...a do páru k Vinnetouovi patřil prostě Old Shatterhand.
@karle-pls
Tento blog věnuji mému chcejpání nad dílem Karla Maye, specificky nad chaotickou power couple prérie - Vinnetouem, slavným náčelníkem Apačů, a jeho bílým bratrem Old Shatterhandem.
Naštěstí byl břeh porostlý rákosím, a toho jsem chtěl využít. Musel jsem svléci oděv a aby mě neprozradila má bílá pleť, zalezl jsem do temna křovin, které se rozkládaly vpravo až k samé vodě. Zde jsem vzal z kapes řemeny, které vždy u sebe nosím, a tesák, načeš jsem se svlékl a oděv dobře ukryl v křoví. Pak jsem nařezal tolik rákosí, kolik jsem ho potřeboval, abych z něho zhotovil jakési křovisko, jež jsem si dal na hlavu tak, že mi sedělo na ramenou.
...
Zpočátku bylo mělko a já se musel po všech čtyřech brodit bahnem. Protože jsem lezl ostrou sítinou, musel jsem si dávat dobrý pozor, abych se nepořezal.
...
Bylo zde mělko, ale zato tolik bahna, že jsem se do něho celý ponořil. Voda mi sahala až po krk. Opřel jsem se rukou o břeh a protože můj rákosový chochol stál tak zpříma, nelišil jsem se ničím o rákosí rostoucího z vody kolem mne. Byl jsem tedy dost bezpečně ukryt.
yeah
so
this happened
jsem si říkal, že Vinnetoua jsem tady opěvoval už docela dost, takže je čas zdůraznit některé legendární činy ikony jménem Old Shatterhand!
Old Surehand: Jakže, vás? Vy byste chtěl jet se mnou?
Old Shatterhand: Vezmete-li mne, tak velice rád.
Old Surehand: Vezmu-li? Co je to za otázku? Chtěl bych být s vámi stále i ve všedním životě, neboť vás mám tak rád, že to ani nemohu vypovědět. A zde, kde se jedná o tak důležitou záležitost, o lov na nejhoršího dravce, jehož po řadu let marně stíhám, bude vaše pomoc pro mně zárukou, že ho konečně přece jen dopadnu. Když Old Shatterhand sleduje nějakou stopu, pak je zvěř ztracena. Půjdete tedy opravdu se mnou?
Old Shatterhand: Zcela jistě.
Old Surehand: To je... no to je nádherné! Opravdu. Ale zde vás nemohou postrádat.
Old Shatterhand: A proč ne? Je zde Vinnetou.
Old Surehand: A od něho se chcete odloučit kvůli mně?
Old Shatterhand: Nebude to na dlouho. Pak ho ihned zase vyhledám. Půjdeme tedy.
Apanačka: A ještě někdo půjde s vámi.
Old Surehand: A kdo?
Apanačka: Apanačka, náčelník Komančů. Neodmítej mne. Mám tě rád a půjdu s tebou. Znám řeč bledých tváří, umím hledat stopu, kde ji jiný nenajde, a nebojím se žádného nepřítele. Mohu ti být nápomocen. Kouřil jsem i s tebou kalumet bratrství a jsem tedy tvým bratrem. Hledáš svého nepřítele a vydáváš se do nebezpečí. Smí tě tvůj bratr opustit? Byl bych tvým bratrem a přítelem, kdybych tě pustil samotného?
Mluvil tak vroucně a v jeho tváři se jevilo tolik upřímné odevzdanosti, že bylo těžké odříci.
I MEAN
WHAT IS THIS
Kdy se z toho stala tato telenovela?? Šmarjá : D
"A od Vinnetoua se chcete odloučit, kvůli mně???" Oh good lord XD
Po velice extenzivním průzkumu jsem dospěl k několika závěrům:
1. saltillská (”santillová”) deka je sarape
2. mokasíny zdobené dikobrazími ostny znamená, že jsou pošité korálky vyrobenými z ostnů zvířete, které pravděpodobně není dikobraz
3. nikdo neví, co se do řitě děje s Vinnetouovým účesem
(jakože doslova každý překladatel se snaží nějakým způsobem popsat, co má Vinnetou s vlasama, každý to dělá jinak a já doteď nevím, co si mám pod tím vším představit, teda kromě toho, že pravděpodobně ta verze z filmu to nebyla. hmmm.)
Musel jsem se přemáhat, abych zachoval klid a odklusal po boku Old Deathe s celým nákupem do našeho hotelu. Celou tu dobu – a čím dál tím netrpělivěji – jsem myslel na to, kde se asi setkám s Vinnetouem. O tom, že se s ním určitě setkám ještě tady, že si mě někde najde, jsem nepochyboval ani na chvíli. Copak se vůbec dalo předpokládat něco jiného? Copak mohl po tak dlouhé době toužit po něčem jiném než já? Že si se mnou stiskne ruku, že se obejmeme, že se podíváme jeden druhému do očí! Byl bych mu už dnes v hostinci nejradši skočil kolem krku a stiskl ho v náručí po té dlouhé době, co jsme se neviděli – a přitom jsem se musel tvářit netečně a lhostejně!
