Od samýho počátku týhle hořící skládky biologickýho odpadu, které by statečnější člověk mohl říkat blog, je můj inbox naplněný otázkami "Co je tvá fursóna?", jak břicho breedable protagonisty průměrný A/B/O fanfikce. Nevím, kde vznikla teorie, že jsem furík a vzdávám se veškerých ambicí tuto záhadu vyřešit. Je to jak ten barák v mým rodným městě, o kterým se mezi místními roky šuškalo, že se v něm děje organizovaný zločin a mafie. Dokonce to přišel vyšetřovat nějakej týpek v saku a kravatě. Normálně on a jeho banda velmi vostrých vejvodů navezli do ulice jeřáb, on si stoup na takovou komicky malou platformičku se zábradlíčkem, nasadil si přes svý naolejovaný, ublíznutý háro dělnickou helmu a nechal se zvednout čtyři patra, aby viděl za ten barák do zahrady a do oken. K jeho hořkému zklamání žádné mafiány nenašel. Místo toho jsem na něj vyběh na balkon já s molitanovým mečem a zapištěl jsem, jestli potřebuje mojí babi. Týpek, zhrozen, že je to mnohem horší, než si myslel a místo mafiánů barák okupují sedmiletí autisti s molitanovým mečem a "babi", se nechal za trapného ticha a hučení jeřábu snést zpět na pevnou zem a po ní pak i následně poraženě odkráčel. Už se nikdy nevrátil, ale legendy o tom, co za příšerné zločiny se děje za zdmi našeho rodinného domu, přetrvávají v hovorech u ranního sekání kopřiv pro slepice dodnes. (Radovan Krejčíř, co měl bejvák o pár sáhů vedle, zjevně doma neměl dost autistů s molitanem, takže 18. června 2005 fízlové vyrejdili pro útěchu alespoň jeho.)
Co se snažim říct: Je úplně jedno, že nejsem furík. Již čtyři léta mi inbox plní čím dál tím zoufalejší dotazy, jaký zvíře bych chtěl bejt, kdyby mě klátil nasvalenej osmák degu v disco kalhotách. A já přijímám, že nemá smysl nadále odkládat nevyhnutelné.
theartofmadeline
baratheonpilled
turnnoffyourmind
pixelskylines
