.parentNode.insertBefore(ga, s); })();

[janhabich]

Posilování s vlastní vahou vás naučí to nejdůležitější

V minulém článku Cvičení pro geeky jsem hojně citoval články z KB5, školy Pavla Macka, mého trenéra a učitele tradičního Kung-fu. Rád bych dosáhl ještě trochu vyššího cíle – chci zmobilizovat kancelářský národ a podělit se s ním o důvod, proč nedám na Pavlovy metody dopustit.

2. března proběhne pod jeho vedením v Praze 6 seminář Posilování s vlastní vahou. 

Proč byste se měli stavit? Minimálně proto, že Pavel zná problémy sedavého zaměstnání. Ví, že máme ztuhlá záda, ramena a krk a poradí  metody, jak se těchhle neduhů zbavit. Navíc se můžete na cokoliv dalšího zeptat, stará zranění z okresního přeboru nejsou problém. Hlavní filozofií je maximum výsledků za minimum času (samozřejmě tak, aby to tělu prospělo, nikoliv naopak).

Za to, že vás to bude bavit osobně ručím. Koneckonců budu na místě k dispozici pro případ, že byste mě chtěli zdrbat nebo mi poděkovat.

Jestli chcete vědět do čeho jdete, stavte se na jeden trénink zdarma, nebo si stáhněte intro kit ke cvičení s kettlebellem. Dotazy v komentářích jsou pochopitelně také vítány.

Vyzkoušel jsem několik bojových umění a trenérů, podle Pavlových metod cvičím pár let a už jsem u nich zůstal. Když mě požádal, abych napsal krátký článek, udělal jsem to z přesvědčení. Být trenérem je jeho fulltime job, žádná bokovka ve fitku po večerech. Studiu věnuje hodně času a díky tomu má skvělé znalosti fitness, fyziologie i rehabilitace. 

Pavel je spravedlivě skeptický vůči novým metodám – jeho přístup kombinuje tradiční přístupy rozvoje těla v rámci Kung–fu systému (za 4 000 let měli ti kluci opravdu hodně času na to, aby zjistili co funguje), ověřené metody oldschool tréninku (kettlebell) a moderní poznatky z fyziologie i dietologie. 

[janhabich]

Cvičení pro geeky aneb za 10 minut hotovo

    Jasně já vim – strašně rádi byste se sebou něco dělali, ale věčně nemáte čas, nestíháte to do fitka a tak dál. Všichni víme že to jsou kecy, youtube je plný instruktážních videí a na internetu najdete moře článků, takže raději přestaňte číst teď, protože až tohle přelouskáte, nebude žádná výmluva dost velká. 

  Zkuste raději aktualizovaný článek Cvičení pro geeky V.2

Pracuji z domu a řada mých kamarádů to má buďto podobně, nebo prosedí den v kanclu či autě. Proto přináším to nejlepší, co můžete za pár minut udělat pro svoje tělo. Bez toho, abyste se kolektivně potili v některém z obskurních zařízeních, kteréžto je tak zoufale daleko od místa vašeho působiště, že se ani nevyplatí vážit k němu cestu. Vy prostě chcete strašně sportovat, ale přece nepůjdete kilák někam do tělocvičny. To má logiku.

Ruce

Na ruce je toho hodně, osobně nejsem fanda izolovaných cviků, dávám přednost komplexnějším. Ruce nejlépe procvičíte lezením na skále nebo horolezecké stěně – je to jeden z nejpřiroznějších pohybů, to vám potvrdí i fyzioterapeuti. Osobně se snažím dostat na stěnu aspoň jednou týdně.

Na doma bych doporučil pořídit hrazdu. Stojí dvě stovky, protáhne unavená záda a procvičí ruce i břicho. Vynikající program je Fighter Pullup, který zabere jen pár minut a výsledky jsou za pár týdnů.

  Krk

Dlouhým sezením docela dost trpí – zejména pokud nemáte monitor ergonomicky ve výšce očí, nebo se neustále musíte otáčet za kolegyněmi (z ergonomických důvodů doporučuji práci doma, nebo v méně atraktivním kolektivu). Zároveň je krk partií, která prostě dobře vypadá a dotváří konturu horní poloviny těla.

Následující cvičení stačí opakovat dvakrát týdně, nic k němu nepotřebujete a dokonce nemusíte ani vstávat ze židle.

Břicho

Břicho se paradoxně nejlépe cvičí při zmíněném fighter pullupu (shyb s nohama dopředu): 

"… shyb totiž patří mezi nejlepší cviky k posílení tzv. “jádra”! Ano, shyb!"

– KB5: Jak udělat svůj první shyb

A vůbec: Proč cvičit jen ruce, když toho můžete jedním pohybem sfouknout mnohem víc.

Pokud chcete mermomocí cvičit břicho, mám rád cviky z následujícího videa (i když ten první dělám bez zátěže). Je to cítit, ale břišní svaly si na jeden druh pohybu rychle zvyknou, takže je potřeba to prostřídat. Podle mého někdejšího trenéra, Pavla Macka, to ovšem není nejlepší způsob, protože nadměrně zatěžuje páteř. Na toto téma doporučuji přečíst jeho článek Hardstyle Abs.

Pokud chcete na břicho zhubnout, cvičení samo o sobě nepomůže. Potřebujete změnu jídelníčku a aerobní sporty. Tak třeba běh je super (samozřejmě ten naboso, ale o tom až jindy). Já vím že tohle jste nechtěli slyšet.  

Jádro

Pro posílení jádra (nejen to, co je na břiše vidět) je vynikající tzv. ab-roller. Je to jednoduché kolečko s držátky, se kterým jezdíte z kleku nebo ze stoje k sobě a od sebe. Jen je potřeba dávat si bacha, abyste pohyb zpět skutečně vykonávali břišními svaly a nezapojovali záda (pomáhá když zatnete zadek).

Stehna, zadek

Dřep je jeden ze základních pohybů. Protože zapojuje jedny z největších svalových skupin v těle, je dobrý na spalování (a tvarování těchto největších a oku lahodících svalových skupin). Nohy prostě potřebujete, konec diskuse. 

Jenže i dřep se musí dělat dobře, především musíte dávat bacha, aby vám kolena nelezla při dřepu před špičky. Dobře se to trénuje u zdi:

Hindu workout

Výhodou cvičení je, že zapojuje více svalových skupin. Legendární je tzv. hindu pushup (indický klik), pár ostatních ale taky rozhodně stojí za to.

Vyberte si tři a udělejte je třeba ve třech sériích po deseti. Za deset minut je hotovo, po ránu na protažení ideálka.  

Kardio

Aneb jak se rozbít za 10 minut. Je to rychlý spalovač energie, takže pomáhá dát do kupy vaši glykemii. A hlavně zlepšuje vaši výdrž. K čemu to je? Už jste někdy běželi na bus nebo tramvaj?  

Kettlebell

Jedno z nejúčinnějších cvičení, které se zase vrací na výslunní. Zdánlivě předpotopní železná koule totiž umožňuje trénink mnoha svalových skupin. Je potřeba dodat, že málokterý trenér v tuzemském fitku má vůbec páru, jak tu věc použít. Pokud nemáte jistotu, že umí aspoň Swing a Get Up (2 základní pohyby, se kterými vystačíte vážně dlouho), hodně rychle zdrhejte. V Praze cvičí s kettlebelly v kb5.cz a mají na to patřičné certifikace. 

Hlavně vás to musí bavit

Je někdy frustrující, že výsledky nejsou vidět hned a pak – člověku se hlavně nechce. Nejdůležitější je dělat to, co vás baví. A když vás to nebaví ale víte, že je to zatraceně zdravé, tak aspoň dělat věci, které jsou rychle hotové a efektivní. Většina z toho, co jsem popsal skutečně nezabere víc jak 10 minut. Já si z toho udělal nějakou rutinu, mozek prostě pohyb potřebuje a když člověk překoná svoji pohodlnost, ten pocit za to rozhodně stojí.

Jestli chcete k tématu něco počíst :

Spark – o vlivu fyzické aktivity na činnost mozku 

Zrozeni k běhu – o tom, proč bychom měli běhat a jak je to správně

Body by Science – jak a proč to v těle funguje (hlavně pro ty, co zajímá biologická otázka fungování svalů a jejich údržby a budování)

[janhabich]

Zápisky z podnikatelského maratonu

Protože začínám podnikat, vítám každou možnost ověřit si svoje schopnosti a získat nějaký feedback či radu. Z tohoto důvodu jsem svůj projekt přihlásil na WebExpo a ze stejných pohnutek poslal přihlášku na 24h podnikatelský maraton. A stálo to za to.