Awwww, jak je chlapec nedočkavý :-))) Tak moc duševního utrpení musel přestát :D
Ovšem originál:
Als wir im ‚Hotel‘ ankamen, legte er sich nieder; ich aber ging, um nach Winnetou zu suchen. Es läßt sich denken, wie entzückt ich über dieses Wiedersehen war. Es hatte meiner ganzen Selbstbeherrschung bedurft, ihm nicht um den Hals zu fallen. (Wie kam er nach Matagorda, und was wollte er hier? Warum hatte er so gethan, als ob er mich gar nicht kenne? Das mußte einen Grund haben; aber welchen?) Er hatte jedenfalls ebenso die Absicht, mit mir zu sprechen, wie ich mich sehnte, mit ihm reden zu können.
(Když jsme se vrátili do hotelu, (Old Death) si šel lehnout, já jsem se ale vydal hledat Vinnetoua. Dovedete si jistě představit, jak mne toto setkání s ním potěšilo. Jen s nejvyšším sebezapřením jsem mu už prve nepadl kolem krku. (blablabla) V každém případě bylo jisté, že chtěl se mnou mluvit stejně, jako jsem já toužil mluvit s ním.)
Děkuji panu Kocourkovi, že nám tak hezky barvitě vylíčil Charlieho nadšení a přání do všech detailů :D Víte já mám takové velice jednoduché pravidlo ohledně toho, co beru jako kánon. 1. Bylo to v originále a bylo to cute? Kánon, i když to překladatel vynechal nebo změnil. 2. Nebylo to v originále a překladatel to svévolně přidal a bylo to cute? Kánon, je to napsané v knize. 3. Bylo to v originále a překladatel to přeložil tak, že je to víc cute než v originále? Kánon, je to napsané v knize :D
Nemusel jsem ani příliš napínat zrak – sotva nějakých sto kroků ode mne, přitisknuta ke stromu na volném prostranství širé zahrady, rýsovala se silueta, která nemohla být ničí než jeho. Když mě uviděl, vystoupil ze stínu a volným krokem šel dál, směrem k lesu, který začínal pár kroků odtud. Následoval jsem ho, tak vzrušen, že jsem co chvíli škobrtl ve svých nemotorných holínkách o hroudu hlíny nebo o kus kamene. Na kraji lesa mě čekal s rozevřenou náručí
Ich sah ihn in der Entfernung von einigen hundert Schritten an einem Baume lehnen. Als er mich bemerkte, verließ er seinen Standort und ging langsam dem Walde zu; ich folgte ihm natürlich. Unter den Bäumen, wo er auf mich wartete, kam er mir mit freudestrahlendem Gesicht entgegen und rief:
(Uviděl jsem ho opírat se o strom nějakých sto kroků ode mě. Když si mě všiml, vydal se pomalým krokem k lesu. Samozřejmě jsem ho následoval. Počkal na mě pod stromy, kde mi vyšel vstříc a s obličejem zářícím radostí zvolal:)
KDE JE NĚCO O NĚJAKÉM ŠKOBRTÁNÍ, PROČ DÉLÁTE Z ŠÁRLÍHO MAMLASE :D Pochopitelně ale kánon, je to příliš rozkošné na to, abych to mohl jen tak přejít. A++
„Šarlí – můj bratře! Milý, milý bratře! Jakou radost cítí Vinnetouovo srdce, že tě opět vidí na vlastní oči!“ Objali jsme se pevně a na chvíli nebyli mocni slova.
“A já… jak jsem šťastný, Vinnetou, že tě zas slyším, že jsme spolu.“ Ještě jednou mě Vinnetou stiskl v náručí, ale pak se už ovládl. Jeho hlas byl zas klidný, vyrovnaný, jako bychom se viděli naposled včera nebo předevčírem.
„Scharlieh, mein lieber, lieber Bruder! Welche Freude hat dein unverhoffter Anblick meinem Herzen bereitet! So freut sich der Morgen, wenn nach der Nacht die Sonne erscheint!“ Er zog mich an sich und küßte mich. Ich antwortete:
„Der Morgen weiß, daß die Sonne kommen muß; wir aber konnten nicht ahnen, daß wir einander hier sehen würden. Wie glücklich bin ich, deine Stimme wieder zu hören!“
(”Šárlí, můj milý, milý bratře! Jak se mé srdce raduje, že tě tu vidí! Tak jako ráno je šťastné, když po noci opět vyjde slunce!” Přitáhl mě k sobě a políbil mě. Odpověděl jsem:
“Ráno ovšem ví, že slunce musí přijít. My jsme však nemohli tušit, že se tu uvidíme. Mám takovou radost, že zase slyším tvůj hlas!”)
