D E R E T H I A

WELCOME DERETHIA je rpg inšpirované rôznými fantasy knihami a filmami. Hovorí o zmyslenom svete Derethia, kde každý obyvateľ má svoj príbeh, kde inštitúcie udržiavajú poriadok a kde rôzne rasy žijú v súlade so zákonmi sveta. [@derethiarp 2022]

[jvbl-sef]

!!! UPOZORNENIE NA ZMENU WEBU !!!

Drahí spoluhráči,

pre nekonečné problémy s webovým portálom Tumblr.com sme sa rozhodli náš web presunúť na platformu WIX.com. 

Adresa na nový web: https://derethiarpg.wixsite.com/derethia-rpg

Ďakujeme za pochopenie.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Levi Athanos ˊˎ-  // Lee Minho

Meno: Levi Athanos

Faceclaim: Lee Minho (skz)

Rasa: Archdémon

Vek: 998

Povolanie: Kat

Príbeh:  V pekle je nuda. Teda, je keď v ňom trávite dekády, stáročia, a nedeje sa v ňom nič nového. Tie isté intrigy a tie isté hádky. Naopak, ľudský svet je fascinujúci. Tie bytosti sú priam patetické, no tak zaujímavé, aspoň podľa slov každého démona, ktorý sa z neho vrátil. Leviathan bol jediný, ktorý s výletom na svet vyššie váhal. Nebol práve dôveryhodný, ani voči ostatným démonom,  a jeho ego mu nedovoľovalo dať ich tvrdeniam za pravdu. No popravde, zvedavý bol výrazne. Jeho postavenie v pekle bolo znamenite. Bol jeden z tých, ktorí boli pri páde Veľkého, a bol ten, ktorý bol poverený chrániť bránu do pekla. No na tej, na tej sa nič nikdy nedialo. Dekády plynuli, a Leviathan nemal jediný príbeh, ktorým by sa mohol u stola pochváliť. Nuda. Na to, že jej mal v živote toľko, neznášal ju. Jedného dňa však tresol päsťou po pomyselnom stole, a poveril všetkých princov jeho légie, aby zaujali jeho miesto, než sa vrátil. Nepovedal však odkiaľ a ani kedy sa vrati. To bolo pred sedemdesiatimi rokmi. A neoľutoval jediný deň. Tak ako v príbehoch, ľudia boli skutočne zábavní, patetickí, a každý bol tak dokonale rozdielny. Nie len ľudia, i ostatné bytosti, s ktorými nemal v pekle čo dočinenia. Leviathan zvieral rukou sekeru s dlhou nabrúsenou čepeľou. Spokojne sa na popravisku usmieval, hoc ho vyššie postavení neustále upozorňovali, že by mal nosiť tvar pri poprave zakrytú. Jemu to ale prišla ako zbytočnosť. “Oh, čo to bude dnes? Koľkokrát si kradol? Komu si urezal prsty? Koho si zradil? Hm?” Levi, ako si nechával hovoriť sa zasmial odsúdenému rovno do tvare, pričom mu prstom zdvihol bradu. “Uhni.” Odsekol mu strážnik, ktorý pochopiteľne vydeseneho muža viedol k už zakrvacanemu stolu. Leví sa len uchechtol a uhol na stranu, sledujúc, ako muža položili na kolena, a prehli dopredu. Leví si čupol pred neho, aby odsúdený na jeho tvár videl. “Povedz číslo. Od jedna do štyri.” Zamumlal, a pred očami mu vztýčil štyri prsty. Muž len nezrozumiteľne vyhrkotal slovo “tri”, čomu sa Leví z chuti a nahlas zasmial. Postavil sa, pričom mu rozstrapatil vlasy. “To nebol šťastný typ! Ale tvoje slovo mi je rozkazom. Dam si záležať na tom, aby teda tvoja hlava zletela až na tretí dopad čepele!”

[jvbl-sef]

