#9948

[5sospicturesque]

Clearing out my camera roll 9948/?

[wtf-fun-factss]

Juan Pujol García was a rogue spy during WWII. Britain's MI5 declined his offer to be their spy and he went and spied on Germany anyways as a double agent. He lived in Lisbon and made up an elaborate network of fictional agents and reports based on tourist guides and other public sources. He is one of the only people to be awarded a medal by both the Axis and Allies. – WTF Fun Facts Source: https://en.wikipedia.org/wiki/Juan_Pujol_Garc%C3%ADa

[paskvilnet]

Kirsty Hawkshaw ‎- Sci-Clone

[paskvilnet]

Akční adventury

Shadow Man

Má snad zatím nejdokonalejší atmosféru, jakou jsme v akční adventuře z prostředí světa mrtvých mohli vidět. Strach a nekonečná temnota na nás padá v každém okamžiku hraní a voodoo magie či zbraně, které shadowman obratně používá jen celkový pocit dokreslují. Malou vadou na kráse je to, že nás příběh nutí k neustálému vracení se do míst, která jsme už navštívili a přitom k celkové orientaci chybí mapa, takže jsme odsouzeni ke zdlouhavému prohledávání pochmurného labyrintu. Nad tím vším však vítězí dokonalá grafika, autentická hudba i příběh, a to vše dohromady nabízí nadstandardní zábavu a potěšení ze hry!!!!!

Nocturne

Nocturne, co se hratelnosti týče je pravým opakem shadowmana! Příběh o temných silách spojený s vampirismem a odehrávající se na pozadí třicátých let, přičemž vy jste postaveni do role tajemného agenta Strangera - vypadá jistě na první pohled zajímavě. Bohužel však jen na první pohled! Nocturne je hrou, která vás na počátku naprosto pohltí svou atmosférou, ale zanedlouho velice zarmoutí svým provedením. Postrádá nejen dobrou vůli programátorů, ale hlavně jejich zodpovědnost udělat více ve chvíli, kdy se něco takového nabízí. "Engine" této hry je pak naprosto příšerný a hardwarové požadavky pranic neodpovídají konečnému výsledku. Hra se tak stává černou ovcí mezi perlami "adventurního" světa!

Nomad Soul

Podařená gameska, charakteristická svým modernisticko-futuristickým designem, použitým pro počítačem řízené město OMIKRON. V něm vládne pochmurná totalitní atmosféra a po ulicích se pohybují stovky postav, okolo se prohánějí taxíky a motorky s antigravitačním pohonem a vy se můžete tímto světem procházet téměř bez omezení. Vaším úkolem však není nic menšího než zde vyvolat multidimenzionální revoluci! Strhující pocit jen zvyšuje hojně užitá technologie "motion capture" , způsobující velice přirozené a ladné pohyby postav….. Vynikajícím tahem tvůrců byla také spolupráce s DAVIDEM BOWIEM, který je nejen autorem vynikající hudby, ale ve hře se objeví i ve své virtuální podobě. Hra se také striktně nedrží pravidel běžných advetur a tak kromě klasického "tombridrovského" pohledu nabízí v akčních momentech režim 3D střílečky nebo 3D bojovky……… Kombat část hry je také velmi zdařilá a někteří hráči ji přirovnávají k "takkenovi" Hra má tedy celkově vynikající design, slušný příběh a možná trošku horší programování. Ale i tak se můžeme jen divit, jak celý ten ohromný svět drží pohromadě a funguje!

[paskvilnet]

Despondancing - Whisky Nights

[paskvilnet]

Orion Hall 13.11.1999, Brno, Výstaviště, Pavilon H

Brno a koneckonců celá Morava je v posledním roce stále častěji konfrontována s fenoménem "velkých" parties. Zatímco klubová kultura se v této části České republiky příliš neujala a skomírá na okraji zájmu, snad každý měsíc se sejde několik tisíc lidí, aby společně strávili noc plnou tvrdých techno beatů a barevných světel a hypnotické mlhy. Jednou z takových "velkých nocí" je i Orion Hall, který se pravidelně koná na brněnském Výstavišti.

Bylo to hustý i když osobáček nepadl. Na Orion Hall tentokrát přišlo opět necelých 3000 lidí a hráli jim slovenští Djs z bratislavského U-Klubu Tibor a Dalo, brněnský Leo Lycra, kanadský Mike Shannon, Ben Long, jeden z dnes velmi populárních Space Djs a také krásná Djka Gayle San, která svůj rodný Singapur vyměnila za Mekku taneční hudby Londýn. Trochu jsme ji překvapili otázkou: Proč vlastně dělá Dje.

Hlavní hvězdy "velké noci" jsou samozřejmě Djs. Trochu však zaniká fakt, že celý předcházející den připravoval místo početný tým pomocníků, díky kterým se vcelku neútulná hala proměnila v improvizovaný gigantický klub, chrlící atrakce pro hladové návštěvníky. Na Orion Hall všechny nadchnul suchý ohňostroj a velké nafukovací balóny, které až do rána putovali nad hlavami tanečníků. A co dělají "hvězdy velké noci" když jsou na párty kde "nepracují"?

