#02.06.2016

[musichunger]

Deep Purple В Москве (02.06.2016)

2 июня в "Олимпийском" состоялся концерт по-настоящему легендарной группы, опередившей своё время и внёсшей огромную лепту в дальнейшее развитие рок-музыки.  Deep Purple показали, что и в возрасте, близком к 70 (а кое-кому из участников группы уже и чуть-чуть за), можно нарезать отменный хард-рок, выкладываясь перед публикой на все 100%. 5 признанных мастеров своего дела, которым в принципе и доказывать ничего и никому не надо уже давно, всё-таки доказали всем сомневающимся, что порох в пороховницах у них ещё имеется, весь вечер поливая зал как хитами сорокапятилетней давности, давно ставшими классикой, так и свежими забойными вещицами, не уступающими в хитовости былым шлягерам. Отдельно хочется отметить обилие сольных номеров каждого из музыкантов, по очереди демонстрировавших импровизациями потрясающее владение своим инструментом, одновременно предоставляя возможность остальным участникам группы сделать передышку. В тот вечер в "Олимпийском" было действительно жарко, и публика, процентов на 30 состоящая из тех, кто слушал Deep Purple ещё на бобинах, давала жару и не скупилась на эмоции и аплодисменты. Важность этого концерта лично для меня заключается в том, что это мой первый концерт Deep Purple, а по удачному стечению обстоятельств у меня получилось перекинуться парой фраз с музыкантами, пожать им руки и взять автографы (у всех, кроме отсутствовавшего на встрече Иэна Гиллана). Кроме этого, уже на концерте удалось занять почётное место посередине прямо перед сценой. Отмечая всё вышесказанное, хочется признать, что впечатления от минувшего четверга остались особенно яркие: моя мечта побывать на концерте Deep Purple, почувствовать эту энергетику, окунуться в атмосферу расцвета хард-рока сбылась, к тому же увидел живых легенд вне сцены на расстоянии вытянутой руки, о чём я наверное даже и мечтать не смел. За всё это им огромное спасибо. Отдельное спасибо ребятам, с которыми познакомился и весело коротал время в очереди, ещё свидимся на ближайших концертах \m/

[nula7]

Pátek, den vzkazů.

Už ani ty veřejný wecka nejsou co bejvaly. Dřív si tam člověk počet‘ mnohá moudra. I nedoceněná. A těch informací, co se tam dalo načerpat. Tedy na pánech určitě. Nejenom srdečný pozvání na rande chlápkem, co má nadrozměrnou vejbavu, dělá všechno, je vnímavej až empatickej a tak závěrem připojuje svůj telefóóónek, či jiný číslo na pevnou, tentokrát na mladičkou slečnu Janu, který se dá volat kdykoli, nejlépe v noci, případně kdejakou další důležitost. Třeba o tom, kdo je v tom či onom městě největší mrcha, kdo jaký právě prožívá martýrium, jaký má pisatel v danou chvíli pocity a tak.

Co na tom, že telefon na všehoschopnýho Frantu byl pravděpodobně do kanceláře fyzikáře Františka, jež neprozřetelně vymet‘ vtipálka z průby. Lze vzít jed i na to, že Janičce by se sice dovolat dalo, ale její rodičovstvo by asi nebylo dvakrát nadšený, páč právě nedávno vyrazilo dvéře s autorem nápisu. Hodlal totiž proniknout pod sukýnku tohohle jejich dlouhovlasýho sluníčka, který po maturitce nedobrovolně pošupajdí na medinu. Dělat papínkovi radost.

A těch hlubokejch, anonymně uveřejněnejch, filozofickejch myšlenek. Ójé. I pan Werich si toho svýho času všimnul. Třeba té o dvojčátkách. Legračních rýmovaček? Nonšalantních? Nepočítaně! Kdeže ty loňský sněhy jsou? Legrace ubylo. A vzkazy srandy zbavený? Kdo by se s tím zdržoval.

Při pátku se lidi celkem často míjej a tak si píšou. Vzkazy. Bože, až zase přiletí SMS-ka, ať je alespoň krapet vtipná. Třeba k nasrání, ale vtipná. Ježíši, jestli je úkolák líplej magnetem na lednici, ať pobaví. Jen papírek na monitoru? Dobrá, tak nic, nová doba. Pátek, den vzkazů.