Podnikatelské maratony jsou poměrně populární kratochvílí na business školách ve světě. Celý model funguje tak, že se sejde partička lidí s různými schopnostmi, ti jsou náhodně rozděleni do týmů a v těchto týmech musí během intervalu dvaceti čtyř hodin vymyslet produkt nebo službu, připravit příslušný business plán, finanční rozvahu a prezentaci, a to vše prodat investorům. Tedy odborné porotě. 

Jak to probíhalo

Nejvíce asi řekne video a ano, já jsem ten, který jako jediný z týmu drží diplom naopak. 30 hodin beze spánku udělá svoje.

Po nějakém úvodním seznamování jsme byli rozděleni do týmů, byla nám přidělena místnost s flipchartem a notebookem a my začali vymýšlet středobod našeho snažení pro příštích 24 hodin. Nejdříve prezentoval každý člen nápady, které mu nějakou dobu leží v hlavě. Zde jsme shodu nenašli, proto následovalo procházení Kickstarteru a inspirace obory, kde bychom mohli prorazit. Z asi 30 nápadů jsme vybrali 6, které následně každý člen ohodnotil omezeným počtem hvězdiček. Po kratší diskusi jsme se rozhodli vymyslet a zpracovat business založený na výrobě a prodeji závěsných květináčů, které by umožňovaly pěstovat bylinky, květiny a drobnější zeleninu v omezeném prostoru v bytech, přípaně zkrášlení interiérů kanceláří. K tomuto produktu jsme rovnou vymysleli celý ekosystém služeb, abychom neprodávali jen kus plastu.

Během práce na projektu probíhaly až do půlnoci zhruba ve dvouhodinových intervalech metodologické workshopy, které se vázaly k procesům, jimiž jsme během vývoje procházeli (kreativita, marketing, vypracování business plánu, právní aspekty podnikání, aj.). To byla poměrně intenzívní nalejvárna, která nás ovšem občas zbytečně vytrhávala ze soustředění. 

Problémy s nedostatkem spánku se u žádného z členů neprojevovaly zhruba do druhé hodiny ranní, poté trochu klesla výkonnost kterou jsme doháněli střídáním se na úkolech a konzumací podpůrných prostředků (čaje, maté, káva, cola, RedBull). Oříškem bylo asi mezi čtvrtou a sedmou hodinou zkompletovat finanční plán. Tohle opravdu není vhodná doba na Excel. A to jsme ještě nevěděli co přijde...

Největší krize přišla zhruba kolem osmé hodiny ranní, kdy nás navštívil takzvaný fresh coach (člověk který si užil noc plnou spánku) a celý business model nám komplet rozstřílel. Naštěstí. Podařilo se mu ušetřit 1,6 milionu na rozjezd a prakticky umožnit start naprosto s minimálním vkladem. To vše v horizontu asi 20 minut. 

Problém byl, že od tohoto bodu jsme měli necelých 5 hodin na kompletní předělání projektu. Pro některé členy teamu bylo obtížné opouštět věci, které jsme vytvořili v předchozích devatenácti hodinách, ale po delší argumentaci se podařilo najít shodu a vše bylo pět minut před deadlinem pro odevzdání připraveno. A vyplatilo se to, vyhráli jsme. 

Co jsem se naučil

Na začátku jsem požádal všechny, aby jasně řekli v čem jsou dobří. Nebyl čas vyslechnout si životní příběh každého z nás, tohle je efektivnější metoda pro následné rozdělení úkolů.

Jako jeden ze dvou teamleaderů (kupodivu to nedělalo problém a vzájemně jsme se doplňovali ve chvílích vyčerpání) a kovaný projekťák jsem se snažil o co nejjasnější rozdělení procesů. Tedy aby v době brainstormingu probíhal čistě brainstorming, atd. Občas je to sice obtížné, ale jsem toho názoru, že dodržování procesů nám umožnilo systematizovat a znatelně zrychlit postup a kompletaci úkolů (byli jsme jedním z prvních týmů, který se shodl na tématu projektu).

I člen týmu s méně zkušenostmi může celek hodně posunout. Každý by měl dělat to, co definoval jako svoji silnou stránku a občas je laický pohled a selský rozum výhodnější, než léta zkušeností. 

V týmu jsem ale ze všeho nejvíce oceňoval byl vzájemný respekt. I když naše názory byly občas diametrálně odlišné a emoce prostě vynechat nelze, se nikdo, bez ohledu na svůj věk nebo zkušenosti, neuchýlil k osobním útokům. Vše probíhalo maximálně věcně a za to bych rád všem členům týmu poděkoval. 

A pokud někdo z vás uvažuje, že by něco podobného zkusil, pusťte se do toho. Lepší nalejvárnu podnikatelských dovedností nikde nedostanete a na českých školách se podobné schopnosti v drtivé většině případů nemáte šanci naučit. Za mě sto bodů a zlatej bludišťák.

Akce proběhla pod záštitou Zlínského kraje, Interreg IVC a Novancia Business School France.

[janhabich]

Dělejte branding jako Red Bull

Před nějakou dobou jsem se zúčastnil workshopu se zástupci Red Bullu. Bavili jsme se především o brandingu a obsahu. A o brandovaném obsahu.

Protože se jednalo o nejlepší workshop, který jsem kdy na téma produkce obsahu absolvoval, bylo by ode mě vyloženě nekolegiální, hanebné, sobecké a všeobecně zavrženíhodné nechat si všechny ty rozumy pro sebe, takže jsem to všechno přehledně setřídil a jdeme na věc.

Sampling

Sampling neprobíhá jen tak nahodile, jako u 99% ostatních značek. Sami sampleři vyhledávají akce, kde lidé potřebují povzbudit a dojíždí na ně. Ať už se jedná o autozácpu nebo maraton v Twilightu, člověk tak dostane Red Bull v situaci, kdy ho opravdu potřebuje.

Rovněž postupně dochází ke zmenšování lokálního zázemi prostřednictvím rekrutace místních nadšenců a sportovců, kteří znají prostředí.

Events

Firma nikdy nesponzoruje hotové funkční akce – ne v situacích, kdy by to mohla udělat kdejaká pojišťovna nebo banka. Místo toho vymýšlí vlastní sportovní disciplíny a odchytává trendy v jejich počátcích. Nesponzorují akci, vytváří novou možnost. A to jak pro závodníky, tak pro diváky. 

Díky čilému kontaktu s lidmi z různých subkultur má Red Bull detailní vhled do potřeb těchto lidí a plní jejich přání a sny. Akce vznikají odspodu – nadšenci akci vymyslí a participují na ní. Pak pozvou svoje kamarády, což je ten nejlepší způsob marketingu.

Trochu se vymyká vstup do Formule – to mohla být klidně docela rutina, protože se jedná o perfektně fungující podnik. Red Bull ale dokázal rozvířit vody už jen tím, že porušil zavedený dresscode. Neoholený pilot přiváděl konzervativce k šílenství a hodně se o tom psalo. Prostě i tohle udělali jinak.   

Mediální obsah

Když děláte něco dobře, nedělejte to zadarmo. Red Bull je jedna z mála značek, jejíž promo videa si média kupují. A mají k tomu dost dobrý důvod. Vysoká kvalita obsahu je podmínkou, jeho editace a distribuce tak zaměstná řadu lidí. Proto vznikl Red Bull Media House, který vytvořený materiál distribuuje také mimo vlastní kanály.

Část obsahu je poskytována novinářům zdarma, a to v HD kvalitě (což ještě nedávno nebyl standard), část je licencována. Pro zjednodušení práce novinářů obsahují některá videa manuscripty, tedy popis toho, co se v té které minutě videa děje (exterňákům to zásadně usnadňuje práci). 

Už se neprodávají plechovky, ale kulturní obsah. A vydělává to – Media House je už nějaký ten rok ziskový.