Je to tak, je to prostě zábava, je to o relaxaci a je to o zapomnění. Můžete být bohatý podnikatel nebo chudý dělník, na party během první hodiny mizí všechno co se týká vašeho denního života či osobných problémů a vy prostě "paříte". Audio signály k vám vysílá DJ a pastvu pro vaše oči VJ. Nutno podotknou, že visuální stránka věci je to, v čem Orion Hall nikdy nezklame a dokonale provedené světla doplňuje vždy i hutná videoprojekce.

A jak se vlastně "velká noc" líbila návštěvníkům? Líbila, všichni pro to udělali maximum a to se oceňuje i v tak nevděčných krajích, jako je ten náš.

Ano, Orion Hall byla opět "velká noc". Všichni ti zpocení, skákající, oči vyvalující a uši nastavující tanečníci měli ve tváři spokojený výraz, protože byli "tady a teď" obklopení jinými, stejně spokojeními lidmi. Když hudba a obraz skončí, vydají se na jiné místo, kde pokračuje "after party" a po ní další "domácí" after after party až do neděle. A pak přijde pondělí a všechna sranda skončí.

[paskvilnet]

Beastie Boys - Alive

[paskvilnet]

Rinocerose 19.11.1999, Praha, Palác Akropolis

Skupinu Rinocerose založili počátkem 90. let v jihofrancouzském Montpelier kytarista Jean-Phillip a baskytaristka Patou, civilním povoláním oba psychologové. Skupina byla postavena na zbytcích klasické kapely a celkem zajímavým způsobem přešla z rockové muziky na tu tzv. taneční. Nedošlo ovšem k zásadní změně hudebních nástrojů - naopak nástroje zůstaly stejné, jen se s nimi jinak zachází. Je to prosté a geniální - nikde jinde neuslyšíte kytary tak dobře znít ve službách housu jako právě u Rinocerose.

Rozhovoru se zúčastnili zakládající členové kapely Jean Phillippe a Patou.

KK: Takže vy jste prý v Montpelier začínali jako indie kapela, jaká je tedy vaše hudební historie? J-P: Tehdy jsme hráli pop, měli jsme klasickou kapelu: s bubeníkem a zpěvákem... KK: A vy oba jste byli v té kapele? J-P: Ano, ona hrála na basu a já na kytaru. KK: A zaznamenali jste nějaký úspěch? J-P: Ano, natočili jsme jedno album, docela úspěšné. KK: A jak tedy došlo ke změnám v kapele? J-P: No, zabili jsme toho bubeníka i zpěváka... Ne, tahle kapela se prostě rozpadla z osobních důvodů, to se občas stává. KK: A pak jste si tedy říkali, co dál? J-P: No, my jsme chtěli hlavně přestat dělat muziku profesionálně. Začali jsme normálně pracovat, ale protože žijeme společně a protože muzika je pro nás moc důležitá, natočili jsme doma na čtyřstopáku nějaké demo. Po třech měsících jsme si to poslechli a zdálo se nám to skvělé. A tak jsme na to dál pracovali, ovšem velmi nezávazně. Nechtěli jsme si z toho zase dělat zaměstnání, bylo to pro radost. KK: Rinocerose jsou pro nás neznámá kapela, tak nám řekněte, co všechno se stalo od vašeho prvního EP z roku 1995 do teď. J-P: V podstatě velmi rychle jsme pochopili, že naše muzika se dá hrát živě. Dali jsme dohromady kapelu - našli jsme hudebníky a v roce 1996 jsme začali vystupovat. A od té doby vlastně pořád jenom hrajeme a naše popularita v podstatě roste. KK: Asi jste už viděli hodně překvapených obličejů: Ó, tahle muzika se dá hrát živě! J-P: No, v počátcích ano, ale dnes už dost lidí zná naši desku. J-P: My jsme vlastně natočili kopii filmu, který měl v 60. letech propagovat židle jednoho italského designera. Tyto židle se staly velmi populární, protože každý je znal. Ovšem my jsme nemohli použít tento film z 60. let, byl by příliš drahý. A tak jsme to natočili vlastně znovu. Proto má ten klip tu atmosféru 60. let. KK: Jak si pamatujete své první setkání s tzv. taneční muzikou? P: Koncem 80. let žil jeden z našich přátel v Anglii, v té době Francii tato muzika vůbec nezajímala. Jeli jsme tam za naším kamarádem, a tak jsme se s tou muzikou seznámili, prostřednictvím The Orb jsme poznali počátky progresivní housové muziky v Británii.

S tanečními beaty dvojici muzikantů/psychologů ve studiu pomohl producent Jonny Palumbo, který přijel i do Prahy jako právoplatný člen kapely a usedl za mixážní pult. Na pódiu se objevily tři kytary, jedna baskytara, perkuse a občas flétna - to všechno v kombinaci s pořádným pumpujícím kopákem a podpořené dokonalými projekcemi dalo dohromady jedinečný koncert. Škoda jen, že ten večer přišlo do Akropole tak málo lidí...