I MEAN... :D Objali se... no dobře... ALE ŽÁDNÝ LÍBAČKY A TY VAŠE POETICKÉ BLÁBOLY, TO TADY NEBUDEME PODPOROVAT, OBJAL HO A PAK SE OVLÁDL A BYL VYROVNÁNÝ!! I’m sorry XD Tomu se asi nikdy v životě nepřestanu smát.
Vzal mě za ruku a odvedl mě o něco hlouběji do lesa. Našel tu dva staré pařezy, posadili jsme se na nich vedle sebe, a on mě pak mlčky, jen pohledem vybídl, abych vypravoval.
Er zog mich ein Stückchen tiefer in den Wald hinein, wo wir uns niedersetzten. Hand in Hand an seiner Seite, erzählte ich ihm meine Erlebnisse.
(Zavedl mě hlouběji do lesa, kde jsme se posadili. Ruku v ruce, po jeho boku, vyprávěl jsem mu o svých zážitcích.)
Budeme trochu mlžit o tom držení za ruce... A PAK SI SEDNOU NA DVA, DVA JASNÉ?, DVA ODDĚLENÉ PAŘEZY, PAČ TY NEMŮŽOU BÝT ZAS TAK BLÍZKO U SEBE, SLYŠÍTE VY DVA!!
Prosím pane Kocourku, odpusťte mi moje sračky, osobně k vám nemám nic jiného než respekt a váš překlad prozářil sluncem mnoho z těchto temných, mrazivých dní, ano, na vaši počest složím báseň o vycházejícím slunci, děkuji za vaši excelentní práci a nasazení!
Na mnoha svých cestách a dalekých putováních jsem se často setkával s lidmi, zvláště mezi takzvanými divochy a necivilizovanými, kteří se stali mými dobrými přáteli a na které dodnes rád vzpomínám a budu vzpomínat až do smrti. Ale žádný z nich si nezískal mou lásku tak vřelou jako Vinnetou, slavný náčelník Apačů. Přátelství, které nás spojovalo, mě stále znovu a znovu táhlo za ním do prérií, lesů a skalnatých pohoří Severní Ameriky, i když jsem pobýval v daleké Africe nebo Asii.
A nebylo ani třeba, abych mu předem oznamoval svůj příchod a sjednával si s ním místo schůzky, protože jsem vždycky věděl, že ho brzy najdu. Buď jsem jel k Pecosu, kde sídlil kmen Apačů, k němuž náležel, a tam se poptal, kde se právě zdržuje, anebo jsem se to dozvěděl od zálesáků nebo Indiánů, které jsem potkal cestou. Vinnetouovy odvážné a statečné činy se rychle rozhlásily, a ať se objevil kdekoli, zpráva o tom se roznesla daleko široko.
----
Uprostřed noci v divočině hoří strážní oheň, náhle se z temnoty vynoří kryptická postava...
"Sakra, chlape, kdo jste a co chcete?!"
"Jsem Old Shatterhand a - "
"Joo, před dvěma dny na mexický hranici bojoval s Komančema."
"Cože? Kdo?"
"No Vinnetou, ne?"
"He? Jak jste věděl, že se chci zeptat na Vinnetoua?"
"LUCKY GUESS"
----
V Pueblu nějaká babka štrykuje, najednou dovnitř vejde uhnaný avšak stále uhlazený mladý westman, ještě ani neotevře pusu a babka aniž by vzhlédla od štrykování: "Dva dny proti proudu řeky." Westman beze slova s vděčnou úklonou hlavy zase odejde... babka protočí oči a dál štrykuje...
Rysy jeho vážného, mužně krásného obličeje připomínaly skoro staré Římany, jen vysedlé lícní kosti a světle hnědá pleť s bronzovým nádechem svědčily o jeho původu. Byl to Vinnetou, náčelník Apačů. Nejskvělejší ze všech mužů svého kmene.
MHMHHMMMMM MHMHMHMHMHMHMMMM
Spravedlivý, věrný a rozumný, statečný až k neuvěření, upřímný a bez falše, přítel a ochránce všech potřebných, ať rudých nebo bílých, ale hrozný nepřítel a neúprosný protivník těch nespravedlivých.
