Lumír Podešva

[lumirpodesva]

Černá vize?

Nedůvěra vládne v zemi, nic už není ceněno, důvěra se neoživí, vše je ztraceno. 

Roztrpčen je u nás každý, zavládla zde zlost, podvod běží za podvodem, máme toho dost. 

Půjde-li vše jako dosud a nepřijde řešení, lepšího se nedočkáme, tady se nic nezmění.

[lumirpodesva]

Havíři

Byli jsme odvážní, do hlubin jsme v klecích sjeli, prachu se nebáli, v plicích jej měli.

Po tvářích nám pot stékal, s přírodou nebyly žerty, a když jsme vyjeli nahoru, byli jsme jako ti čerti.

Už hodně nás nežije, šachta je necita, a kdo zůstal naživu, tak to je rarita.

Krásně je nahoře, na zemi, nestačí vět, jak krásný je svět, i dolů do hlubin, stačilo, jen jednou sjet.

[lumirpodesva]

Obdiv k horám

Hory velké, mlčenlivé, spojeny jste v jeden klan, jste můj osud, kouzlo, dar.

Byly jste zde od pravěku, a neměnily podobu, můj pohled jste vynesly nahoru.

Jako dřív i dosud, moje láska k horám patří, hory jsou jak moji bratři.

[lumirpodesva]

Pod stříškou bílou

Pod stříškou bílou, seděl jsem, se svou milou. Pil jsem s ní červené. Bylo to příjemné..

Nad stříškou bílou, pozdní slunce plálo. Den krásny byl. Bylo jej málo..

[lumirpodesva]

Pravá láska

Chceš ji hledat, někde uvnitř, někde v mozku, nebo někde v srdíčku? Nenosí se na tričku..

Pravá láska, to jsou střípky náhod, vyklubou se potají, zrnka citů, jsou-li spolu, vzájemně se rozdají..

[lumirpodesva]

Kafíčko

Kafíčko jak zavoní mi, z toho se nedostanu, do vůně hned zamotán jsem, jsem ve slastném oparu.

Pak již jenom vodu vezmu, vodu zapnu v konvici, hrnek hned je plný kávy, káva voní světnici. Kafíčko si vychutnávám, kávu každý dobře zná, káva snad je darem nebes, její chuť je líbezná.