Red Bulletin

Z firemního časopisu se hravě stal lifestyle magazín – jednoduše proto, že značka je v čilém kontaktu se sportovci a členy různých subkultur. Časopis tak může pokrýt chutě relativně širokého spektra čtenářů. Přidejte k tomu vysoce kvalitní obrazový materiál a můžete to klidně začít prodávat (v některých zemích už se tak děje).

Red Bull Mobile

Proč si platit reklamu v médiu, kde se musíte o prostor dělit s padesáti dalšími značkami, když můžete svoje jméno dostat do prostředku, který lidé používají každý den. Red Bull Mobile je něco jako náš Blesk mobil. Jde o dotovaný tarif, který nabízí významná zvýhodnění oproti tarifům stávajících operátorů na daných trzích. To vše provázané s řadou výhod a nabídkou široké palety aplikací, které vás se značkou udrží v kontaktu.

Red Bull TV  

Když už existuje Media House plný dost kvalitního obsahu, je to už jen krůček k vlastnímu televiznímu kanálu. 

Red Bull Records

Hudba je významnou součástí společenského a kulturního dění, což si Red Bull velmi dobře uvědomuje. Odchytává mladé talenty a poskytuje jim špičkouvou techniku a studia k nahrávání jejich kousků. Což opět nejen pokrývá řadu různých subkultur díky rozličným hudebním žánrům, ale vzniká tak super podkres pro tolik oblíbená videa, který značka najednou nemusí draze nakupovat.

Red Bull Music Academy Radio

Když máte hudební nakladatelství a ještě pořádáte různé hudební soutěže, dává vlastní internetové rádio docela smysl.

Lidé

RB sponzoruje umělce, sportovce a vůbec, bez lidí by to prostě nešlo. Tím, že plní jejich sny a dává spoustu možností, vytváří si základnu loajálních brand ambassadorů, kterým vážně nemusíte říkat, aby někam zašli s plechovkou nebo kšiltovkou od svého chlebodárce. Krom toho se většinou účelově jedná o sociálně schopné lidi, kteří nebudou zbytečnými excesy poškozovat jméno značky. Namyšlení sólisté jsou k ničemu.

Branding v obraze

Zapomeňte na obrazy lidí naučeně držících plechovku logem přesně směrem k objektivu. Musí se to dělat přirozeně a sofistikovaněji. Tady je pár lekcí od Red Bullu:

Firemní fotografové se dívají na stovky špatných i dobrých fotek, aby chytli ten správný feeling a nestávalo se, že prostě jen tak do záběru pohodí plechovku.

Nesmí být přelogováno. Všichni ví že to dělá Red Bull z jednoho klíčového vizuálu, logo se nemusí opakovat desetkrát v různých obměnách. Například sportovci mají instrukce brát si na sebe pouze jednu část obrandovaného oblečení. Působí to mnohem přirozeněji.

Logo by se mělo zakomponovat tak, aby nešlo obrazu oříznout (ostatní média nerada dělají reklamu zadarmo). Z tohoto důvodu je logo akce obvykle součástí kompozice klíčového záběru a například jezdci mají obrandovanou i spodní část štítku kšiltovky. 

Na fotkách (a videích) musí být vidět logo, logo události, nějaké to dění a dav. Tomu odpovídá volba míst pro fotografy. Není nic horšího, než když záběry vypadají, jako že na akci nikdo nepřišel.

Pokud mají být odpovídající loga na záběrech vidět, je potřeba postarat se o jejich nasvícení (pro fotografy se používají dálkově odpalované blesky mířící na klíčové vizuály). Logo které se topí ve tmě je naprosto zbytečné.

Firemní fotografové mají vždycky u sebe nějakou tu plechovku, triko a nálepku, aby mohli v případě potřeby nějaký ten branding dodat. U akcí si rovněž musí udělat domácí úkoly – projít důležité spoty, vyzkoušet kompozici a jestli je vidět to, co vidět být má.

Fotky musí vypadat přirozeně, fotografové se tedy snaží, aby zbytečně aktéry kompozice nestresovali a fotí věci, které se přirozeně dějí.  Vyfotit někoho s drinkem není také žádná prča. Nic nepůsobí víc strojeně, než když logo míří přímo do objektivu. Fotografové si vybírají plechovky, u nichž víčko směruje tak, aby bylo logo při pití částečně zakryto dlaní. Mnohem lepší.

Jak vidno, už se ani moc nepropaguje produkt (jehož prodeje mimochodem zažívají celosvětově stabilní růst). Jednoduše to není potřeba. Tady je krátké shrnutí zásadních lekcí:

Naučte se dělat s lidmi

Dělejte něco, co nikdo nedělá

Buďte tam, kde se to hodí

Sledujte lifestyle a trendy

Tvořte relevantní a kvalitní obsah

Vytvořte relevantní kanály pro tento obsah

Když branding, tak s rozumem

[janhabich]

Woody Allen – Vedlejší účinky

Po dlouhé době jsem si dopřál trochu beletrie a musím říci, že jsem si naštěstí nechal dobře poradit.

Povídky moc nečtu, pokud to není Fulghum. Ke všemu Woodyho filmy mi prostě nikdy neseděly, takže jsem jeho sbírku na základě této zkušenosti málem odepsal. To by ale byla chyba.

„Kdo by si pomyslel, že až se Needleman v polední pauze bude dívat na demolici jedné budovy, klepne ho do hlavy lžíce bagru? Rána způsobila silný otřes a Needleman vydechl s tváří rozzářenou úsměvem. Jeho poslední, záhadná slova zněla: ‚Ne, díky. Tučňáka už mám.‘“

Allen je totiž neuvěřitelně vtipný, často používá sarkasmy, známé životní situace ilustruje naprosto bizarním způsobem a občas si přiohne historii. Sem tam jde o výňatky jakýchsi divadelních her, které nebyly nikdy dokončeny. Autor se rovněž často strefuje do žen a dobírá si je (což je celkově příznačné pro celý Allenův život). 

V jedné z povídek sám sebe například dosadí do role Sokrata, který musí vypít jedovatý lektvar z bolehlavu. Zda si s touto situací poradí se stejnou hrdostí jako známý filozof, to už si doufám přečtete sami.

Stylem psaní mi Allen občas připomněl Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce po galaxii:

"Posledně uvedené líčení mělo podle středověkého kněžstva znamenat, že přichází konec světa, takže nastalo velké zklamání, když místo konce přišlo pondělí a všichni museli zase do práce."

Pokud sháníte nenáročné čtení na cesty, Vedlejší účinky by vám určitě neměly uniknout. Knihu vydalo nakladatelství Argo. 

[janhabich]

Susan M. Weinschenk – Neuro Web Design

Ještě se mi nestalo, abych psal o knize vyloženě ve snaze od ní ostatní odradit, ale moje občanská povinnost dnes velí zasáhnout. 

Neuro Web Design: What Makes Them Click? působí jako totální killer kniha pro každého, kdo se okolo webu jen ochomýtne. Každý chce dneska přeci dělat ty neuro/behavior/sémantické věci! I já jsem naletěl.

Publikace Ph.D. Susan Weinschenk je snůška celé řady neuropokusů, více čí méně známých z populárnější neuro-literatury, různě zdařile naroubovaných na fundamentální základy webdesignu. Jako například že naše podvědomí věnuje více pozornosti pohyblivým věcem (geneticky dáno), proto bychom měli dělat důležité prvky pohyblivé (bannery). Vážně, nehledejte v knize novou pravdu o bytí a rači najměte dobrého grafika. Ti totiž všechno dělají intuitivně, i bez neuropokusů a šamanismů, o které se Ph.D. Weinschenk snaží.   

Je vám to málo? Dobře, on už to někdo na Amazonu napsal za mě:

  There are two main components to this book: neuroscience and web design. The neuroscience part is interesting at times, but it's presented in such a simplistic way that it's hard to believe you are getting a reliable take on the material. But it's the web design part where this book really falls down. There are no case studies, no results of usability tests, hardly any data at all on actual users using actual websites. The advice is extremely simplistic and sometimes just plain dumb. The last chapter of the book is particularly awful. Here, folks, is the last sentence of the book: "I don't know what the next big thing online will be. I wish I did know. Then I could create it and make a lot of money and retire. But I do know that the next big thing will involve something social. Because it always does.

Ztráta času.