-ˏˋ Elijah Peveron ˊˎ-  // Han Jisung

Meno:  Elijah Peveron

Faceclaim:  Han Jisung

Rasa: Čarodej - Healer

Vek: 31

Povolanie: Akrobat na koni v cirkuse

Príbeh:  Elijah se narodil do milující rodiny prostých lidí a prvních několik let svého života vyrůstal po boku svých dalších tří bratrů. Byl druhý nejstarší a na své bratry byl v podstatě fixovaný a žádného z nich neupřednostňoval, což se nedalo říct o nich. Čím starší byl, tím spíše si všímal, že jeho mladší bratři se k němu příliš neměli, ba naopak; byli v podstatě závislí na sobě samých. A upřímně? Elijah na to neuvěřitelně žárlil. Snažil se zapojovat do společných aktivit, čím starší ale byl, tím spíše si začal uvědomovat, že se s ním jeho mladší bratři příliš bavit nechtějí. Co se týkalo jeho staršího bratra, i ten neprojevoval žádný zájem, přestože k sobě měli věkově nejblíže. A nebyli jediní, kteří se k němu začali chovat jinak. Postupem času i jeho matka k němu byla chladnější a začala mu dávat jasně najevo, že se od ostatních liší A Elijah se skutečně lišil, na což došel přibližně ve svých 15-ti letech, kdy si začal uvědomovat, že není úplně obyčejný. Začali se u něj projevovat jakési schopnosti, které však ještě nedokázal příliš dobře ovládat. V podstatě to spočívalo v tom, že určitým způsobem zvládl zvedat lehké předměty nebo se mu dařilo uzdravovat drobná zvířata. Ty si konkrétně častokrát tahal domů, za což mu rodiče několikrát vynadali a donutili jej znovu pustit. Když si toho začala všímat i jeho matka, dala mu dost jasně najevo, aby s tím přestal. Elijah tomu příliš nerozuměl, protože koneckonců nedělal nic špatného, ale byl až příliš vzorný, aby svou matku neuposlechl. Tedy alespoň na oko, potají se však snažil přijít na to, co je vlastně zač. Díky tomu se začal více zajímat o knihy, ve kterých se mu postupem času dařilo najít odpovědi na jeho otázky. Zjistil, že je schopný léčit ostatní, jen byl ještě poněkud nezkušený a nevěděl příliš, jak na to. Kromě toho mu ale začalo docházet, že je nemanželským dítětem, poněvadž byl přesvědčený o tom, že jeho matka i otec mezi čaroděje nepatřili a je nepravděpodobné, že by k takovým schopnostem přišel sám od sebe. Tuhle informaci si však ještě pár let nechával pro sebe, přestože se zdálo, že o tom ví dokonce i jeho otec, který se k němu rozhodně jako otec nechoval, stejně jako se mu již nějakou dobu nedostávalo mateřské lásky, kterou tolik potřeboval. Netrvalo příliš dlouho, než Elijahův pohár trpělivosti přetekl. Přestože byl od malinka vyrovnaný a mentálně silný, už jej nebavila každodenní šikana od jeho rodičů. Svou útěchu ale tehdy nalezl v jednom muži, který se brzy stal jeho dobrým přítelem (a možná, že to bylo něco víc) a časem jej přemluvil k tomu, aby se stal součástí jeho cirkusu, kde měl vystupovat jako akrobat na koni, což se později projevilo jako jeden z Eliho talentu. Díky tomu už mu tedy nic nebránilo v tom opustit svou rodinu, která si jej stejně nikdy nevážila. Nyní už 11 let je součástí stále stejného cirkusu, kde pravidelně společně se svými přáteli vystupuje a cestuje po celém světě. O svém malém tajemství, jaký je vlastně jeho původ, se ale lidem příliš nechlubí.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Gabriel van Gogh ˊˎ-  // Kim Taehyung

Meno: Gabriel van Gogh

Faceclaim: Kim Taehyung

Rasa: Anjel

Vek: 26

Povolanie:  Právnik

Príbeh: Stereotyp je definován jako předpojaté nebo příliš zjednodušené zobecnění o celé skupině lidí, objektů nebo rasy, bez ohledu na rozdíly. Démoni byli vnímáni jako ty zlé, bezcitné bytosti schovávající se ve tmě. Na druhou stranu andělé mohli být pyšní na vizitku dobrých, soucitných stvoření plné lásky. Gabrielovy tyhle předsudky nedávaly spát a neustále mu vrtaly hlavou. Už jako malý kluk nechápal, proč jeho matka odhrnovala nos vždy, když spatřila dítě které nespadalo k dobru. Vždyť něco špatného bývalo vždy pro něco dobré, ne? V těchto názorech své rodiny vyrůstal po dlouhou dobu svých devatenácti let, než dosáhl dospělosti a možnosti se odstěhovat z rodného bydliště pryč. Vyžádalo si to hodně slz, potu, času a úsilí, výsledek byl ale zaručený. Vydal se studovat trestní právo, aby se později mohl odstěhovat do světa plného lidí a zde začít budovat svou kariéru. Gabriel byl už od mala fascinován lidským světem, zdál se mu jakýmsi způsobem úžasný, přesto ale i tak moc primitivní. Lidé byli zvláštní a svoji, a to se mu na nich moc líbilo. Prvních šest semestrů bylo opravdu těžkých, další dvě se řadily k těm lehčím a většinou v nich bylo pouze opakování z předchozích ročníků. Ke konci přišli zkoušky v podobě ústních a písemných testů, a když i ty zvládl, stal se oficiálně právníkem. Pro Gabriela to znamenalo začít nový život. Odstěhoval se do městečka Derethia, uplatnil se ve své profesi a začal si budovat perfektní život, o kterém snil.

Kdo ví co na něj v budoucnu čeká, je však odhodlaný překážky překonat.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Riley Clark ˊˎ-  // Renjun Huang