Zatím jsem se přiblížil a Vinnetou zaslechl dusot mého koně. I nyní ještě zůstal jeho kovový obličej nezměněn, ani řasa se nehnula, ale jeho oči se rozšířily a paprsEK VROUCí láSKY MI ZAZÁŘIL VSTŘÍC
LKNDJDgbfjyfgjxdgd.dfxjlfb pardon
Objali jsme se a vroucně políbili jako bratři, kteří se již dlouho neviděli X33333333333333333333333333
Věděli jste, že Němci rozlišují prý 30 různých druhů polibků, “jako bratři, kteří se již dlouho neviděli” je patrně jeden z nich... :D
Pak ustoupil, znovu na mne pohlédl a řekl:
"Můj bratr Shatterhand přichází jako rosa do kalichu dychtivé květiny. I CANNOT Jako orel, jenž mohutnými pařáty chrání hnízdo svých mláďat. Našel jsi tam nahoře v lesích Sierra Madre můj lístek?" Odpověděl jsem:
"Můj bratr Vinnetou je pro moje srdce jako paprsek slunce pro nemocného a mé duši drahý jako dítě matce, která mu dala život. Přešlo mnoho měsíců od té doby, co jsme se neviděli (ve skutečnosti 4, Charlie X333). Byl jsem nahoře v Sierra Madre u dubu života (WHAT COŽE TEN DUB JE USCHLÝ PROČ SE JMENUJE DUB ŽIVOTA DID YOU NAME IT AAAAAAAAAAAAA I NEED TO KNOW HEADCANNON???????), našel jsem tvé řádky a přečetl je."
Ta chvíle, kdy miluješ Karla, ale ta scéna je tak špatná, že ji musíš přepsat
Originál:
Když se oba dostatečně přiblížili k pueblu, Vinnetou řekl:
“Nechť můj bratr jde vpravo, já půjdu vlevo. Uprostřed, tam, kde je žebřík, se sejdeme.”
Old Shatterhand pochopil. Nejprve si měli obhlédnout okolí puebla, jestli se tam nepotuluje někdo z Indiánů. Old Shatterhand uposlechl přítelovy výzvy, ale neobjevil nic podezřelého. Když se sešli, zjistili, že žebřík je už nahoře.
”Uff!” zvolal Apač tiše. “Je pryč!”
“Ano,” přikývl Old Shatterhand. “Ale ani to nám nezabrání dostat se na nejspodnější střechu. Nejdřív však musíme zjistit, jak jsou nepřátelé rozestaveni a kde jsou.”
“Hoří dva ohně.”
“Správně. Jeden na terase, na níž jsou zajatci, a druhý na poschodí pod ní, aby ozařoval otvor, kterým se chtěli zachránit. Tam taky stojí stráže: nahoře tři a dole tři. Ale kde jsou ostatní Indiáni?”
“Uvnitř. Neviděl můj bratr, že se tam svítí?”
“Ano. Vchody jsou otevřené a proniká z nich světlo. Podle toho vrchní poschodí obývají bojovníci se ženami a dětmi, zatímco spodní dvě jsou neobydlena a slouží asi jako skladiště.”
“Můj bratr hádá dobře. Byl jsem tu před několika lety a prohlédl jsem si vnitřek puebla.”
“Hm! Uspořádání se od té doby mohlo změnit. Musíme být opatrní. Dnes je pěkný večer a můžeme předpokládat, že ne všichni Indiáni jsou ve svých příbytcích. Protože nejsou vidět, leží možná někteří na střechách.”
“Dáme se tím zdržet?”
“Ne!”
“Postav se tedy ke zdi, abych ti mohl vylézt na ramena.”
Old Shatterhand uposlechl této výzvy a Apač se mu vyšvihl na ramena. Když se mu nepodařilo dosáhnout okraje nejnižší terasy, zašeptal svému druhovi:
“Vytáhni ruce do výše, stoupnu si na ně!”
Old Shatterhand to udělal a držel Vinnetoua s takovou lehkostí, jako by to bylo malé dítě.
“Ještě to nejde,” řekl Apač.
“Kolik ti ještě chybí?”
“Tři dlaně.”
“To nic. Prsty máš jako ze železa. Když dosáhneš okraje, už se udržíš. Pak ti pomohu medvědobijkou. Budu počítat do tří, a pak tě vymrštím. Dávej pozor a dobře se zachyť! Raz - dva - tři!”
Při slově “tři” Apače mocně vymrštil, takže dosáhl okraje a zachytil se ho jako kleštěmi. Old Shatterhand rychle popadl svou medvědobijku a podepřel jí Vinnetouovu nohu. Když ho ještě víc nadzdvihl, vyšvihl se Vinnetou na terasu, zůstal tam tiše a nehybně ležet a naslouchal, zda není nablízku nikdo, kdo by ho byl zpozoroval a nebo uslyšel. Ležel schoulený a připravený vyskočit jako leopard, aby jediným stisknutím hrdla zabránil varujícímu výkřiku. Jeho bystré oči prohlédly celou terasu - kromě něho na ní nebylo živé duše. Nedaleko spatřil otevřený čtverhranný otvor, vedoucí dolů do přízemku, a těsně u něho byl žebřík, který před chvílí vytáhli nahoru.
