Sen#3: Převtělení, pokus o vraždu, honička, Saša Rašilov a Ondřej Vetchý
Sen, který tady popisuji, byl natolik realistický, že by se dal přirovnat k filmu. Šťavnatému, barevnému, plného efektů. Stalo se toho v tomto nočním mozkovém víru opravdu hodně tak pojďme na to…
Potemnělý malý byt. Jsem žena, která se sprchuje. Vše je v noir stylu. Ze sprchy vycházím jako postarší vyplašený muž, který provedl něco nepěkného ženě, kterou před chvílí byl ve sprše.
Jsou pootevřené dveře do vedlejší místnosti, do které ústí schody z přízemí. Nejsem si jist, že je někdo uvnitř bytu, ale vím, že něco není v pořádku. Napětí se stupňuje společně s tím, jak kontroluji jednotlivá zákoutí.
Sametový závěs mezi pokoji, sloužící místo dveří se nepatrně pohnul. Od útoku mne dělí setiny vteřiny. Žena v ručníku útočí na mou krční tepnu starým otvírákem na konzervy. Padám nazad. Ona utíká po schodech pryč z bytu. Nebojím se, vlastně nemám žádný negativní pocit, spíš mne zajímá, čím jsem jí dohnal k tomuto činu.
Vybíhám z domu, na cestě je plno sněhu. Můj běh se chová jako řízení automobilu. Smyk v zatáčce není ojedinělým jevem. Žena, kterou pronásleduji, odbočuje doprava a já pokračuji dále na letní prosluněnou louku.
Za běhu se ke mně přidává partička namachrovaných fotbalistů, vybíhajících na trénink.
Saša Rašilov se mne hejskovským výrazem ptá, proč tu jako oxiduju. Nastavuje mi nohu, ale já ji bravurně přeskakuji a pokračuji ve svém směru.
Ondřej Vetchý je dotčen, že jsem se nesvalil na zem a tím se vlastně povyšuji nad jejich dobře sehranou partu.
Marně vysvětluji, že s nimi fotbal hrát nehodlám. Smršti štulpen a kopaček se jen tak tak vyhýbám a nechávám raději roj podprůměrného IQ běžet napřed…
baratheonpilled
discoholicmusic
prguitarman
germansingergirl
dededos
stormborns
romaincrisis