[janhabich]

Rob Walling – Start Small, Stay Small

Jednou z knih která mi zpříjemnila dovolenou byla startupová bible od Roba Wallinga. Autor v předmluvě píše, že pokud si čtenář nebude zuřivě podtrhávat, pak nedostál svému cíli. Předesílám, že v mém případě mu to vyšlo…

Start Small, Stay Small není kniha o tom, jak udělat další Facebook nebo Instagram. Rob Walling se specializuje na mikropodnikatelství, jehož cílem je najít na trhu takovou díru, která je pod rozlišovací schopností velkých hráčů a tu svým produktem vyplnit. Na poli účetního software nemáte jako mikropodnikatel zcela jistě šanci, ovšem účetní software pro čističe bazénů je úplně jiná liga.

"It’s that simple – if you can find a small group of people and make them amazingly happy, you will make money."

Walling vám nejdříve ukáže jak najít tu správnou díru na trhu a vymyslet pro ni produkt. Následuje fáze testování životaschopnosti nápadu, jejímž cílem je vyhnout se vysoké časové a finanční investici v případě neúspěchu. Následují pasáže věnující se vybudování webu který prodává, marketingu produktu, SEO, pricingu a značný prostor je rovněž věnován problematice outsourcingu. Knihu uzavírají možnosti co se startupem dále – jak jej přepnout na "autopilota" nebo ocenit pro prodej.

"… building something no one wants is the most common source of failure for entrepreneurs."

Cílem je dosáhnout svobody, nebo alespoň zajímavého bočního příjmu tím, že vytvoříte klidně i několik produktů pro specifické trhy. Situace kdy máte 3 – 4 produkty pro různé cílové skupiny vám umožní překlenout období, kdy se na některém z trhu nedaří. Zároveň můžete věnovat svoji pozornost několika projektům, což udržuje vaši motivaci lépe, než když máte pouze jeden.

Hlavní myšlenky jsou následující:

1. Vyberte si malý trh který můžete zaplnit. 

2. Malý trh má výhodu v levném marketingu – je mnohem snazší a levnější zasáhnout celou cílovku než v případě, kdy je váš produkt pro všechny. To ve výsledku usnadňuje bod 1.

3. U menšího trhu se pravděpodobně nezblázníte z technické podpory.

4. Nesnažte se za každou cenu vybavit produkt množstvím funkcí. Začněte se základem a vylepšujte postupně.

5. Za každou cenu neautomatizujte – zjistěte které operace často opakujete a teprve poté je automatizujte.

6. Znejte cenu svojí práce a vypočítejte kdy se vyplatí outsourcovat – to vám umožní soustředit se na důležitější věci než repetitivní úkoly.

a bylo by toho samozřejmě mnohem více.

Kniha jde neuvěřitelně rychle k jádru, neobsahuje žádnou vatu a proto se čte jedním dechem. Je v tom systém a syrový obraz toho, jak svět startupů funguje. Svou koncepcí určena především pro vývojáře, ale přečíst ji může naprosto každý, kdo by rád zkusil nějaký vlastní projekt (jako třeba já). 

Stahovat můžete na startupbook.net.

"Millions of people in this world can build software. A fractional subset of those can build software and convince people to buy it. A developer who knows how to market a product is a rare (and powerful) combination."

[janhabich]

Tony Hsieh – Delivering Happiness

Okolo knihy CEO Zappos Tonyho Hsieha bylo na internetu docela rušno, takže jsem ji nemohl ignorovat. Jak to asi vypadá v jedné z žebříčku top firem, ve kterých byste chtěli pracovat?

V zásadě by se Delivering happiness dalo rozdělit do několika částí. Nejprve je to dětství Tony Hsieha a jeho první (ne)úspěšné podnikatelské pokusy, při nichž je jasně vidět jeho zápal pro business. Následuje zkušenost ze založení a provozování jeho prvního velkého projektu, společnosti LinkExchange, prostřednictvím kterého se dostává do části, která je věnována důležitosti firemní kultury. Právě firemní kultura je v Zapposu unikátní a tuto část knihy osobně považuji za zásadní. Tony dále vypráví těžké a dobrodružné začátky Zapposu, vznik jejich intenzivního důrazu na servis a zpět u firemní kultury přichází další důležitá část, kterou je rekrutování nováčků a nastavení vnitřních mechanismů tak, aby bylo prostředí pro zaměstnance motivační a ti měli zájem zůstat dlouhodobě (což je při dnešní fluktuaci pracovních sil obecně velký problém). 

"Most HR surveys show that once people’s basic needs are met, money is farther down the list of importance than intangibles such as the quality of the relationship with one’s manager professional growth opportunities."

Mimo jiné se dozvíte že v Zapposu nabízejí 2000 dolarů pokud dáte výpověď, proč bez ohledu na pozici musí každý nováček strávit 14 dní na telefonu zákaznické podpory nebo že do knihy kterou společnost vydává pro nováčky, každý rok přispívají bez cenzury všichni zaměstnanci.

"Our philosophy has been to take most of the money we would have spent on paid advertising and invest it into customer service and the customer experience instead, letting our customers do the marketing for us through word of mouth."

Začátek se čte jedním dechem a jedná se spíše o krátké příběhy z Tonyho života. Následují pro někoho nudnější, ale o to informačně hodnotnější pasáže o rozjezdu businessu, firemní kultuře a rekrutaci, které považuji za naprosto stěžejní (a jsou také hlavním důvodem proč knihu doporučuji). Na závěr Tony trochu bilancuje a dumá nad tím, proč že to s tím Zapposem tak pěkně dopadlo. Sem tam knihu proloží nějakým tím e-mailem, příběhem některého ze zaměstnanců, tweetem či zajímavým výrokem.

V Zappos se podařilo vytvořit firemní kulturu, podle jejíchž zásad se dá žít i v soukromí. Posuďte sami:

We’ve formally defined the Zappos culture in terms of 10 core values: 

1. Deliver WOW Through Service 

2. Embrace and Drive Change 

3. Create Fun and a Little Weirdness 

4. Be Adventurous, Creative, and Open-Minded 

5. Pursue Growth and Learning 

6. Build Open and Honest Relationships with Communication

7. Build a Positive Team and Family Spirit 

8. Do More with Less 

9. Be Passionate and Determined 

10. Be Humble

Delivering Happiness má smysl přečíst pokud jste podnikatel, teamleader, majitel nebo ředitel firmy, pracovník HR oddělení, nebo se prostě jen chcete dozvědět, jak se to dá dělat jinak.

Kniha je pod názvem Štěstí doručeno dostupná také v češtině.

Happiness is really just about four things: perceived control, perceived progress, connectedness (number and depth of your relationships), and vision/meaning (being part of something bigger than yourself).

[janhabich]

You are solving the wrong problem

Faktem je, že mnozí z nás často prostě řeší špatný problém. Zabývat se hlouběji touto myšlenkou mne přiměl článek Aza Raskina, který popisuje tento fenomén na příkladu soutěže v konstrukci letadla na lidský pohon.

Většina týmů v závodě selhala, protože nepochopila podstatu toho, o co se snažily. Řešením problému nebylo vytvořit dokonalý návrh a ten pak zrealizovat. Měsíce projektování a stavby končily na kusy, jelikož papírově sebelepší návrh se ve vzduchu choval naprosto jinak. Řešením bylo uvědomit si, že je potřeba adaptabilní model, který místo dokonalého a možná nefunkčního plánu umožní spíše mnoho zkoušek a přestaveb. A tak zatímco se ostatní týmy pachtily s dokonalými návrhy, které po realizaci většinou nesplnily očekávání, tým Paula MacCreadyho získal podstatně více prostoru k testování a úpravám.

Děláte něco nového? Nespoléhejte se příliš na svůj návrh. Chcete-li aby vaše myšlenka přežila, udělejte ji adaptabilní.

[janhabich]

Gary Chapman: The Five Love Languages

Five Love Languages je původně kniha pro lidi, jejichž manželství je v krizi. Takže je na místě otázka, proč to sakra čtu…

Odpověď zní: Protože je to děsně zajímavé. Krom toho vše nasvědčuje tomu, že mě baví opájet se falešným pocitem, že vidím lidem do hlavy (důkaz 1, 2, a 3), čímž dávám přiměřeně vydělat spisovatelům příslušné literatury. Gary Chapman vás naučí, jak porozumět vašemu protějšku tím, že začnete vyjadřovat lásku v "jeho jazyce", tedy tím správným způsobem. Nenechte se mýlit, to že každý den umyjete nádobí můžete sice považovat za akt lásky, ale váš protějšek touží po něčem úplně jiném a váše vyjádření nemusí pochopit. To může po čase vyústit v pocit, že prostě "není milován" a v dlouhodobém měřítku v rozpad vztahu.