Nejprve se tichými, hadovitými pohyby doplazil k otvoru a poslouchal. Dole byla tma. Nic se nepohnulo a zdálo se, že dole nikdo není. Znovu se doplazil k žebříku a spustil jej dolů, aby mohl Old Shatterhand bez námahy vylézt nahoru. Když byl nahoře, přilehl k Vinnetouovi a zeptal se ho:
“Je někdo pod námi?”
“Nic jsem neslyšel,” odpověděl Vinnetou.
“Vytáhneme opět žebřík?”
“Ne.”
“Správně. Kdybychom se museli dát na útěk, budeme ho potřebovat. Ale teď pojďme o poschodí výš.”
Vedl tam žebřík, avšak ten nesměli použít, neboť byl opřen o střed poschodí, kde hořel oheň. Tam taky seděli tři strážci, kteří hlídali otvor vysekaný zajatci. Kdyby byli vystoupili po tomto žebříku, strážci by je hned uviděli.
Terasa nad nimi byla asi čtyři kroky široká a osmdesát kroků dlouhá. Oheň na ní byl podle indiánského zvyku nízký, takže nestačil ozářit krajní části terasy. Osvoboditelé se tedy museli vydat na pravou nebo na levou stranu ploché střechy. Vybrali si levou část, sice pro nepatrnou, ale pro ně závažnou příčinu.
Tři indiánští strážci totiž seděli tak, že dva byli obrácení tváří k otvoru, který měli střežit, a třetí se krčil nalevo od nich, zachytával světlo plamene a vrhal dlouhý stín na levou část terasy. Tento stín umožňoval Old Shatterhandovi a Vinnetouovi, že se mohli nepozorovaně přiblížit.
Vytáhli tedy žebřík, který vedl z prvního poschodí do přízemí, a odnesli ho na levý konec terasy. Museli si počínat nanejvýš opatrně. Potom žebřík opřeli o zeď a vystoupili. Nahoře zůstali chvíli ležet a obhlíželi terasu.
“Strážci jsou sami,” zašeptal Apač.
“Ano, a to je dobré,” poznamenal jeho bílý přítel. “Ale i tak to bude těžké, neboť se nemáme kde skrýt.”
“Přece stín!”
“Well! Ale to nestačí. Můžeme se k nim přiblížit nanejvýš na dvacet kroků, a jak se chlapík, který vrhá stín, pohne, padne světlo i na nás a hned nás spatří!”
“Odvrátíme jejich pozornost na druhou stranu.”
“Čím? Kamínky?”
“Ano.”
“Dobrá. Jestli jsou dost hloupí, nechají se oklamat. Těch dvacet kroků musíme ale zdolat bleskurychle. Toho, co je k nám obrácen zády, srazím okamžitě k zemi, a ty se pak postaráš o druhého a já o třetího.”
“Ale bez nejmenšího hluku!” varoval Vinnetou.
“Samozřejmě, jinak stačí, aby se jeden z těch, co stojí nahoře, podíval dolů, a jsme prozrazeni. V tom případě musíme nejdřív omráčit ty dole, a pak další tři nahoře. Když zneškodníme i je, máme volným přístup k zajatcům.”
“Ale když způsobíme hluk, bude celé pueblo na nohou.”
“Vinnetou a Old Shatterhand by se ani pak nezalekli. Uhasili bychom ohně, takže by nás neviděli a nemohli po nás střílet.”
“Dobrá. Teď tedy kamínky!”
Bylo velmi prospěšné, že Old Shatterhand nadhodil tuto otázku už teď, neboť později je opravdu zpozorovali a tu mohli jednat v naprosté shodě, aniž ztráceli drahocenný čas otázkami. Teď šmátrali rukama po plošině a nasbírali potřebné množství kamínků. Potom si lehli a plazili se ke strážcům. Old Shatterhand to správně odhadl. Asi dvacet kroků před strážemi se museli zastavit. Vinnetou se lehce nadzdvihl a házel jim kamínky za hlavu, takže dopadaly na druhou stranu. Šramot, který kamínky způsobily, byl sice nepatrný, ale stráže ho zaslechly, otočily se vpravo a naslouchaly.
“Půjde to,” zašeptal Old Shatterhand. “Jsou dost hloupí, odvrátíme od sebe pozornost.”
Vinnetou hodil ještě několik kamínků a strážci soustředili pozornost na pravou stranu, neboť měli za to, že je tam nějaká živá, snad i nepřátelská bytost.
“Teď!” řekl Old Shatterhand tiše.
Vstali. Pěti, šesti dlouhými, ale zcela tichými, skoro nehlučnými skoky se přiblížili ke strážcům.
