Dnes jsem měla první panickou ataku.
Vždy jsem chtěla mít hospodu či restauraci, ale i po několikaleté praxi v gastru vás nikdo nepřipraví na všechny ty starosti a stres, co tato práce obnáší. Ještě když pod sebou máte jedenáct zaměstanců, nebo-li několik pozic, které potřebujete mít neustále obsazené pro dobrý chod podniku.
Moje povaha je velice mírumilovná, důvěřivá a klidná, ale už naprosto chápu řečení: nejhorší je práce s lidma.
A tak po několika měsících se z vás stane zlý, neurotický člověk, který nikomu nevěří. Neustálý stres a starosti vás dostanou do té fáze, že manicky jedete den za dnem, skoro bez spánku až najednou přijde zkrat.
Ten zkrat se stal včera asi kolem půl 6 ráno, kdy jsem se naprosto vyřízená vrátila z práce domů, po pěti dnech v kuchyni a dalších dvou za barem (protože lidi prostě už do práce chodit neumí a když už ano, tak kradou kam se podíváš, takže nakonec nezbyde nic jiného než zastat vše sám), s náladou naprosto na bodu mrazu. Konečně jsem si sedla do obývák, zapálila si, vytáhla faktury na nachystání pro účetní a pak to přišlo.
Pláč, těžký tlukot srdce a lapání po dechu. Nemohla jsem ze sebe vydat hlásku a ani se moc hýbat až na třes, který mi procházel celým tělem. Trošku jsem se po asi 5 minutách zklidnila a přesunula se do postele, kde to začalo opět nabírat na síle.
Když můj přítel vyšel z koupelny a viděl mě, začal sám dost panikařit, protože moc nevěděl co se mnou. V tuhle chvíli asi jediné co vás trošku z tohoto stavu začne dostávat je opora druhého. Ležel se mnou a držel mě, než jsem se zklidnila. Nemohla jsem po tomhle ještě nějakou dobu mluvit a když už jsem začla nacházet svůj hlas, vydala jsem ze sebe jen koktavé cosi, co mělo připomínat děkuji.
Poprvé v životě jsem si vzala prášek na uklidnění, protože jsem asi před měsícem přestala hulit, další prášek na spaní a když jsem cítila že se ze mě stává zelenina, tak jsem konečně v klidu usnula.
Někdy si říkám, že lidi v těch fabrikách se vlastně nemají vůbec špatně.
Dávejte na sebe pozor, zdraví ať jde o to fyzické či mentální a vaše štěstí by mělo být to nejdůležitější, co máte a jít si za svým, obzvlášť s klidnou a mírumilovnou duší může být tisíckrát těžší než se zdá.
Život je tvrdej, ale nenechme se jím semlít.
germansingergirl
janainaart
romaincrisis
ellievsbear
stormborns
2087
snowghoul