Your emotional love language and the language of your spouse may be as different as Chinese from English. No matter how hard you try to express love in English, if your spouse understands only Chinese, you will never understand how to love each other.

Chapman rozlišuje 5 základních "jazyků lásky", tedy způsobů, kterými vyjadřujeme náklonnost k naší lepší polovičce. Kdybych je teď vyjmenoval, tak vám to stejně nepomůže, a ke všemu bych vás připravil o ten objevný pocit při čtení, takže to neudělám. A ten Google nechte na pokoji. 

Přestože se model "pěti jazyků" může jevit jednoduchý, protože ve fázi zamilovanosti je třeba používáme všechny (proto v tomto stavu obvykle žádný problém nevzniká), může se po jisté době situace změnit (obvykle v důsledku jevu známého jako manželství). Často se totiž vracíme k jazyku který je nám přirozený, ale nemusí být jazykem našeho partnera. A tak zatímco nosíte domů hromady darů, stačilo by prosté objetí.

Five Love Languages vysvětlí specifika každého z jazyků, ukáže jak identifikovat ten primární a jak se jím naučit hovořit pokud pro vás není zcela přirozený.

Přestože jsem celou situaci lehce zjednodušil a těžce zironizoval, upřímně doporučuji knihu přečíst. Zejména pokud vám v hlavě neustále vrtá věčné nepochopení mužů ženami a naopak. Chapman má k tématu co říci a zejména aplikace na konkrétní životní situace ilustrované na jeho praktických zkušenostech vám může v hlavě rozsvítit světýlko. Místy mě vytáčelo autorovo nabubřelé konstatování toho, kolika párům pomohl, ale rozhodl jsem se mu odpustit, protože předal skutečně hodnotnou zprávu. 

Za doporučení děkuji Robertu Vlachovi. 

[janhabich]

Desatero tipů pro použití QR kódů

QR kódy jsou všude. To že byly vynalezeny v roce 1995 a Japonci je používají už roky nic nemění na tom, že v české reklamě zažívají nebývalý boom. 

K sepsání jsem se chystal už nějakou dobu, částečně mne inspiroval článek od Nogarda, jehož trojici doporučení jsem se rozhodl rozšířit zejména o to, co by se mělo dít po nascanování. Následující desatero obsahuje  pár tipů jak to dělat, aby QRko nebyl zbytečně zaplacený/zaplácaný prostor. Na úvod bych začal obrázkem, protože lidi odrazují dlouhé souvislé odstavce textu. Ke všemu tenhle trychtýř je alfou a omegou při použití QR kódů. Sledujte.

Zatímco nahoře nám do trychtýře padají při troše štěstí i desítky procent lidí, dole nám z něj vypadávají setiny a možná i pouhé promile. Tohle je skutečná skupina na kterou svým QRkem cílíte. Ale je to zadarmo, já vím. Jak tedy těch pár promile proměnit v úspěšné konverze?

[pozn.: podobný trychtýř platí pro mobilní aplikace, kde jste ke všemu omezeni platformou pro kterou je appka naprogramována]

1. Řekněte jim proč

mají proboha vytáhnout telefon a věnovat 3 minuty svého času vašemu sdělení. Dáváte jim slevu? Řekněte jim to. Uvidí trailer na inzerovaný film? Řekněte jim to. Dostanou něco zadarmo? [v tomhle bodě už zvládáte doplnit sami]

2. Dělejte QRko dostatečně velké. 

Tohle platí zejména pro vizitky a časopisy, ale je dobré brát v potaz vzdálenost ze které se scanuje i například u billboardu. Řada smartphonů stále disponuje foťákem s rozlišením okolo 3 Mpix a celkově kvalita snímání zde není zázračná pokud zařízení nemá autofocus. Minimální délká strany (v závislosti složitosti QR kódu) by měla určitě být aspoň 3 centimetry.

3. Dejte QRko na nějaké rozumné místo.

Dát kód před sdělení nemusí být úplně nejmoudřejší, protože teprve následně čtenář zjistí, proč že má vlastně vytáhnout telefon. Dát jej do pravého spodního rohu je možná lepší řešení, ale rozhodně ne u citylightu. Vždy myslete na logickou posloupnost v přijímání sdělení a také na způsob, jakým budou lidé kód scanovat. Nikdo kvůli vám nepoleze po zemi ani na žebřík (a jestli ano, tak se vám mimořádně vydařil bod 1).

4. Nedávejte QRko na lesklý papír.

Tohle je věc která je absolutním zabijákem QR kódů, zejména ve spojení s jejich malou velikostí. Jen si to zkuste načíst..

5. Přizpůsobte landing page.

Myslete na to, kam uživatele směřujete. Kde skončí, až kód přečte. Že se připojuje z mobilu s omezeným rozlišením a přenosovou rychlostí. Možná mu vypadlo 3G, nebo je má vypnuté a připojuje se pomalejší technologií. 

Udělejte landing page tak, aby byla dokonale ovládatelná dotykem a přizpůsobena rozlišení displeje. Aby dávala smysl a řekla uživateli co má udělat. A to rychle, nemá čas, za chvíli musí někde být a nejspíš už mu jede tramvaj.

6. Přizpůsobte obsah landing page.

Mobilní uživatel k vám možná přišel z jiného důvodu, než náhodný brouzdal na internetu. Domyslete celou věc do konce a přemýšlejte o tom, co tady má udělat. Pamatujte na to, že máte jen pár sekund na přesvědčení, že to stálo za to. Kroky které provede musí být jednoduché (zanechání telefonního čísla nebo mailu, odpověď na soutěžní otázku, vyzvednutí unikátního kuponu). Takové vyplnění adresy už vyžaduje docela dost úsilí a může snižovat konverze.

Nemá snad cenu dodávat, že obrázky v plném rozlišení a video o velikosti několika megabajtů nemají na mobilní landing page co dělat.

7. Přizpůsobte technologii landing page.

To že na landing page pro mobilní uživatele flash nepatří jste si snad už domysleli (v tom horším případě v praxi ověřili), blikátka pryč. Jistě, možná máme v celkovém součtu víc uživatelů Androidu, který si s flashem poradí, na druhou stranu movitější majitelé iPhonů budou spíš obdařeni také tarifem s mobilním internetem. Mrkněte do Analytics, uvidíte že nekecám.

8. QR kód na vašem webu.

Vážně? Vážně je to potřeba? Haló, váš uživatel je na webu. Může kliknout kam chce a dostat co chce. Vážně chcete aby ještě vytahoval telefon a fotil něco, k čemu se normálně proklikne? Pokud se takhle snažíte předat slevový kód nebo kontakt který bude v terénu potřebovat tak OK. Pokud se takhle snažíte být in, tak tu hloupost proboha vyhoďte. 

9. Navažte vztah.

Ono to celé proklepání se k vám vyžaduje docela dost úsilí, dejte proto lidem důvod vrátit se k vám v budoucnu a jejich strastiplnou cestu zužitkujte dlouhodobě. Můžete jim nabídnout něco dost zajímavého na to, aby vám nechali kontakt? Udělejte to. Retence je naše mantra. 

10. Wow. 

Někdo vážně kvůli vám vytáhl telefon, odčerpal něco ze svého FUP a při troše štěstí se dostal k obsahu který jste pro něj připravili. Vaší povinností je jasně komunikovat co uživatel dostane když kód oscanuje a dát mu to neprodleně a jednoduše. 

Když si zběžně znovu sjedete předchozích 10 bodů, asi vám bude jasné, že to QRko najednou není úplně zadarmo. Ano, vážně musíte přizpůsobovat landing page, její technologii a obsah. Ano, vážně to musíte ořezat a necpat návštěvníkovi několik vašich úžasných sdělení, akcí a produktů. Doufám, že ještě pořád se vám ty QRka chce pro těch pár promile dělat. Já bych totiž jako jejich velký fanda moc rád viděl jedno, které bych s chutí nascanoval a dostal z něj něco zajímavého.