Můj alternativní návrh, pač mě to příliš triggrovalo:
Když se oba dostatečně přiblížili k pueblu, Vinnetou posunky Old Shatterhandovi naznačil, aby šel vpravo podél obvodové zdi. Sám se vydal vlevo. Jeho přítel pochopil a uposlechl. Nejprve si totiž museli obhlédnout okolí puebla, jestli se tam nepotuluje někdo z indiánů. Ani jeden z nich nenarazil na nic podezřelého a oba se opět sešli na místě, odkud vyrazili. S nelibostí zjistili, že žebřík, který tam byl ještě před chvílí postavený, je už nahoře.
”Uff!” uniklo Apačovi tiše. Ta malá nepříjemnost jim ale nemohla zabránit v tom, aby se dostali na nejspodnější střechu.
Dva ohně, tři a tři bojovníci, naznačil Vinnetou indiánskou posunkovou řečí. Chtěl se pouze ujistit, že oba znají situaci, do které se hodlají pustit. Old Shatterhand to ve stínu u zdi sotva viděl, ale nebylo moudré riskovat, že by se dorozumívali nahlas. Na znamení, že je s tím srozuměn, přikývl. Jeden oheň plápolal na terase, na níž se nacházeli zajatci. Druhý byl na poschodí pod ní, aby ozařoval otvor, kterým se chtěli zachránit. U každého z ohňů hlídaly tři stráže.
Jiné indiány vidět nebylo, nejspíš byli tedy uvnitř. Tomu napovídalo také světlo vycházející z otevřených vchodů skalního sídliště. Podle toho, že se svítilo pouze na vrchním poschodí, mohli dva zachránci usoudit, že bojovníci se ženami a dětmi přebývají právě tam, zatímco dvě spodní poschodí jsou neobydlena a slouží jako skladiště. Byl však pěkný večer, takže se dalo předpokládat, že ne všichni indiáni budou ve svých příbytcích. Někteří mohli například ležet ve tmě na střechách, kde na ně nebylo vidět a představovali možné nebezpečí.
Vinnetou chvíli sledoval, jak jeho bratr s pohledem upřeným do puebla zamračeně dumá a na tváři se mu zračí všechny komplikace, které v duchu zvažuje. Nebyl ale čas se tím nechat zdržovat. Lehce do něj šťouchl směrem ke stěně a Old Shatterhand, probraný ze svých úvah, rázně přikývl.
Postavil se blízko ke zdi a trochu se skrčil, aby se mu Apač mohl vyšvihnout na ramena. Ani tak ale nedosáhl na okraj nejnižší terasy. Vinnetou vrhl krátký pohled na muže pod sebou, který pochopil hned pobídku a vytáhl ruce do vzduchu, aby si na ně mohl jeho přítel stoupnout. Po mnoha podobných dobrodružstvích už byl na jeho váhu zvyklý, takže ho lehce udržel nad hlavou.
“Ještě to nejde!” uslyšel zezhora tlumeně.
“Kolik ti ještě chybí?”
“Tři dlaně.”
“Na tři! Raz - dva - tři!”
Potichu odpočítal a při slově “tři” Apače vymrštil tak silně, jak dokázal, takže dosáhl okraje a zachytil se ho jako kleštěmi. Old Shatterhand rychle popadl svou medvědobijku a podepřel jí Vinnetouovu nohu. Když ho ještě víc nadzdvihl, vyšvihl se Vinnetou na terasu, zůstal tam tiše a nehybně ležet a naslouchal, zda není nablízku nikdo, kdo by ho byl zpozoroval a nebo uslyšel. Ležel schoulený a připravený vyskočit jako leopard, aby jediným stisknutím hrdla zabránil varujícímu výkřiku. Jeho bystré oči prohlédly celou terasu - kromě něho na ní nebylo živé duše. Nedaleko spatřil otevřený čtverhranný otvor vedoucí dolů do přízemku a těsně u něho byl žebřík, který před chvílí obyvatelé puebla vytáhli nahoru.
Nejprve se tichými, hadovitými pohyby doplazil k otvoru a poslouchal. Dole byla tma. Nic se nepohnulo a zdálo se, že dole nikdo není. Znovu se doplížil k okraji terasy a spustil žebřík dolů, aby mohl Old Shatterhand bez námahy vylézt za ním.
Když byl nahoře, přilehl k Vinnetouovi, bradou pokynul k otvoru a tázavě se na něj zadíval. Vinnetou jen lehce zavrtěl hlavou, aby naznačil, že žádné nebezpečí dole nezaznamenal. Než se pustili dál, Old Shatterhand se na chvíli mimoděk ohlédl na žebřík. Apač mu ale lehce stiskl zápěstí, aby získal jeho pozornost, a zase zavrtěl hlavou. Bylo lepší žebřík nechat tam, kde byl, kdyby ho potřebovali při útěku.
