#úryvek

[kralovna-ne-stesti]

Podle jedný knížky jsem ve "fázi" skromného přežívání. A to je pravda, jak jsem si uvědomila, a je to smutný, že jsem se tam dostala a co hůř, že tam zůstávám. Celý je to o straších. Ale taky tam byla jedna věta, která mi přišla krásná: Každý kousek nás, co se bojí, má vedle sebe kousek, co ví, že všechno dobře dopadne.

[littlellamatiger]

[ta-na-okraji-spolecnosti-blog]

#156

Nadešel asi poslední den. Podívej, celá planeta blázní... (...) A nezastavím. Ani na červenou. Na truc předpisům... Tak tady mě máš... Dnes můžeš říkat, klidně co chceš. Zbylo tak málo vět, tak málo slov, co nelžou... Už si nebudeme hrát na román... Setři růž, nikdo nás nenatáčí. (...) Žádný slib z těch, co jsem ti dal, nejde vyplnit, a nejde vzít zpátky. Tak ať točí se svět, mladší o deset let... ♥

[kathea]

omg yeeeeeeeeeees I just came up with the best scene ever? :3

(In response to this meme)

This is a short story about Kiret, and I still get very excited when I read the outline, although I'm not sure other people will find it as brilliant as me, it might just be very specific authorservice. xD

I have only written one paragraph and now I can't finish it because the paragraph is too good and whatever I try to write can't keep up with it. 😅

The story is about poisoning. >8D

=========

[In his mind] He saw him, lying at his feet, writhing in pain, whimpers escaping past his lips with foam at the corners of his mouth… He is in his power. Kiret is the one responsible for his misery. And he didn’t need to do as much as drop a few herbs in his drink to destroy this man. These thoughts made him feel so powerful. It made his heart beat fast, blood rushing through his veins, his hands shaking with excitement.

[kmblx-issues]

U hausbótu na kraji řeky Charles pak osamělý bezdomovec, nabalený ve špinavém oblečení, tlačil kupředu nákupní vozík a hlasitě prozpěvoval America the Beautiful. Z toho, jak jsem kolem něj probíhal, jsem nedokázal rozpoznat jestli to myslí vážně, nebo snad jde o nějakou hlubší ironii. — Haruki Murakami, O čem mluvím, když mluvím o běhání

[domart098]

zabývat se problémy existenciálními jako třeba :

Proč je Něco namísto Něčeho ? 

Kdy budu mít čas a kdo ví, kam čas odplouvá ? 

Jak hluboký je oceán a jak vysoká obloha ? 

Kdy je dost vážně dost ? 

K čemu jsou lidé ?

Je život před smrtí ?

Je pravda, že vědět trochu je nebezpečné ? 

A když ptáci přelétnou duhu, proč já nemůžu ?

( Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert Fulghum )

[kathea]

Náhodné Iksovy citace, které v Kopii asi nepoužiju

Iks: To je k vzteku! Někdo tady leží rozpáranej a já to neudělal! ... Nemoh bych si s ním trochu pohrát, když už je mrtvej?

_________

Kal: Ty dokážeš zabít člověka bez mrknutí oka, že?

Iks: Ne, nedokážu tak dlouho nemrkat.

_________

Kdokoli: Něco tady rozsápalo krávu.

Iks se celý rozzářil: Krávu, vážně? A nemoh bych si ji půjčit? Vrátil bych ji v SKORO nezměněném stavu...

Kal: Pitomče! Teď není čas si hrát.

Iks: Hlupáku! Kráva má ČTYŘI žaludky! Den, kdy jsem poprvé pitval krávu, byl nejlepším dnem v mém životě!

[domart098]

Sám - úryvek z písně

Nenech prosím zapomenout ty, co mají vědět, jaký jsme byli, myslím skutečně byli. Ty, co se trápí prosím osvoboď brzy, ať nejsou jako já a netečou jim slzy.