#calanquedemorgiou

[milletandy]

Vue sur la calanque de Morgiou, Marseille. 

[milletandy]

Vue sur la calanque de Morgiou. 

[farazfm]

Calanque de Morgiou, Marseille, France 🇫🇷 #Marseille #Port #France #SouthFrance #Europe #French #National #History #Art #Beauty #Architecture #Cloudy #Life #VieuxPort #Vieux #BalearicSea #Sea #Architecture #Balearic #CalanqueDeMorgiou (at Calanque de Morgiou)

[voiko-blog]

Bujón pro Francouze

Znáte to, pokud se má něco pokazit, pokazí se to ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Spřátelená punková skupina z Marseille, která koncertovala před několika měsíci v Olomouci, na poslední chvíli volá, že koncert Alfonze Mergella padá.

Marina nám před odjezdem z Montpellier napsala několik tipů a tak plánujeme odpoledne v přírodní rezervaci. Předtím ještě vjíždíme do Marseille a vyhazujeme Jiřího s kytarou, který míří zkusit štěstí na ulicích v centru.

Známé francouzské město, jehož jméno nese i hymna, má pro nás tvář špinavých paneláků a zmateně propletených cest, na kterých bloudíme další hodinu, než se dostaneme ven. Za Marseille vyšlapujeme na jeden z vrcholků u pobřeží, odkud se nám rozevírá pohled na skrytou zátoku pod námi.

Calanque de Morgiou.

Když se vracíme, zaskočí nás další problém. Mladší Jiří totiž zůstal ležet po náročných dnech v autě a záhy se ukazuje, že nejde o obyčejnou únavu, jak jsme si mysleli. Bubeníkovi je čím dál hůř, rozpaluje se mu čelo zvýšenou teplotou, a tak vytahujeme igelitku s léky. Paralen v několika hodinách zabírá. Mezitím nabíráme v Marseille staršího Jiřího, který se vrací s úsměvem a několika láhvemi vína.

Plán je jasný. Noc strávíme v zátoce.

Vinuté serpentiny nás vedou několik kilometrů z kopce. Za západu slunce přijíždíme do malé vesničky s přístavem, posazené do útesu. Z Bohem zapomenutého místa se nese pouze halas z jediné hospůdky. Bereme si spacáky, karimatky a láhve vína a nad mořem nacházíme místo na spaní, kde je vybudovaných několik chatek.

V šest ráno nás budí ohař, který pobíhá mezi námi na útesu s obratností kamzíka. Slunce se koupe v moři a já s Pavlem nemarníme čas a vytahujeme foťáky. Vesnička ještě spí, jenom několik mužů míří se svými loďkami na širé moře.

Dopoledne přichází další problém. Jiří s Miguelem zamířili k autu vařit a teď volají zpátky, že nad nimi stojí nějaký nepříčetný místní a musíme okamžitě odjet z vesnice. Mladší Jiří je ještě bledší než předchozí den, domlouváme se tedy, že zůstane ležet ve stínu a později pro něj přijedeme.

Když s Pavlem a Karol dorazíme na parkoviště, po naší dodávce se vznáší jen prach ve stále sílícím slunci. Vytáčím Miguelovo číslo.

„Stala se taková menší nehoda,“ povídá do telefonu, když vysvětluje, proč odjeli bez nás. „Jiří na toho Francouze chrstl polívku. Po dobrém se s ním nedalo domluvit.“

Kdyby vůbec po dobrém, nebo po zlém, vždyť vůbec nemluví anglicky.

Miguel dál povídá, co se dozvěděli. Calanque de Morgiou je součást přírodní rezervace, kam se smí jen na zvláštní povolení. Dokonce i správci areálu tam nemohou vjet, tudíž nás těch několik kilometrů serpentin čekají pěšky.

Závora večer byla ale otevřená.

Co se dá dělat.

Vesnicí se mezitím nese historka o bandě Čechů, kteří se chovají jako zvířata, přesto však narážím na vstřícné obyvatele a nechávám nám napustit vodu na cestu. Polední slunce je nemilosrdné a v polovině serpentin vybíhá ze zatáčky Jiří s baseballovou pálkou, který už myslel na nejhorší, připraven vyrvat nás ze spárů vesničanů.

Po hodině dorážíme k autu mimo rezervaci, kde vysíleni padáme do stínu. Nastává přesně ten okamžik, kdy shledáte, že už bylo všeho dost. A především s ohledem na nemocného Jiřího se rozhodujeme pro dvou tisíc kilometrovou cestu z Marseille domů. Bez přestávky.