[plytfslkmlnsda]

Rüya

Bazen bir kapı açılıyor sen çıkıyorsun aniden karşıma. Sana çok yakın oluyorum, yüzünü görebiliyorum, sana dokunabiliyorum. Hatta bazen yanına bile uzanıyorum. Sana sarılabiliyorum da kokunu içime çekemiyorum. Varlığının imkansızlığında tüm bunları yaşadığım zamanlar oluyor işte. Öyle mutlu oluyorum ki… Seni görebilmenin mutluluğunu iliklerime kadar hissediyorum o anlarda. Sanki gerçekmiş gibi… Seni gördüğüm uykulardan, sen'li rüyalardan uyandığımda hissettiğim o boşluğun yerini hiçbir şey doldurmuyor. Yokluğunu daha da yüzüme vuruyor, özlemimi çoğaltıyor. En kötüsü de en güzel yerinde uyandığım anlar oluyor. Keşke uyanmasaydım da biraz daha kalsaydı yanımda diyorum. Seni düşünmeden uyuduğum bir gece, seni düşünmeden uyandığım bir sabah var mı bilmiyorum. Seni düşleyip mutlu dalıyorum belki uykuya ama her sabah uyandığımda yine yokluğunla yüzleşiyorum. Ve ben her sabah biraz daha eksiliyorum.

[carbonillas-family]

Sara Carbonero: “Welcome to our world, Lucas!”

[carbonillas-family]

Oh congratulations to family! I can't wait to hear his name 😍😍 so, was Sara accompanied by Iker or not? 😚

Hello! :) Iker was in Ruber Clinic with Sara and here is his photo from the courtyard of the Hospital ♥

[carbonillas-family]

Iker Casillas and Sara Carbonero have been parents of their second child born on June 2, 2016. Congratulations!

Baby boy was born at Ruber International Clinic at 20:25. Both, mother and child are doing well and the couple is happy with increasing the family.

[thestoryofmylifexlove]

Ich finde dieses Bild wunderschön und schau es mir auch seeeehr oft an. So wie gerade. Gerade ist alles scheiße. Nicht weil bei uns alles scheiße ist, sondern weil du in der Schule bist und ich von mittags bis abends auf Arbeit bin und wenn ich Feierabend habe, ist keine Kommunikation mehr möglich. Das macht mich wirklich traurig, weil ich mich über den ganzen Tag auf dich freue und im Endeffekt kommt nichts. Kein Bild, keine Nachricht und kein Anruf. 😢 Dieses Gefühl nicht zu wissen, wie es dir geht, was du machst, wie dein Tag war.. ist so schlimm. Vielleicht schreibst du mir morgen wieder, vielleicht aber auch nicht. Es fällt sowieso nicht auf, ob du schreibst oder nicht. Jeder Blick aufs Handy ist umsonst. 😳 Ich versuche nun auch zu schlafen,denn was soll ich alleine machen ? Ich wollte nur ein bisschen mit dir schreiben 😭 _______________________________ Um noch einmal auf das Bild zurückzukommen. Ich muss beim Anschauen an unser erstes Treffen denken mit Nick und an den weiteren Verlauf, das du vergeben warst, an das Gespräch beim Impericon Festival mit Nick als er mir erzählt hat, dass du Single bist und ich das gar nicht so glauben konnte und an unser erstes Treffen nach der ganzen Zeit am Bahnhof, wo alle Gefühle plötzlich verändert waren und die Nähe und deine Anwesenheit richtig gut tat. Wie wir dann total schüchtern bei dir auf der Couch saßen und dann angefangen haben zu kuscheln 😍😍 und wie wir heute uns voll locker sehen und ganz doll lieb haben 💞 Du bedeutest mir so unendlich viel. Ich hEr schon so oft geweint wegen dir, weil ich enttäuscht war von dir, aber auch weil ich mir manchmal viel zu viele Gedanken und Sorgen mache und Angst habe dich zu verlieren. Ich hab schon so oft darüber nachgedacht, was denn wäre,wenn es wirklich mal vorbei wäre - das würde gar nicht mehr funktionieren. 😔 Seit 10 Monaten sehen wir uns an jeden Wochenende,wenn nichts dazwischen kommt und das einfach abzustellen - niemals. Das wäre sooo schlimm. Ich würde nicht mehr glücklich werden. Nur mit dir bin ich das. 💞 Und ich hoffe, du auch mit mir. 😟 Vermisse es manchmal,dass du mir das zeigst. Klar merke ich es,wenn ich bei dir bin und auch deine Küsse 💋💕 aber ich habe es dir auch schon oft anderweitig gezeigt, wie zb mit dem Liebesbrief, die Leinwand, den Bilderrahmen.. :// Jedenfalls liebe ich dich über alles und du bist mein Mann. ❤