“A vy nikdy netvoříte na základě toho co jde z vás?”
Oba zavrtěli hlavou a já jen svraštila obočí.
Jasně ta velká současná témata, která hýbou světem, který chcete oslovit. Tuhle narážíš na politiku, tady zas udělás společenskou satiru a nejlíp ať je to vtipný. Na smutné věci neni místo, lidi dost unavujou a navíc budeš působit hodně pateticky, tyhle hluboký vnitřní myšlenky jsou trapný.
A tohle udělej takhle a tohle takhle, protože stylizace je důležitá podle cílovky. Musíš hledět na to, aby to k nim sedělo.
“Jestli se tam chceš dostat, tak prostě udělej přesně to, co ta škola chce. Udělej 5 storyboardů, ty se nauč nazpaměť a pak jeden použij na to téma co ti daj.“
Takže člověk ve skutečnosti dojde k milníku, kdy netvoří čistě ze sebe, ale stane se otrokářskou děvkou společnosti?
Jo a zmínila jsem, že sci-fi a fantasy je nízká literatura? Protože pokud netvoříš o tom reálným světě tak seš automaticky kulturní plebs.
V jedný knížce jsem četla, že když tohle děláte, prý přímo naserete svoji Múzu.
To si pak ale můžeš ty svoje věci psát a kreslit do deníčku a zavírat do šuplíku. Protože nejdřív musíš lidi oslovit, aby tě následně poslouchali.
