Máš rád poéziu?
Bude to znít snobsky, ale mám ji mnohem víc než jen rád; poezii vnímám jako nutnost. Něco, co musí být, co je pro mě jedním z esenciálních elementů mého prožitku jakožto člověka. Jsou období v mém životě, kdy se pro mě poezie stává hlavním způsobem vyjádření i porozumění. Vidím ji všude okolo sebe, i tam, kde zdánlivě není, cítím ji a doplňuju významy, rezonuje mnou; je to jako fyziologická funkce, snadnější než chůze, přirozenější než dýchání, povědomější než tlukot srdce - a možná se v tom už ztrácím, možná už nemluvím jen o poezii, ale i o hudbě, ovšem ono je to stejně nejspíš totéž, neboť obojí má rytmus, a tóny mají barvy stejně jako slova.