Potom se oba začali rozhlížet, jak se dostanou o poschodí výš. Vedl tam žebřík, avšak ten nesměli použít, neboť byl opřen o střed terasy, kde hořel oheň. Tam taky seděli tři strážci, kteří hlídali otvor vysekaný zajatci. Kdyby byli vystoupili po tomto žebříku, strážci by je hned uviděli.
Terasa nad nimi byla asi čtyři kroky široká a osmdesát kroků dlouhá. Oheň na ní byl podle indiánského zvyku nízký, takže nestačil ozářit její krajní části. Osvoboditelé se tedy museli vydat na pravou nebo na levou stranu ploché střechy. Vybrali si levou část, protože jeden z indiánských strážců stál u ohně tak šikovně, že na ni vrhal dlouhý stín. Ten by mohl Old Shatterhandovi a Vinnetouovi umožnit, aby se nepozorovaně přiblížili.
Vytáhli tedy žebřík, který vedl z prvního poschodí do přízemí, a po špičkách ho odnesli na levý konec terasy. Potom ho opřeli o zeď a opatrně po něm vystoupali. Nahoře zůstali chvíli ležet a sledovali okolí.
Kromě strážců žádné další indiány nikde neviděli. Vinnetou byl už připravený jednat, ale Old Shatterhand ho chytil za předloktí. Manévr se mu zdál stále moc riskantní, vzbudit jakoukoli pozornost by pro ně bylo krajně nešťastné. Nechtěl spoléhat na jednu jedinou, velice nejistou skutečnost. Kdyby se strážce u ohně pohnul, padlo by na ně světlo a indiáni by je hned spatřili. Vinnetou pochopil jeho zaváhání. Nahmatal ve tmě trochu písku a kamínků a vtiskl je Old Shatterhandovi do dlaně. Ten si hned domyslel, co má Apač v plánu. Pokud se jim podaří pomocí kamínků alespoň na chvíli odvrátit pozornost strážných od směru, ze kterého se budou přibližovat, jejich šance na úspěch se o něco zvýší. Nebyl si sice jistý, jestli to není příliš průhledná lest, ale to nejspíš nebude vědět, dokud to nezkusí. Old Shatterhand se naklonil k Vinnetouovi a tak tiše, jak dokázal, mu šeptl do ucha:
“Já srazím toho, co je nejblíž. Ty druhého, já potom třetího.” Vinnetou mu rychle položil dlaň na ústa. Bylo samozřejmé, jak to provedou, a nebylo potřeba riskovat, že je někdo zaslechne, jak se o tom domlouvají. Old Shatterhand v naprosté tmě stínu, který je obklopoval, spíš vycítil než viděl, že pro jeho ujištění Apač přikývl. Ovšem stejně mu to ještě nedalo. Odsunul přítelovu ruku, aby mohl znova mluvit.
“Kdybychom se prozradili, uhasíme ohně, aby - ” Větu ale ani nedokončil, protože ho Vinnetou umlčel pohledem, ze kterého bylo zřetelné, že uvažuje, zda jeden z roubíků připravených pro strážce nemá využít už teď. Začali oba tedy již v tichosti šmátrat rukama po plošině, dokud nenasbírali potřebné množství kamínků. Potom si lehli a plížili se ke strážcům. Asi dvacet kroků od nich se museli zastavit, aby na ně nedopadlo světlo z ohniště.
Vinnetou se lehce nadzdvihl a hodil strážným kamínky za hlavu, takže dopadaly na druhou stranu. Šramot, který kamínky způsobily, byl sice nepatrný, ale muži ho zaslechli, otočili se vpravo a naslouchali.
Jejich plán tedy mohl mít úspěch. Old Shatterhand nasypal Vinnetouovi do dlaně také písek s kamínky, které nasbíral on, a Vinnetou je stejným způsobem opět hodil. Strážci teď už soustředili veškerou svou pozornost na pravou stranu, neboť měli za to, že je tam nějaká živá, snad i nepřátelská bytost.
Vinnetou a Old Shatterhand nepotřebovali žádný povel, aby ve stejnou chvíli oba poznali, že je čas k útoku.
Vstali. Pěti, šesti dlouhými, ale zcela tichými, skoro nehlučnými skoky se přiblížili ke strážcům.
Jsem zrovna četl pasáž, kde Vinnetou “promluvil lahodným hlasem”...