Meno: Riley Clark

Faceclaim: Renjun Huang

Rasa: Wendigo

Vek: 1118

Povolanie: Herec pantomímy, tanečník

Príbeh: Prehnané reakcie, situačný afekt, či podlé podrazy - týmto sa jednoznačne netají a niečo ako obrúsok si pred ústa nekladie. Jeho osobnostné črty sa odvíjajú od samotného druhu, ku ktorému sa radí. Keďže jeho gény siahajú až k Leviathanovi, nie je prekvapením, že sa v ňom premieľa mnoho nečistých pocitov a emócií. Či už je to hnev, závisť, ba dokonca bojovná obsesia voči výhre, jeho konanie je nimi značne ovplyvňované. Tá časť v ňom, ktorá je vyjadrením samotnej kliatby zase prekypuje túžbou po koristi, preto finálnym výsledkom je dokonalý prototyp tvora, ktorý straší deti v najhlbších snoch.Riley bol už od jeho počiatku teatrálnym stvorením. Bola to tá krv v ňom, ktorá mu nedovolila upustiť od veľkoleposti jeho činov, či už s alebo bez publika. Neexistovala vec, ktorú by Riley nechcel iba pre seba a neexistoval človek, ktorého by Riley nechcel prekonať (ovládať dalo by sa povedať). Jeho závisť a preurputná cieľavedomosť si boli bolestivo blízke. Avšak byť zakliaty na monštrum menom wendigo, jeho ciele zamiešala ešte jedna maličkosť - tou teda bolo nepotlačiteľné nutkanie loviť. A ako sa to prejavil výsledný efekt? Na to treba poznať samotnú minulosť. Písal sa rok 1403, konkrétne nepekné popoludnie typickej septembrovej soboty. Vonku bolo šero, no detské vlásky až priam rozprávkovo kvapku po kvapke zdobili perličky nenápadného mrholenia. Riley výsostne obľuboval obdobné scenérie. Pretože z jeho príjemného miestečka na strome obrastenom mazľavými chumáčmi machu, sa mu sledovali sirôtky ľudí pobiehajúce po zablatenom dvore až hriešne pohodlne. Veľmi rád navštevoval miestny sirotinec, dodávalo mu to pocit pohodlia. Navyše v dobe, akou bola táto, si len sotva kto všimol, keď niektoré z nich zmizlo. Chlapec čupiaci na vlhkom konáriku iba s naklonenou hlavou pozoroval ich nezbedné nožičky zakopávať jedna o druhú. Bol rodeným hercom, egoistom s excentrickými výlevmi a jeho závislosťou bolo hranie ako také. Miloval hry. A miloval detský strach. Miloval, keď mal kontrolu. Práve preto sa sirotinec ukázal byť jeho malinkým miestečkom na hranie. Bol totižto priateľský, áno, ku deťom bol mimoriadne priateľský. Častokrát sa medzi ne primotal, keď v dohľade nebol žiaden dozor. A čím bol? Kamarátom, ilúziou, splneným prianím a nakoniec samotným rozsudkom. Tento deň nebol ničím výnimočný, no zároveň bol dokonalou charakteristikou jeho existencie. S ladným zoskokom sa v okamihu ocitol pri opustenom dievčatku, ktoré vyčnievalo z davu. Sociálny odpad už v tak útlom veku - Riley sa pôvabne usmial. Bola jednou s vyvolených, iba ona mohla pozorovať skutočné umenie akým bolo Rileyho divadlo. Zrazu tam bol a bol tam pre ňu, bol jej imaginárnym priateľom, jej oporným stĺpom, tvorom, ktorý si ju privlastnil. Zrazu mohol opäť hrať prenádherné divadlo sladkých rečí a nesplniteľých snov - Riley bol predsa tým teatrálnym tvorom. Pretože on mohol všetko a každý mu mal závidieť tak, ako on závidel im. A večer, keď už akékoľvek známky denného svetla upadli do zabudnutia, Riley vzal dievčatko pozorovať hviezdy - potajme samozrejme. Hviezdy boli krásne, les bol čistý, vzduchom sa niesol iba tenučký nárek a železitá vôňa krvi. Rileymu mohli iba závidieť, on vždy získal všetko čo chcel. Takto deň čo deň, rok čo rok, tiahla sa s Rileym teatrálna performancia imaginárneho priateľa opustených dušičiek, ktorým sa vždy ušlo Rileyho rozsudku, to bola jedna z vecí, ktorá ich všetkých spájala. On musel mať všetko, nerád mal dôvod na závisť.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Artemius Caixˊˎ-  // Lee Felix

Meno: Artemius Caix

Faceclaim: Lee Felix

Rasa: Vznešený elf

Vek: 381

Povolanie: Vedúci vedeckého úradu pre výskum a reguláciu derethských tvorov

Príbeh: Veľa ľudí si praje byť bohatými, mať veľa peňazí a žiť si na vysokej nohe. Mnohí to riešia tak, že sa pokúšajú o nový biznis alebo sa zaťažia úverom. A niekto sa jednoducho nemusí ani snažiť a všetko bohatstvo mu leží priamo pri nohách. Ale je len na ňom, ako s ním dokáže naložiť.

Akonáhle som prišiel do Carithanu, tak sa všetko zmenilo. Môj najstarší brat, dedič elfského kráľovstva, mi dal poriadny rozpočet na kúpu domu. Vyhliadol som si dom pri jednom mlyne. Všetko išlo hladko. Obhliadka, podpis zmluvy , platba. Nasťahoval som sa tam. Zariadil som si tam všetko podľa svojich predstáv. Začal som sa socializovať vrámci svojich možností. Všetko bolo pre mňa nové. Všetko bolo také zvláštne. Ale páčilo sa mi to tu. Spoznával som mestá, okolie a prírodu.

Rozhodol som sa tu žiť. Budoval som kariéru, než som sa doslova zamiloval. A nebola to žiadna bytosť, ale tvory, ktoré v okolí voľne žili. Niektoré z nich boli krásne, majestátne, iné zas malé, strašidelné alebo pokojné a bojazlivé. Začal som ich skúmať, než som po napísaní svojej prvej knihy dostal ponuku pracovať vo vedeckom úrade. Pravdepodobne za to mohlo moje postavenie alebo kniha, no dostal som sa rovno až na vedúcu pozíciu. Vtedy som si uvedomil, že mi život dal šancu, ktorá sa neodmieta, a tak som začal pracovať na skúmaní tvorov, ktoré boli v okolí mesta a Bellabayu.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Seraphiel Bastianˊˎ-  // Park Seonghwa

Meno:  Seraphiel Bastian

Faceclaim: Park Seonghwa

Rasa: Padlý anjel

Vek: 1001

Povolanie: Učiteľ náboženstva

Príbeh:  Seraphiel byl jeden ze starších padlých andělů, jeden z prvních, kteří následovali chyby svých předchůdců a díky tomu se objevili na zemi. Na zemi mezi lidmi, lidmi kterými opovrhoval a proto byl jeho trest s nimi žít. Lidé pro nej byli slabi, hloupý, nezasloužili si bozi dary, bozi lasku. Ačkoliv i on sám časem pochopil, ze nic takového realne neexistuje. To byl důvod, proč se ve světě lidi stal učitelem a nejen většiny předmětu, protože jako andel vedel a znal vše, jejich vědomosti byli obsáhle, jedinečné… Přesto, Seraphiel vyučoval náboženství. Hlásal a učil o něčem, co lidé chtěli, vyzadovali a stejně nedělali. Pokrytci, ubozi a slabý. Ano, byl extrémní v téhle názorech, ale stejně jak je silné nenáviděl, je jeho nitro i litovalo. Ne všichni byli zlí, zvracení.. proto pomáhal těm, které považoval za cenné, za možnou budoucnost lidstva a tuhle skupinu si chránil a choval. Jeho osud a dny byli v jeho hlavě jasné, stejně jako to, co chtěl a nechtěl dělat.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Mavis Le Renardˊˎ-  // Lee Sangbi

