Kdy se člověk dostane do fáze, že pohádky atd... jsou od jisté chvíle “jen pro děti”??
Když si pořídíte dítě, tak automaticky musíte tušit, že bude chtít koukat na pohádky. Proč si to protivíte? Není to fajn se ponořit do dětského fantazírování?
Můj děda je nám do dnes vděčný, že díky nám viděl Dobu ledovou, Madagaskar, Vzhůru do oblak a jiné pohádky..
Názorný příklad a moje smůla na pohádky v kině:
Dávněji jsem byla, už jako dospělá na Baleríně. Obecenstvo byly převážně děti a rodiče. Rodiče s osvícenými obličeji prosurfovali celý film. Na dětské otázky jen mrtvě odpovídaly “hmm, mm, jo”.
Nejenže ruší světlem všechny okolo, ale nejvíc je mi líto těch dětí.
Teď aktuálně jsem byla na Frozen 2 v našem malém městečku, protože jsem byla ráda, že jsem našla skulinku kdy na to jít. Sedíme se sestrou v poslední řadě na kraji a vedle mě sedí maminka s dětmi. Nahlas si postěžuju: “Doufám, že tady nebudou bezohlední rodiče s mobilem v prackách po celý film”. Očividně mě slyšela matka vedle a za chvíli do vzduchu pronesla: “Rozhodně tady nebudu hodinu a půl sledovat animovanou pohádku”. Ano na mobilu byla, naštěstí né v kuse, ale i tak.. a když už tam byla tak moc z donucení, tak aspoň mohla s těmi dětmi chodit na wc a né je posílat sama, když vypadaly, že teprve začaly chodit.
Frozen 2 není vůbec tak blbá pohádka jak si někteří rodiče myslí, řekla bych, že většina pohádek nese v sobě nějaké poselství.. jak pro děti, tak pro rodiče.
Já už teď, ve svých dvaceti vím, že taková nebudu a kdybych měla dítě teď.. tak sedíme v kině navlečené do Elsiných šatů a nedočkavě pištíme než to začne.. tak jak to dělám teď a naštěstí se mnou chodí sestra, ikdyž není z pohádek tak udělaná jak já, ale i ona nakonec byla ráda, že jsem ju na Frozen vytáhla. <3
Tak jsem si postěžovala, protože tohle zažívám opravdu jen na animovaných filmech a strašně mě to štve, protože do kina telefony prostě napatříí :( a ještě nejsem tak hustá abych dotyčným něco rozumného řekla.