[janhabich]

Cennydd Bowles a James Box - Undercover User Experience Design

Pokud máte něco společného s digitálními projekty, vývojem nebo managementem těchhle věcí, tak silně doporučuji pokračovat ve čtení.

UX (User Experience) je souhrnný název pro výsledný dojem, který má uživatel z návštěvy webu, použití aplikace, nebo vyplňování online formuláře. User Experience Design je pak soubor aktivit, které vedou k tomu, aby se uživatel ve vámi navrženém prostředí jednoduše zorientoval, a dosáhl svých cílů pohodlně a intuitivně. UX design je samozřejmě také o tom naplnit cíle obchodní, což jde ruku v ruce – pokud se zákazník na vašem e-shopu dobře orientuje, je větší pravděpodobnost, že si také něco objedná.

UX design je o tom přimíchat do celého koktejlu ve správném poměru také prvek použitelnosti.

Market research is primarily about opinions: about a brand, about personal beliefs, or about a specific marketing approach. User research is about behavior: what drives people, how they do things, how and why they’re likely to use your site.

Autoři vás nejdříve provedou procesem zadávání projektu (na co a jak se ptát, jak identifikovat klíčové faktory a odpíchnout se od nich) přes testování, které v tomto případě tvoří odhadem 1/3 knihy a je skutečně velmi detailní, až po způsob jakým jednat s jednotlivými články v celém procesu (management, grafici, programátoři a další zajímavé kmeny). Když pominu samotné informace ohledně UX, považuji právě třetí část za nejužitečnější. Hlubší porozumění procesu vede k vyšší efektivitě, vzájemnému pochopení a bezproblémovému průběhu, jehož výsledkem je spokojený uživatel/zákazník. A to je výstup o který se snaží každý slušný podnikatel, manažer, nebo značka.

Během své praxe jsem měl občas trochu problém správně uchopit myšlenku a převést ji přehledně do digitálního prostředí. Situaci mi vůbec nezjednodušují klienti, kteří si někdy chtějí udělat věc po svém a formu podřizují účelu (kterým žel bohu povětšinou není naplnění tužeb a očekávání uživatele, ale spíše nějakého obchodního cíle nebo vlastní představy a přesvědčení). Undercover UX Design je přesně ta kniha, která mi k pochopení toho celého chyběla.

Undercover UX designer je povinná četba pro všechny webové grafiky, designéry aplikací, projektové manažery a ty, jenž výše zmíněným práci zadávají. Jakmile si totiž uvědomíte, že to děláte pro lidi a ne pro sebe, svět se stane o trochu lepším místem (a někde na světě se narodí roztomilé koťátko).

Za doporučení knihy děkuji Jakubu Krčmářovi. Trochu jiný pohled na věc si můžete přečíst na blogu konzultanta Jana Řezáče, jehož potřeby jsou ale z hlediska zkušeného profesionála v oboru webdesignu odlišné.

Rozcestníkem před nákupem může být web autorů, českého vydání se vzhledem k úzkému zaměření knihy pravděpodobně nedočkáme.

[janhabich]

Recenze Kindle Touch

Tohle nebude klasická recenze. O Kindle se toho napsalo už dost, takže víte jak vypadá displej, jak dlouho vydrží baterie a tak dále. V krátkosti shrnu proč jsem s tou věcí spokojený a proč byste si ji měli koupit taky. To je stejně všechno co potřebujete vědět.

Nechci iPad. Mám MacBook, iPhone i iPod Shuffle. Mám rád Apple, ale nepotřebuji nic mezi Airem a iPhonem. Nepotřebuji další věc, která by mi svítila do očí. Ke všemu rád cestuji nalehko, což nejde tak docela dohromady s mojí čtenářskou vášní, takže logickým krokem bylo pořízení elektronické čtečky. Kindle Touch jsem nikdy předtím v ruce neměl, ale lákal mne už od začátku kvůli dotykovému ovládání, takže jsem si prostě objednal zajíce v pytli..

Kindle – hardware

Co na to říci – Kindle je jako cokoli od Apple. Už podle obrázku to chcete a když to vezmete do ruky, nemůžete se ubránit pocitu, že bez toho krámu nebude váš život kompletní. Touch je solidně zpracovaný bez nějakých zbytečností. Displej, "home button", vypínač. Takhle je to správně. Díky neklouzavému povrchu na zadní straně se dobře drží, velikost je tak nějak akorát. To že je jistá vůle mezi velkou zadní plochou a vnitřními součástkami je věc odpustitelná a na používání nemá pražádný vliv. 

Ovládání

Tohle je věc, která mi způsobuje nezměrné blaho. Už při čtení první knížky jsem věděl, že Kindle se chová přesně tak, jak bych čekal. Přejetím do boku nebo jen klepnutím posouvám/vracím stránku, prsty od sebe nebo k sobě zoomuji a při delším podržení označuji text, který si můžu zvýraznit, přidat si k němu poznámku, nebo jej sdílet. Klepnutím u horní hrany vyvolám menu a když jsem úplně v lese, použiju home button.

Slovník

Další funkce dotažená k dokonalosti. Zařízení obsahuje Oxford dictionary, ale lze jej jednoduše vybavit i jiným. Slovník se instaluje pouhým zkopírováním do paměti Kindle a následnou změnou v nastavení. Po nainstalování toho česko-anglického máte v ruce neuvěřitelnou zbraň. Neznáte-li slovo, stačí na něm podržet prst a vyskočí překlad. K nezaplacení.

PDF

Prohlížení PDF je utrpení a pokud nemáte stránku ve velikosti rozumně se blížící velikosti displeje Kindlu, tak na čtení z tohoto formátu raději zapomeňte. Kindle sice umí pomocí gest podobně jako iPhone v dokumentu zoomovat a posouvat, ale kvůli pomalejšímu překreslování je to pohodlné jako španělská bota – chvíli se to vydržet dá, ale nakonec to vzdáte. Naštěstí se na vše dá vyzrát převodem do jiného formátu (.mobi).

Calibre   

Převádíte-li knihy z jiných formátů, pak neexistuje lepší program než Calibre. Poradí si s konverzí, dokáže soubor rovnou synchronizovat s pamětí Kindle, připadně jej i vymazat. PDFka jsou sice občas trochu rozsypaná, ale číst se to dá. Utilitka k nezaplacení, toho času zdarma.

Text to speech

Osobního předčítače jsem si zapnul pouze pro potřeby této recenze. Zatím nečte česky, ale v angličtině je mu docela pěkně rozumět a používá intonaci, což staví audioknihy jasně na druhou kolej. Integrované repráčky poskytují dostatečně hlasitý a kvalitní zvuk, případně můžete připojit klasická sluchátka.

Poznámky

Pokud si rádi děláte výpisky z knih, je pro vás dobrou zprávou, že Kindle veškeré zvýrazněné pasáže ukládá do souboru, který si můžete stáhnout z jeho paměti. Highlighty lze dokonce synchronizovat s Amazonem, ale to jen v případě, že jste zde danou knihu koupili. Synchronizujete-li na Amazon, dá se dokonce šikovným fíglem převádět poznámky do Evernote. Zatím jsem to ale nezkoušel. 

Baterie

Ono se to musí taky nabíjet? Nevšiml jsem si.

Shrnutí

Mám rád produkty které dělají přesně to co od nich čekáte. Z Kindle jsem nadšený, takže čtu všude a víc než dřív. Už neřeším kterou z rozečtených knih si brát s sebou, teď je mám pořád a všechny. Pokud rádi čtete a nebude vám chybět ten pocit z opravdové knihy, budete z Kindle Touch stejně nadšeni jako já. A když ne, tak ho vraťte. Nebo věnujte. Vy už na něco přijdete...

Pokud vás zajímá spíše tradičněji pojatá detailní recenze, tak zkuste tu na eboocek.cz.

[janhabich]

Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody starých Toltéků

Toltékové byli předchůdci Aztéků, jejichž kultura se rozvíjela někdy kolem roku 1000 našeho letopočtu. Seznámit nás s duchovním učením tohoto etnika může například kniha Čtyři dohody.