Meno:  Mavis Le Renard

Faceclaim: Lee Sangbi

Rasa: Felis

Vek: 180

Povolanie: Sokoliarka (bývalá pirátka)

Príbeh:  Moje meno poznalo mnoho tvorov aj netvorov, ktorý sa po Derethii pohybovali. Celý môj príbeh začal pred 180 rokmi kedy som sa narodila a už vtedy mi asi bolo určené aby som sa stala tým kým som. Bola som jedna z tých výnimočných, ktorým hlavu zdobili líščie uši namiesto mačacích ako to pri našom druhu bolo zvykom. Myslím si, že aj práve to ovplyvnilo celý sled môjho života. Moja rodina patrila práve medzi tých z nášho druhu, ktorý sa rozhodli využívať schopnosti a zručnosti, ktoré nám mágia tohoto sveta darovala. Čo to pre mňa znamenalo? V podstate len toľko, že už ako malú ma trénovali v rôznych smeroch. Moja rodina ma videla ako niekoho, kto by sa mohol po čase pohybovať v kruhu nejakej stráže alebo čo. Proste niekde kde by som plnohodnotne a asi „na úrovni“ využila svoj potenciál. A aj sa tak stalo. Potenciál som využila ale na inej ceste. Počas rokov som spoznala mnoho ľudí a práve kvôli nim sa moje chodníčky zmenili. Moje zručnosti som sa rozhodla využívať na dráhe piráta. Začiatky neboli tak úplne ľahké ale nemôžem si sťažovať. A ako roky plynuli zo mňa sa stal jeden z najlepších pirátov. Práve preto je moje meno celkom známe v dobrom či zlom slova zmysle. Kto by však ale čakal, že pred 16 rokmi som sa rozhodla s pirátstvom seknúť? Mnoho ich asi nebolo ale bolo to tak. Pirátstvo som povesila na hák a začala sa venovať celkom pokojnejšej práci a úprimne ani si nie som istá prečo. Možno som túžila po tom skúsiť niečo nové a možno som chcela uvítať na chvíľu vo svojom živote o niečo viac pokoja. Sokoliarstvo si u mňa v srdci našlo ešte skôr ako som skončila s pirátstvom. Na jednej výprave som raz našla zraneného sokola aj napriek tomu aký tvor som, som sa rozhodla mu pomôcť namiesto toho, že by mi skončil na tanieri. A volajme to osud alebo náhoda, to malé vtáča som si osvojila a onedlho z nás bola super dvojica. Mayhem a Mavis. Jeho oči vo vzduchu a moje na zemi. Bolo to ako stvorené. Práve kvôli nemu som sa rozhodla potom venovať sokoliarstvu. Ich chovu, tréningu a predaju. Nečakala som, že by sa to rozbehlo ale opak bol pravdou. Ako roky plynuli mala som rôznych zákazníkov. Okrem sokolov ma teda živilo aj moje stále dobrodruždné srdce. Stále som využívala svoje zmysli a tak som napríkllad vedela bylinkárkam ísť nazbierať dôležité bylinky na miesta kde by ooni nešli. Prípadne pre mäsiara uloviť čo potreboval doplniť. 
Dobre som vedela, že moje srdce stále bije pre ten pocit dobrodružstva a adrenalínu, ktorý som zažívala na výpravách. Preto som sa ho snažila upokojiť spomienkami. Začala som si teda svoje cesty a zážitky spisovať na papier keď sa mi zacnelo. Písala som svoje príbehy. No aj napriek tomu, že som sa cítila pri písaní šťastná stále som vedela, že to nebude stačiť a po nejakom čase nebudem mať písať aké príbehy aby som svoje srdce upokojila. Je možné, že by na mňa ešte stále čakali dobrodružstvá a nepreskúmané miesta? Je možné, že by som ešte raz začala používať oslovenie kapitán?

[jvbl-sef]

-ˏˋ Remnian Vaeghney ˊˎ-  // Min Yoongi

Meno:  Remnian Vaeghney

Faceclaim: Min Yoongi

Rasa: Upír

Vek: 329

Povolanie: Knihovník

Príbeh:

Studený pot stékal po čele, stejně jako se jeho krev snášela na zem rychlým tempem, které bylo smrtelné. Doufal, že tomu všemu uteče, když se vzdálí od své rodiny, jeho naděje ale nikdy nebyly silné, ať už jednou opravdu věřil, že se mu podařilo utéct dostatečně daleko… To kdy si myslel, že by možná vedlo k normálnímu životu, se stalo dalším z pouhých snů, které byly zmařeny v jediný moment. “Myslel sis, že tomu unikneš, hm?” Přes přivřené oči se podíval na postavu, které stála vedle něj. Vysoká, útlá, a tak nenáviděná. Ale nic nedokázalo popsat, jak moc se bál. Nikdy to nechtěl, ale bylo to jeho právo, nebo mu to alespoň tolikrát říkali. Udržovat rodinné dědictví, být jedním z tvorů, kteří se přes den procházeli mezi smrtelnými bytostmi, ale v noci je lovili. Bylo to pro ně posvátné a on nesnášel všechno, co jeho rodina představovala, přestože se ho rodiče snažili naučit svým způsobům, ale svět kolem něj ho učil něco jiného. Postava se k němu přiblížila, poklekla a po měsících od útěku se mu podívala do očí. Přimělo ho to přemýšlet, jestli nikdy doopravdy neutekl, jestli ho od začátku nesledovali, a dávalo to smysl. "Věděl jsi, že to přijde, dříve nebo později, Remniane." Ruka mu sjela k vlhkým tmavým vlasům, a kdyby mohl, uhnul by, ale jeho tělo bylo kvůli ztrátě krve a moci, kterou ho drželi, ztuhlé na místě. "Slíbil jsem ti to, když ses narodil." Muž hlasitě vydechl. "Tvé matce se zlomilo srdce, když jsme zjistili, že jsi pryč, a mně také, ale co bych to byl za otce, kdybych tě nechal napospas tomuhle… životu." Nenávist, kterou cítil ke svému otci, a také k matce, v mnoha ohledech je choval na nejnižších místech svého srdce, které mělo být nyní navždy zmrazeno. "Přinesl jsi nám mnoho zármutku, synu." Remnian podvědomě zakňučel a otec na něj zavrčel, jako by ještě nebyl nic než malé miminko, které pláče po noční můře. "Na slzy není čas, můj drahý chlapče. Neumíráš, ne dnes v noci. Slíbil jsem tvé matce, že budeš žít. I kdybych cítil, že si zasloužíš něco jiného." Remnian znovu zakňučel, nechtěl se stát tím, čím byla jeho rodina, ale jeho otec už přikládal k ústům vlastní zápěstí, zabořil ostré zuby do masa a vytáhl z něj krev, kterou bezmyšlenkovitě rozlil po synově těle, několik kapek mu vyšplíchlo na tvář. "Tak buď vděčný a přijmi poslední dar, který pro tebe mám. Udělej ze sebe něco a udělej svou rodinu šťastnou." S přijetím otcovy krve skončil i jeho normální život, který si vytvořil jen na několik měsíců co se snažil skrývat. Přísahal však, že svou rodinu už nikdy neuvidí. Prostě odešel, našel si nový domov, nenáviděl to, čím byl, a všechny ve svého druhu, ale nikdy nevyhledával problémy. V případě přežití se snažil držet v ústraní, zasadit otci tu poslední ránu. Nikdy z něj nic nebude, to bylo jeho rozhodnutí, jen bude mít nos hluboko v knihách, kterých si vážil více než jiných, zbytečných cetek. Žádná válka ho nezajímala, žádná milenka nebo milenec mu nepřinesla radost, a on se nemohl obtěžovat hledat štěstí, když nedokázal být spokojený s tím, čím byl. Žízeň. hlad, neutuchající nespokojenost se samotným životem. Jen hořkost s malou jiskřičkou čehosi v něm, co ho drželo při životě. Možná nenávist, možná něco víc, co zatím nedokázal definovat.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Willow Weaver ˊˎ-  // Jenna Ortega

Meno:  Willow Weaver

Faceclaim: Jenna Ortega

Rasa: Čarodejníčka - Healer

Vek: 20

Povolanie:  Chovateľka derethských tvorov

Príbeh:   "To je úžasné, ona to zvládla!" "Neuvěřitelné, všechno je zahojeno!" "Willow, mohla byste...?" "Myslíte si, že byste zvládla...?" "Potřebuji..." "Od toho máte svou moc, ne?" Jeden by řekl, že mít schopnost léčit by byla schopnost zachránit svět. Hodní by pomáhali všem v nouzi, chytří by pomáhali těm, co si to zasloužili, mazaní pouze za odměnu a ti s černým svědomím by se mohli plácat po rameni za dobré skutky. Nic ovšem není takové, jaké se zprvu zdá být. Mít jakoukoliv moc přichází vždy s mnoho nevýhodami a bohužel i něco tak zdánlivě mírumilovného - jako léčení - nebylo výjimkou. Willow se narodila do láskyplné rodiny, její otec byl malíř, matka zdravotnicí ve školce, kde pomáhala dětem předcházet úrazům a případně jim je pofoukala a zahojila. Slečna se nikdy necítila odstrčená, pozornosti měla dostatek a byla vychovávaná zlatým srdcem a ostrou myslí. Ve škole se jí vždy dařilo, kamarády si hledala snadno, každý se jí snažil udržet na dobré straně a málokomu se podařilo dívenku rozzlobit. Přihlížející by jí mohl nazvat skoro až flegmatickou, naivní, slepě důvěřujíc každému hezkému slovu hozenému jejím směrem a dívajíc se zpět na své dětské léta, i samotná Willow by se tak nazvala. Nikdy jí nenapadlo, že každý úsměv, jenž jí byl věnován, byl pouze falešný, jenom ubohý pokus o to se spřátelit s pravděpodobnou léčitelkou, kterou by mohl využívat pro své dobro - přeci čarodějnice byly dle dětí všemocné. A s touhle důvěrou v lidstvo vyrostla. Nepochybovala o svých přátelstvích, dělala pro milované první poslední a když zrovna nepřemýšlela nad tím, jak pomoci rodině, přemýšlela právě o spolužácích a jak jim ulehčit život. Ztratila pohodu a štěstí z dětství snahou o to jí předat všem okolo a uvědomila si to nehezky brzy. "Tvou povinností je pomáhat všem, Willow," kladla jí matka na srdce pokaždé, co si děvčátko stěžovalo na to, jak nefér bylo, že i zlí lidé měli své vlastní léčitele ve vazbě, zranění vrahové, zloději, násilníci a ač se jí ta myšlenka protivila, své matce věřila a to až do jejího posledního dechu. Každá moc má své protiklady a není hlavně nekonečná, nikdo nemůže vládnout silou takovou, aby s ní dokázal cokoliv a to ani tehdy sedmnáctiletá čarodějka, která se vrátila ze školy domů k tlumenému pláči a kovovému pachu krve. Paní učitelky je varovaly, tam venku ve světě existovaly horší zrůdy než jen kriminálníci za mřížemi, lidi s černým zkaženým srdcem, co se nebáli ublížit komukoliv, kdo jim vkročil do cesty a Willow se s nimi neměla setkat tak brzy. Nebylo fér, že tak mladá musela jednomu z těch monster čelit a to přímo nad pomalu umírajícími těly jejích rodičů. Přísahala by, že v ten moment jí srdce puklo tak nahlas, že se onen zvuk nesl ozvěnou domu až doposud. Viděla jen karmínově zbarvenou tekutinu všude, na svých dlaních, na rtech opatrovníků, na zbrani neznámého zraněného muže, na zdech pokoje. Kam se podívala, tam byla krev jako zvrácená abstraktní malba. "Pomoc mi, víš, že musíš," první věta vraha, kterou slečna slyšela, jeho hlas plný zákeřnosti tak ledové, že se jí zařezala pod kůži ozdobenou husinou, avšak ještě hůře jí bylo hlavně díky uvědomění, že měl ten chlap pravdu. Musela. Byla to její povinnost a i po příchodu policie by jen ztěžka vysvětlovala, proč nechala kriminálníka na místě umřít. Ve škole jí každý proklínal, přátelé se stali nepřáteli, neměla nikoho a každou noc sama truchlila, dokud jí slzné kanálky nevyschly stejně jako její srdce a ona jednoduše již neměla, jak dát svou bolest najevo."Vrah." "Psychopat."Jenom ztěžka se od podobných nadávek utíkalo, když Willow nebyla plnoletá a neměla dodělanou školu, jakmile však měla příležitost, sbalila si zbytek svých věcí, památky na rodiče a s příslibem, že již nikdy nikoho nevyléčí, utekla tak daleko, dokud se krutá slova opět nezměnila na prosby, prosby, které mladá čarodějka vždy s úsměvem zamítla."Doporučuji se nenamáhat a nebo vyhledat čarodějku."