.............
kdy toto skončí :D
Na Charlieho obranu to ale bylo zrovna v historce, kterou vyprávěl někdo jiný a né on
Hádám, že každý je tak trochu gay for Vinnetou (pochopitelné)
Na druhou stranu Old Shatterhandovi tam kde kdo vyznává lásku po pár dnech známosti (ano, Old Surehande, dívám se na tebe a radši nebudu mluvit o Apanačkovi)
ale všichni jsou už smíření s tím, že jsou oba zadaní
třeba u toho jejich rozhovoru s tím plánem, kde si říkali, že mají pouze jedno srdce, u toho bylo plno lidí, nějací indiáni, Old Surehand, další zálesáci... a nikdo nic neřekl
nejspíš tam stáli a jen že
“#goals X33”
SO WHOLESOME!! Jak je všichni podporují!
Například nepřátelští indiáni.
Vždycky když zvěd nebo zajatec ohlásí, že viděli Vinnetoua, tak hned následuje otázka, jestli tam byl taky Old Shatterhand
a když je odpověď náhodou ne, tak -
“LŽEŠ! KDE JE TA APAČSKÁ ROPUCHA, MUSÍ BÝT I TEN PRAŠIVÝ BÍLÝ PES!!!”
Když padly výstřely, podle nichž se oba přátelé poznali, změnili ihned dosavadní směr jízdy a vyjeli si naproti. Setkali se na malé mytince, seskočili z koní a objali se.
"Jak se má duše raduje, že se už dnes setkává se svým bílým bratrem!" pravil Vinnetou. "Měli jsme se sejít až pozítří na Fornerove ranči. Mé srdce po tobě už dlouho touží a mé myšlenky ti běží už dlouhé dny v ústrety!"
"I já jsem šťasten, že se setkávám se svým nejlepším a nejšlechetnějším přítelem," odpověděl Old Shatterhand. "Toužil jsem po tobě. Chyběl jsi mi od chvíle, kdy jsme se rozloučili, a teď, když tě vidím před sebou, je má duše klidná."
Pardon ale... Mé myšlenky ti běží už dlouhé dny v ústrety je tak poetická a romantická věta, och X33 Karel je můj nejmilejší trash lord, promiň Shakespeare :-D
V originále se samozřejmě líbají, ale tak na to už jsme si zvykli...
Musím se k něčemu přiznat. Půjčuju si mayovky z knihovny a vždycky když se odehraje nějaká takováhle scéna, tak na tu stránku nasypu třpytky, ohohoho
Ale pššš!! Oni je mají už ve sklepě, pač je asi nikdo nečte, takže to jen tak nikdo nezjistí X33
Jak lezli nahoru a navzájem si pomáhali, to bylo velmi cute, nicméně pak se dostávali zase dolů a
Doplazili se k zadnímu okraji skaliska a Old Shatterhand spustil Vinnetoua po lase. Pro Old Shatterhanda byl sestup velmi nebezpečný, ale s Vinnetouovou pomocí se mu zdařil.
And I was like
HOW THO??? TO MUSÍM VĚDĚT!
Jakými způsoby se náčelník Apačů postaral, aby se jeho bílý bratr nezřítil do smrtící propasti??
Vinnetou mi lehce stiskl rameno, což byla náhrada za útrpný úsměv, který jsem ve tmě nemohl spatřit.
OMG SO JUDGY
A ještě se musí ujistit, že i po tmě jeho nejmilejší bratr chápe, jak moc je znavený těmito nepříliš inteligentními jedinci :DD Strašná dvojice toto
A JAK VŮBEC VĚDĚL, CO TO PŘESNĚ ZNAMENÁ
to se určitě už někdy v minulosti stalo, třeba v téhle scéně z Petrolejoveho prince
"Jenže celý plán může být zmařen právě proto, že jsou s nimi tito dva muži."
"Ne. Vím, že to jsou velmi chytří lidé a dokáží odhalit myšlenky jiných. Jenomže naše záměry neuhadnou."
"Velmi bych si přál, aby to tak bylo. Ale žádný orel nemá tak ostrý zrak, žádný mustang tak jemný sluch a žádná liška není tak lstiva jako Old Shatterhand a Vinnetou."
"Tentokrát budeme moudřejší. Už dnes jsme udělali všechno, co moudrost vyžaduje."
A MEZITÍM ONI DVA PÁR METRŮ NAD NIMA NA SKÁLE
"omg, these peasants"
Prostě nejenže si člověk nemůže být nikdy jistý svým soukromím a nemůže na ně ani házet špínu, aniž by to slyšeli, protože se všude doplíží
Ještě vás přitom musejí telepaticky soudit, jak jste velice nemoudří a neopatrní a nemáte vůbec tan krásné čisté kalhoty a vyleštěné pušky jak oni??
Pft tihle dva
Terrible
Prosím víc :-D
...a do páru k Vinnetouovi patřil prostě Old Shatterhand. @karle-pls - Tumblr Blog | Tumgag
gummygunk
tangentwithtanner
turnnoffyourmind
gracieabrams
2087
izzy806
areudirty