#basnezvasne

[porcelainester]

Les

Je to žití, je to vřelé obejmutí. Přijetí i zdánlivých objetí. Jsou to rozcuchané vlasy a nevinným zlatem poseté obilné klasy. Les co sám dobrovolně voní, během toho co smogem opojená mysl slzy roní. Stále věrná, ničím neměnná je lesní cesta větrná. Bořím boty do bláta a už mě tolik netíží systémová ztráta. S pomněnkami před nosem, nepřijde nikdo zkrátka, ani zaslepená kráska. Je to totiž lesní láska.

[basnezvasne]

Polibky bourbonské vanilky

Šustící šelesti na vyhřáté pelesti, odevzdávají se zrezivělé touhy proudící slasti.

Působila jsi vyprahle a chladně, bylo ti snad mdlo? Kam se podělo Tvoje vypité hrdlo?

Dívám se na ostrov smaragdu a zapomínám na velikost svého vnitřního odpadu.

Uvědoměním si neoddělitelnosti se svým já, nastává klidný, tichem objímající ráj.

Nad studenou kávou prvně pluji ve svém oceánu, pak otevírám Ti svoji niternou bránu.

Netřeba přidávat cukr a nebo dolévat bourbon, celý  jak naproti mě sedíš chutnáš jako smetanový bonbon.

Krk voní Ti po vanilce, naplním si tebou celé plíce.

Pak ovládá mé ruce intuice, vyvstává chybná rovnice.

Dokonalosti bylo učiněno za dosti, už pouštím k vodě svírající starosti.

Oddávám se Tvé sladké hravosti, uvidíš mé šrámy i na poslední kosti.

Vanilkou šimráš poslední vlhké řasy, konečky prstů hraješ si s mými vlasy.

Celý byt voní bourbonskou vanilkou, jsem pro celý moment Tvoji panenkou.