[jvbl-sef]

-ˏˋ Kayne Blackwood ˊˎ-  // Song Mingi

Meno:  Kayne Blackwood

Faceclaim: Song Mingi

Rasa: Čarodejník - Exoscista

Vek: 120

Povolanie: Kňaz

Príbeh: „Vade retro Satana, nun suade mihi vana, Sunt Mala quæ Libas, Ipse Venena bibas.”Každá jeho práca začínala týmito slovami. Bola to modlitba na vyháňanie démona. Toto povolanie vykonával už niekoľko rokov a mal za sebou aj veľa úspešných exorcizmov. Nič však nebolo tak ako sa zdalo.Keď bol Kayne malý chlapec, odohrala sa v jeho živote veľmi zvláštna no hlavne veľmi podstatná udalosť, ktorá zmenila jeho život. Jedného večera, keď si líhal do postele a pripravoval sa k spánku, niečo mocné ho zatlačilo do matrace postele. Cítil ohromnú bolesť a počul praskanie kostí, ktoré mu to polámalo. Chcel kričať, no nemohol otvoriť ústa a tak len v tichosti trpel. Keď to celé skončilo, jeho myseľ sa prepadla do tmy. Spal niekoľko dní, pričom tento jeho stav si nedokázal nikto vysvetliť. Keď sa však po niekoľkých dňoch prebudil, nebol to on. Necítil sa byť vo vlastnej koži a mal neustále pocit, že je niekto s ním. Počul zvláštne hlasy a videl čudné postavy. Jeho telo bolo neustále pokryté modrinami a sužoval ho veľký hlad, jeho telo však nedokázalo prijať žiadnu potravu okrem surového mäsa. Všetko nasvedčovalo tomu, že ho niečo posadlo. Jeho rodina sa od neho odvracala, zároveň sa o neho však bála. A po mnohých neúspešných pokusoch, bol do ich domu povolaný exorcista ktorý ho po dlhých útrapách zbavil všetkého zlého.Kaynov život sa však do normálu nevrátil ani potom, čo ho netrápili žiadne hlasy či postavy. Démon, ktorý prebýval v jeho tele v ňom zanechal akúsi stopu. A postupom času v ňom narastala čoraz väčšia obsesia démonmi až to nakoniec prišlo do bodu, kedy svoju vieru obrátil k tomu najmocnejšiemu zo všetkých. Ľudia s ktorými sa stretával, verili vo svojho boha no on veril v toho svojho. Mal za to, že to čo sa mu stalo, nebola náhoda a že bol k tomu predurčený. A aby sa mu odvďačil, obdarúval ho obeťami ktoré pre neho zbieral počas vykonávania exorcizmu. Nikto však o tom nevedel, bolo to tajomstvo len medzi ním a pár démonmi s ktorými spolupracoval.Ako sám hovoril, mal pocit, že to je jeho životné poslanie a celý svoj život zasvätil Satanovi. A ten ho na oplátku, za jeho obete obdaril dlhovekosťou, o ktorej taktiež vedel len málokto. Jeho úloha kňaza, bola len zástierka. Bol to len čistý akt a svoju úlohu hral skutočne veľmi dobre, pretože nikoho nikdy ani len nenapadlo, že by to mohlo byť úplne inak.Kayne však nikdy nezabudol na démona ktorý ho posadol a všemocnými spôsobmi sa ho snažil nájsť, aj keď doposiaľ neúspešne. Dúfal však, že raz ho stretne osobne aby sa mu mohol osobne poďakovať. Veď bez neho, by bol nikto.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Einar Chase ˊˎ-  // Choi San