Během našeho dospívání dochází k procesu, který Ruiz popisuje jako domestikaci. Z absolutní bezprostřednosti bezstarostného dětství, kdy žijeme jen přítomným okamžikem, se dostáváme do stavu kdy jsme svázání tzv. Dohodami. Dohody jsou závazky, které si vytváříme sami ve své mysli a vytváříme je i vůči lidem, svému okolí, systému víry, zákonům a podobně. Nakonec jsme v tomto systému dohod naprosto nesvobodní, protože jsme jich vytvořili tolik. Čtyři dohody nás mají naučit postupně zrušit všechny dohody předcházející a přejít tak k systému, který nás svou jednoduchostí má zase učinit skutečně šťastnými:

1. Nehřešte slovem

Nepoužívejte slovo proti sobě ani proti ostatním. Nešiřte to, co Toltékové popisují jako emocionální jed. Hřích slovem je opakované kritizování sebe sama za věci, kvůli kterým jsme už trpěli, pomlouvání druhých (jedna z nejhorších věcí) a podobně. Buďme otevření a upřímní k ostatním v tom, co chceme a cítíme. 

2. Neberte si nic osobně

Útočí-li někdo na nás slovem nebo pomluvou, dělá to kvůli vlastnímu systému "dohod", který si vybudoval. Nevidí a nemůže nás vidět takové jací jsme. Pragmaticky bychom to mohli popsat jako atribuční chybu – nejedná se o chybu člověka, ale o problém situace, v níž se nachází. To co dělá dělá kvůli sobě a nás se to nijak nedotýká a nemusíme proto trpět.

3. Nevytvářejte si domněnky

Domněnka je ošemetná věc. Domníváme se, že partner ví co chceme. Že koupí šunku a nepřinese tašku zeleniny, protože nás přece musí znát. Pak jsme zbytečně zklamáni ne proto, že náš partner nestojí za nic a vůbec nás nezná (což je samozřejmě vždycky možnost), ale kvůli tomu, že jsme si vytvořili zbytečné očekávání. Nikdo neví co si myslíme – buďme v tom otevření a komunikujme jasně. 

4. Vždy dělejte vše jak nejlépe dovedete

Pokud milujeme vše co děláme, dokážeme tomu věnovat maximum a odvést nejlepší výkon. Pokud přijmeme alespoň tuto dohodu, náš život se od základů změní – přestaneme se užírat myšlenkou, že jsme cosi mohli udělat lépe a tím alespoň z části vyhovíme 1. dohodě a nebudeme hřešit slovem sami proti sobě. Čtvrtá dohoda je docela dobrý start k praktikování toltéckého učení. 

Konec je stejně jako u Otevřeného srdce trošku duchovnější (nějací ti bohové, andělé apod.), ale i pro zatvrzelého pragmatika může být kniha opravdu přínosná.

Oproti deseti přikázáním v křesťanství nebo deseti pravidlům buddhismu jsou 4 dohody ve své jednoduchosti podstatně komplexnější. Neříkají nám co (ne)dělat, ale jak změnit svou mysl abychom dosáhli spokojenosti. Jak se zbavit zbytečných dohod, které jsme učinili v průběhu svého "ochočování". Toltécké učení neodsuzuje ty, kteří se nechovají podle dohod, má pro ně pochopení. Praktikující proto popisuje jako válečníky – ty, kteří se rozhodli bojovat s něčím tak silným, jako jsou tisíce časem posbíraných malých dohod, aby se vrátili k jednoduchosti a integritě. 

Čtyři dohody doporučuji těm, kteří se zajímají o duchovno (i v pragmatičtější rovině) a zajímá je rozvoj osobní morálky. Kniha se částečně protíná s názory Tolleho (žít přítomným okamžikem) i Dalajlamy (nevytvářet negativitu).

Čtyři dohody vydalo v češtině nakladatelství Pragma. 

[janhabich]

Dalajlama: Otevřené srdce

Během Vánoc jsem se rozhodl odpočinout si trochu u duchovní literatury a na doporučení přečíst jeden z Dalajlamových titulů. Musím předeslat, že mne kniha příjemně překvapila, takže se o její myšlenky rád podělím.

Podobně jako Tolle v The Power of Now, ukáže nám Dalajlama něco málo o tom, jak dosáhnout spokojené existence (zase). V úvodu mne vtáhla hloubavost, se kterou se tématu věnuje, aniž by čtenáře nudil. Je to jako by ho vedl vlastním poznáváním, přitom ale nezní dogmaticky a místo aby protěžoval buddhismus jakožto víru, snaží se najít společné znaky s ostatními náboženstvími a ukazuje univerzální aplikovatelnost buddhistických principů bez ohledu na vyznání.

Hlavními myšlenkami knihy jsou dva aspekty spokojeného života: Jak otevřít srdce a pěstovat v sobě soucit. I přes jejich mefaforičnost se jedná o velmi důležité prvky životní filozofie. Podle buddhismu totiž sídlí mysl uprostřed hrudníku – otevřené srdce je tedy metafora pro otevřenou mysl. Také soucit se najednou nezdá ničím neuchopitelným:

"Soucit je přání, aby druhé bytosti netrpěly."

Prostřednictvím dvou výše zmíněných principů nás Otevřené srdce učí, jak zacházet s negativními pocity pramenícími ze života který vedeme a být tak pozitivním prvkem na tomto světě (dále nešířit negativitu). 

"Naše fyzická nenávist nemá na naše nepřátele žádný fyzický vliv, nijak je nepoškodí. Naopak jsme to my, kdo je požkozen. … V noci nemůžeme spát, … zatímco naši nepřátelé spí dobře aniž by si uvědomovali, do jaké situace jsme se dostali."

Prostředkem, kterým můžeme tyto negativní poctity identifikovat a vypořádat se s nimi je meditace. A píše-li Dalajlama o meditaci, nesnaží se ji stavět do nějakého magického oparu, ale naprosto pragmaticky ji popisuje jako analytický proces, tedy soustředěné rozjímání o nějakém konkrétním objektu, pocitu či situaci. Je-li vyložena takto, nakonec zjistíme, že vlastně meditujeme docela často.

"Meditace je pouze proces, kterým získáváme kontrolu nad svou myslí a zaměřujeme ji ctnostnějším směrem. Meditace může být také považována za techniku, jíž potlačujeme staré myšlenkové zvyky a rozvíjíme nové." 

Stejně jako v případě The Power of Now (které mimochodem z buddhistických principů také vychází) vám nejspíše v knize přijde zajímavých pouze pár myšlenek, ale předesílám, že stojí za to. Závěr knihy je naopak velmi duchovní, věnuje se některým buddhistickým tradicím, historii a praktikám. Pro nepraktikujícího je tedy možná zajímavým seznámením, ale významný přínos už nemá.

Pro její nadčasovost, společenský přesah a možnost rozvoje osobní morálky každého z nás bych Otevřené srdce doporučil všem bez rozdílu.

Knihu vydalo nakladatelství Pragma.

[janhabich]

Slow Carb dieta v praxi

Předně bych rád začal tím, že Slow Carb není ani tolik dieta. Slow Carb je spíše systém stravování, lifestyle. Narozdíl od diety vás neomezuje v objemu zkonzumovaného jídla, ale pouze určuje které potraviny jíst a které ne, díky čemuž je o dost pohodlnější.

O Slow Carbu toho bylo napsáno hodně a nechce se mi opakovat, krom toho by se mi asi nepodařilo celou podstatu vysvětlit v rámci rozumné délky článku, proto v závěru uvádím některé zdroje, které poskytnou mnohem detailnější informace.

Jak jsem se dostal ke slow carbu

Ke změně jídelníčku mne přivedla hlavně knížka 4 Hour Body od Tima Ferrise (v češtině vyšla pod názvem Čtyřhodinové tělo). Impulsem pro vyzkoušení slow carb systému pro mne byla změna zaměstnání, kde jsem najednou neměl čas dát si svých 6 jídel v průběhu dne a často jsem z hladu zhltnul první věc, kterou jsem potkal. Takový stav není ideální ani dlouhodobě udržitelný (zvlášť v kombinaci se sedavým způsobem života) a brzy se u mě objevily vleklejší problémy s trávením, takže jsem po nějakých 14ti dnech pokusů plně najel na nový jídelníček.

Mimo to jsem toho názoru, že pokud má naše tělo dlouho a správně fungovat, měli bychom se aktivně zajímat o to, co se v něm děje a vyvarovat se věcí které mu škodí. Slow Carb mi v tomto směru dává zatraceně smysl.