Meno: Einar Chase

Faceclaim: Choi San

Rasa: Čarodejník - Exorcista

Vek: 581

Povolanie: Tajný dozorca a vyšetrovateľ nelegálnych démonov

Príbeh: Jednoho slnečného dňa sa Einar zobudil s hlbokými jazvami pozdĺž chrbta bez tušenia, čo sa za posledné dni stalo. Pamätal si pokojný život rok čo rok a potom prišlo zopár dní, ktoré prespal...v lese a nahý? Čo ale postrehol bol hlas v jeho hlave, ktorý tam dovtedy nebol. Najprv to ignoroval, avšak čím ďalej tým viac si uvedomoval, že sa mu to iba nezdá. Preto o tom veľmi veľa čítal a pátral a došiel k iba jednému vysvetleniu, ktoré dávalo zmysel. Musel to byť Boh. Našepkával mu, aby zbavil seba a ostatných hriešnikov zla aj za cenu, že on sám prepadne temnote. Bola to nevyhnutná obeť, ktorú podstúpil. Exorcizmus a vyhaňačstvo démonov a ostatných poslov diabla bolo jeho poslanie. Hneď prvýkrát ako sa nechal pokropiť svätenou vodou vedel, že je závislý a oddaný Bohu. Nebolo nič a nikto, kto by to mohol zmeniť.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Lydia C. Grimmaldi ˊˎ-  // Kim Chungha

Meno: Lydia C. Grimmaldi

Faceclaim: Kim Chungha

Rasa: Felis

Vek: 25

Povolanie: Pekárka

Príbeh:  Celistina se narodila v uzavřené společnosti Felis. Tato malá osada byla plně samostatná. Hospodařili samo pro sebe, obchodovali jen spolu a chránili sami sebe. Tato společnost žila v udržovaném míru. Měli vlastní radu starších a náčelníka. Lydia se narodila jako nejstarší dítě právě v rodině náčelníka. Bohužel jí sžírala touha poznat, co se skrývá za hlubokým lesem, jí popadla jakmile se naučila chodit. Nějakou dobu se jim dařilo ji udržet ve vesničce, ale Celestina z toho byla nešťastná a začala nesnášet každou minutu, kdy ji připravovali na nástup do pozice náčelníka. Bylo jí deset, když se poprvé zatoulala až k hranicím nedaleké lidské vesnice. Život tam byl tak podobný. Z nějaké šňůry na prádlo ukradla čepici, pod kterou skryla uši a vyrazila se podívat kolem. A takhle vesnici navštěvovala po tři roky, než sebrala odvahu se v nejtemnější noci roku vyplizit a utéct z osady. Díky všem těm hodinám příprav přesně věděla, kdy se střídají hlídky a kdy bude nestřežený kousek lesa, kterým mohla nejlépe utéct. Ráno už byla ve městě. Odkud pokračovala povozem do jiného města a tak dále a dále, než ji přišlo, že je dostatečně daleko. Dorazila do pošmourného městečka, Krysinozska. Celestine tam přijala nový život a jméno. Začala si říkat Lydia. Po pár dnech, které strávila jako tulák jí našla jedna zámožně vypadající dáma. Díky Lydiine krásné tváři, se jí otevřel nový svět a ona se dostala do opiového doupata Madame Swift. Nejdřív měla dělat jen služku, ale brzy prokázala nadání pro míchání směsí, které se brzy staly lepší než opium. Madame Swift v ní poznala konkurenci, a tak se jí chtěla zbavit. Objednala si lovce. Jednou, když byla Lydia v lese na bylinkach, jí chytili dva lovci. Byli dva a Lydie v té době byla ještě slabá. Nejdříve ji chtěli zbavit jejích uší. Na černém trhu to byla vzácná a ceněná komodita. Lydia nikdy necítila tolik bolesti, jako když ji řezali ucho. Ale nestihli práci dokončit. Oba bez hlásky padli k zemi. Když Lydia otevřela oči, zalité slzami, viděla jen zářící siluetu, skloněnou nad její ubohou postavou. Je snad už mrtvá? Ne, to by necítila tu hroznou bolest a horkou krev stékající mezi vlasy. Zářící silueta vzápětí zmizela a ona znova osaměla. Věděla, že se nemůže vrátit do Krysinozsky, proto nechala všechno jak je a utekla znovu. Tentokrát do města Phyrr. Ucho jí sice zůstalo u hlavy, ale už nikdy nevypadalo jako dřív, hlavně kvůli jizvě, na které už nerostla srst. V Phyrru se jí ujal milostivý pekař. Díky životu v osadě dokázala péct, jako kdejaká pekařská děvečka. U něj se měla nejlépe. Společně s ním začala zkoušet její techniky k přípravě "speciálních" pochutin. A ty měly úspěch. Bohužel, pekař krátce na to zemřel a ona musela vyrazit znova na cesty. Bylo jí dvacet tři, když se znova vydala na cesty, aby si našla nové hnízdo, kde by mohla aspoň na chvíli zakořenit a rozjet svůj nový obchod. Takhle dorazila do Carithanu.

[jvbl-sef]

-ˏˋ Angelo Tiānshīˊˎ-  // Justin Huang Minghao

Meno: Angelo Tiānshī  

Faceclaim: Justin Huang Minghao

Rasa: Anjel

Vek: 507

Povolanie: Umelec

Príbeh: Nebe bylo vždy Angelovi domovem. Nedokázal si představit jaké to je být tam dole, někde na zemi. I přesto rád pozoroval všechny tvory co na zemi žili. Sledoval je kdykoliv se mu naskytla příležitost. Bavilo jej vidět, jak si tam dole užívají života i když neměli takové privilegium jako andělé v nebi. To, jak spolu občas lidé tancovali, smáli se, slavili různé události.. to vše Angela zajímalo. Starší andělé jej učili o tom, jací lidé jsou. Často slyšel o tom, jak je musí chránit, starat se o jejich dobro a nabídnout jim pomoc kdykoliv budou v nesnázích. Také jej učili i o síle hudby a umění, protože podle jeho rodičů a učitelů lidé umění využívali k vyjádření emocí, pocitů a jakési nálady. Angelo už od svého mládí začínal hrát na piáno nebo harfu, malovat a občas i zpíval v andělském sboru. Angelo často trávil čas sám a do svého deníčku si zapisoval nové poznatky o lidech. Zjistil, že lidé mají velmi proměnné emoce. Často už viděl jak jeden člověk tancoval a radoval se, zatím co druhý vzlykal a bědoval nad životem. Tohle Angelovi upřímně dokázalo dost pomoci s empatií, kterou sice již dříve měl, ale nyní dokázal soucítit s ostatními ještě více. Nechtěl se hned hnát na zem, protože věděl, že tam není vždy bezpečno. Jeho rodiče mu dokonce výslovně zakázali, aby se vydal na zemi bez nějakého svolení. Trvalo to 350 let, než se Angelo konečně odhodlal a zeptal se na svolení o seslání na zem. Přislíbil, že bude pomáhat všem kteří budou v nesnázi a učiní je znovu šťastnými, aby mohli opět tancovat a užívat si života. Celý svůj život byl vzorným, slušným a obětavým andělem s čistými úmysly a velkým srdcem. Možná i proto se o něj rodiče báli, avšak mu povolili cestu na zemi. Ten den mu pomohli s balením a do jednoduché tašky mu nabalili jeho oblíbené jídlo, jeho sentimentální věci, jako byla například právě jeho harfa, na kterou jej učila hrát jeho maminka. Když byl připravený, ještě si rychle upravil své oblečení a s jemným úsměvem se podíval na své řidiče, kteří jej s těžkým srdcem konečně pustili na zem mezi lidi. Varovali jej aby byl opatrný a dával si pozor. Řekli mu, aby nikomu nenaletěl a neskončil potom špatně, protože lidé umí být i zlí.  Znovu mu připomněli zásady andělů, jak se má chovat, co nesmí nikdy udělat a to, jak se dole chovat. Dokonce mu doporučili, aby svá křídla schoval, pokud to bude možné. To sice upřímně nechápal, ale asi věděli o čem mluví. Jediná možnost jak schovat jeho křídla bylo nošení různých plášťů nebo kápí, což by bylo určitě otravné, ale na nějakou dobu by to snad vydržel. Angelo jim na to vše přikývl s příslibem opatrnosti, i když nevěřil že by někdo byl až tak zlý, aby mu ublížil. Když se rozloučil, došel až k nebeské bráně, která mu byla otevřena a pomalu roztáhl křídla než se snesl k zemi. Nyní bylo na čase začít nový život v novém prostředí. Sám ale zatím neměl žádný plán.

[INVENTÁR]

—

[jvbl-sef]

[ ooc oznam ] Príbehy do registrácie

Prosíme hráčov, aby nezabúdali na to, že majú len týždeň na to dopísať si príbeh do registrácie po tom, čo ich príjmeme. Vieme, že niektorí na to môžu zbytočne doplatiť tým, že sme po týždni nútení ich vyhodiť z dôvodu nerešpektovania tohto pravidla, ktoré na rpg máme. Aj napriek tomu, že sami admini túto skutočnosť kontrolujeme, často aj dlhšie ako po týždni, tak by sme boli radi, aby ste sa na A-tím nehnevali, ak si sami nemyslíte na svoje hráčske povinnosti, ktoré na rpg každý hráč, čo príde bez príbehu, má. My admini si vyhradzujeme právo vyhodiť vašu postavu v prípade, ak dlhodobo vidíme neaktivitu profilu a zároveň, ak si nesplníte svoje povinnosti hráča. Už pri registrácii upozorňujeme na to, že máte na to len jeden týždeň, tak si to, prosím vás, kontrolujte a dávajte si na to pozor. Ak vás vyzveme k tomu, aby ste to do nejakého dátumu dopísali, je nutné tak urobiť, pretože termín nepredlžujeme, keďže si myslíme, že týždeň je dostatočne dlhý na to, aby si hráč príbeh postupne napísal.

Ďakujeme za vašu pozornosť.

- Remiel Pereth, admin.

[jvbl-sef]

[ QUEST ] Hry nášho detstva

Kde sú tie detské časy bezstarostnosti a hier? Doba, kedy sme nemali žiadne starosti a mohli sa hrať s kamarátmi či súrodencami rôzne hry. Kto by si nepamätal svoje prvé hry, či už s loptou alebo doskové hry s hlinenými postavičkami?

Vašou úlohou je v hre zaspomínať na detstvo vašej postavy a na jej obľúbenú detskú hru. Tí odvážnejší si môžu so spoluhráčom svoju hru z detstva aj zahrať. Vyrastali ste ako najmladší z desiatich detí v chudobe a najväčším pokladom boli polienka v šatičkách princezny a princa? Bolo vaše detstvo plné luxusu jedináčika v bohatom dome? Fantázii sa medze nekladú. Zohľadnite aj fakt, v akej rodine sa vaša postava narodila a či tak mohla alebo nemohla hrať niektoré druhy hier.

Aby quest mohol byť považovaný za splnený, zadanie je nutné splniť so všetkými náležitostiami. Dátum ukončenia je 3.12. a odmena za Quest je 300 RP.

Quest je určený pre všetky rasy.

Quest je možné odohrať aj v dvojici alebo v trojici.

Quest je možné odohrať kdekoľvek vo svete.

[jvbl-sef]

[ KVÍZ ] Tolkienova tvorba

Dňa 29.11. 2022 sa uskutoční ďalší kvíz pre tento mesiac v duchu Tolkienovej tvorby. Hobbit, Pán prsteňov či Silmarillion. Otázky z fantasy sveta, ktorý si získal milióny fanúšikov a ktorí Tolkienovú tvorbu dodnes považujú za novú Bibliu. Každý má možnosť sa zapojiť do tohto kvízu. Stačí, ak sa v ten deň pripojíte v stanovený čas, ktorý bude ešte upresnený.

Pripomínam, že za každú dobre zodpovedanú otázku dostane hráč, ktorý prvý správne odpovie 10 RP bodov.