Podstata Slow Carb

Jak už název napovídá, bude něco s pomalými cukry. Přesněji je to vyloučení veškeré stravy, která obsahuje rychlé cukry. A že toho je: Pečivo a obilniny, rýže, brambory, těstoviny, většina ovoce (fruktóza), téměř všechny mléčné výrobky (laktóza) a pochopitelně vše co je nějakým způsobem (do)slazeno.

Co tedy jíst

Pokud jste zvyklí na středoevropský jídelníček, tak toho v začátku moc není. V podstatě můžete jíst veškerou zeleninu, maso, vejce, houby a luštěniny. Na druhou stranu se můžete přestat bát živočišných tuků, kterými nás moderní lékařství úspěšně zastrašuje (LDL cholesterol vzniká za přispění vysoké hladiny glukózy v krvi, kterou slow carb systém prakticky eliminuje).

Ze začátku jsem se v obchodě cítil dost bezradně, ale pak člověk objeví kolik různých druhů luštěnin existuje, že zelenina vlastně není ani tak strašná a je docela levná (a chutná) a že i slow carb jídlo je jednoduché na přípravu a chutná skvěle. Každopádně doporučuji hned v úvodu pořídit nějakou kuchařku nebo prohledat internet, kde jsou mraky receptů. 

Jak to funguje

Díky tomu, že vyloučíte cukry, resp. jich přijímáte velmi málo, se tělo dostane do stavu, který se nazývá ketóza. Jak už asi víte z biologie, palivem pro tělo jsou cukry, tuky a bílkoviny. Organismus mezi nimi nerozlišuje – pro účely spalování ve svalech musí každou složku této trojice rozložit na ATP (adenosin trifosfát). Je tedy úplně jedno zda získáváte energii z cukrů, nebo z bílkovin. Pokud ale cukry ze stravy vyloučíte, tělu nezbývá, než začít spalovat tuky a bílkoviny – jako by přepnulo na jiný druh paliva. V tomto stavu (ketóza) však spaluje nejen tuky které přijme, ale rovněž tuky uložené, což se může lichotivě podepsat na tvaru vašeho těla (bez toho abyste hladověli nebo zvýšili svůj energetický výdej sportem). Nezní to jako ideální "dieta"?

Je to vůbec přirozené?

Někteří lékaři se domnívají, že ketóza je nepřirozený stav a dlouhodobě v něm setrvávat není zdravé. Zejména by se údajně měla podepsat na činnosti mozku, což lze brát s rezervou, protože mozek sice primárně jede na glukózu, ale je schopen nahradit ji ketony, kterých má ve slow carb systému dost. Rovněž panuje mýtus, že celozrnné pečivo je přirozenou součástí jídelníčku. Obojí ale není černobílé. Zemědělství produkující kvanta obilnin je tu teprve pár set let, nemluvě o různých modifikacích, které ovlivňují výnosnost, zvyšují objem sacharidů a snižují objem bílkovin.

Pokud se zamyslíme and tím, co jsme odjakživa jedli, tak to bylo především maso a zelenina. Ovoce bylo v našich podmínkách většinou divoké a kyselé (málo fruktózy), brambory neexistovaly před dovozem z Ameriky, produkce obilí nebyla nikterak vysoká. Na co někteří výzkumníci poukazují je fakt, že evolučně nejsme schopni tak rychlé změny metabolismu, do které nás ovšem nutí dramatická změna jídelníčku. Výsledkem tohoto rozporu jsou pak různé druhy alergií, celyalkie a další problémy.

Jak se cítím

Líp. O hodně. Netušil jsem že ten rozdíl bude tak rychle pozorovatelný. Nejdříve jsem si všiml, že mi stačí méně jídel v průběhu dne a hlad přichází mnohem pomaleji (protože energie z tuků a bílkovin se uvolňuje postupně a nedochází k prudkým narustům a pádům glykemie). V souvislosti s tím mám také subjektivně více energie, resp. je tak nějak stabilnější a zvládám v pohodě i delší schůzky, aniž bych se vracel vyhladovělý.

Dále se mi zlepšila pleť. Tohle je věc kterou jsem nikdy moc neřešil a muselo mě na ni upozornit okolí (zejména něžné pohlaví, pochopitelně), až pak mi došlo, že je to vlastně pravda. Nikdy jsem neměl zásadně problematickou pokožku, ale na slow carbu je to skutečně znatelně lepší (méně pupínků, mastnoty a dalšího eklu).

Nesmím zapomínat na trávení, které se mi také hodilo zase do normy. Dle příznaků je dost možné, že mám celiakii, ale protože Slow Carb znamená jíst bezlepkově, nemám důvod to dál nějak řešit.

Závěrem – krevní testy mám v normě a i přes zvýšenou konzumaci vajec a masa mám cholesterol dokonce těsně pod normou. Rovněž se mi podařilo za půl roku nabrat asi 2 kg svalové hmoty a tělesný tuk snížit o zhruba 2% (nemám příliš spolehlivé měřící prostředky, takže je nutné brát údaje s rezervou). Dlužno dodat že nemám žádné problémy s postavou nebo váhou, takže uvedené úpravy nejsou nějak zásadní.

Skvělý článek Petra Máry o Paleo dietě

Wired: Why Sugar Makes Us Sleepy And Protein Wakes Us Up

Slow Carb na Wikipedii

Základní pravidla Slow Carb systému na blogu Tima Ferrise

[janhabich]

Seth Godin: Tribes

Godina čtu v poslední době stále méně, protože, ačkoliv ho maximálně respektuji, mám pocit že se začíná opakovat (zejména pokud čtete jeho blog, tak vám knihy nejspíš nepřijdou už tolik objevné). Tribes ale stála za to.

Nejprve by asi bylo dobré napsat, co tím kmenem Godin vlastně myslí. Kmen je společenství lidí a může vzniknout prakticky všude – na základě nějakého společného zájmu nebo v rámci jiné vzájemné podobnosti, okolo značky, na internetu i v offlinu. Autor doslova uvádí, že je to "skupina lidí spojená mezi sebou, s leaderem a s myšlenkou". Tady narážíme na první rozpor mezi mým názorem a tím, který prezentuje kniha. Ačkoli se vším ostatním souhlasím, nejsem zastáncem teorie, že kmen potřebuje leadera. Pokud se podíváme na fungování řady internetových komunit a subkultur tak zjistíme, že celá řada z nich pro svou funkci leadera nepotřebuje a stačí jí pouze členové spojení vhodnou platformou. Často může docházet k rekrutování "sub-leaderů" nebo jak to nazvat (např. administrátoři jednolitvých sekcí na fórech), ale s tím leaderem mám skutečně trochu problém. Ve všem ostatním si s Godinem už vcelku notujeme.

"Leaders have followers. Managers have employees. Managers make widgets. Leaders make change."

Podstatou těch dnešních kmenů je, že jsou díky internetu mnohem větší, dynamičtější a vznikají mnohem rychleji. Zároveň se je daří lépe udržovat. Další velkou změnou kterou internet přinesl je, že leaderem, vedoucím kmene, se může stát prakticky každý. Godin tyto věci vysvětluje podrobněji a zároveň nás popisem mechaniky "kmenů" učí, jak z jejich existence těžit. Neomezuje se ale jen na internet, ale rovněž na organizace a jejich vnitřní strukturu (tedy vznik a vedení týmů).

"Lidé nevěří tomu, co jim říkáme. Málokdy tomu, co jim ukazujeme. Často tomu, co jim řeknou přátelé. Vždy ale věří tomu, co si říkají sami. Musíme jim proto dát přiběhy, které by si mohli vyprávět. Příběhy o budoucnosti a změně."

Tribes se hodí pokud chcete porozumět vnitřní logice a chování určitých skupin, je tedy ideální pro teamleadery i marketéry. Rovněž je potřeba říci, že Godin píše především ze své zkušenosti a nemůže poskytnout sociologický vhled jako například Gladwell. Pro základní pochopení mechaniky skupin je ale Tribes vynikající. Chcete-li tomu přijít na kloub, pak doporučuji spíše Larryho Webera a jeho Marketing to the Social Web, nebo spolek autorů okolo knihy Tribal Leadership, jejíž recenzi časem také sepíšu..

Tribes si zatím nemůžeme vychutnat v češtině a na čekacích listinách jednotlivých nakladatelství k nalezení není.