#czechpoem

[allmothsdied]

Byly jsme jen

Příliš rychle stárnoucí duše

v dětských tělech

A oni nám dali

Psychotesty na hraní

A my si učily

Číst v jejich myslích

Analyzovat chemický reakce

Tvořící kořeny emocí

Samy věčně proklety

Prázdnem uvnitř

Dali nám psychotesty na hraní

Co vlastně čekali?

Kéž by to pod kůží

Bylo monstrum, zvrácený a děsivý

Ale jsme to jen my

S podstatou černých děr

Prolhaný malý holky

Prý máme orgány

Ale uvnitř jsme dutý

Prý mozek řídí tělo

Ale i ten jsme si podrobily

Uvidíš jen to,

Co se rozhodnem ukázat

Zahrát zalhat zahrát

Nebe ani peklo

Není pro nás

Děsivý a hrozně humorný

Sarkastická ironie

Experimenty s bolestí

Posouvání možností těla

Nadoraz a ještě dál

Nekonečný malývelký hry

Úsměvy pláč křik

Chladchladchlad

Přetvářka

Nedostaneš se pod povrch

Nemá to smysl

Je to jen hra

Zvrácená zvrácená hra

Nemůžeš pochopit

Dali nám psychotesty na hraní

A my si hrály

Zahrávaly

Kontrolovaly

Kdo jsme

Kdo jsme

Prázdno

Když se střetává s prázdnem

Některý věci nerozehřeješ

[just-in-case-i-am-here]

Petrolejovou tužkou papír rozzářím,

až dopíšu, tak ty slova rozpráším.

Dým z papíru stoupá výš a výš.

Jak to těm čtenářům vysvětlíš?

[allmothsdied]

Je to jako promrzlými prsty

Vyhrabávat ze země ukrytou truhlici

Zas a znovu

Se k ní vracím

S masem dlaní rozdrásaným

Bolí to

Pokaždé to bolí

Cítit její obrys pod hlínou

Pod kůží

Papírově tenkou

Jen abych si připomněla

Že to žádný poklad nikdy nebyl

Jen děsivá děsivá ošklivost

Bolí to

Vždycky to bolí

Nahoru dolů

Kdo má pořád kupovat hadry?

Nemocná chladem

Nemocná pokřupaným ledem

V žilách

Prostupuje

Až na kost

Až na dřevo

Truhlice

Nemůžu zahodit klíč

Je to příliš snadné

Příliš těžké

Příliš mnou

Nutím všechny prožívat znovu

Sledovat kolotoč ztrácení

Nahoru dolů

Nikdy dost

Nahoru

Nikdy dost

Dolů

Proč to tolik bolí

Cítit kosti pod papírem kůží

Oblíbená tragédie

Oblíbená komedie

Fraška

Brak

Hledání pokladu

Pod jedním x pořád dokola

A čekat, že tentokrát tam bude

Jenže tam nikdy nebude

Nikdy nebyl

Nikdy nebude

Nikdy

A přesto stále znovu

Hledám

Promrzlými prsty

A masem dlaní rozdrásaným

A bolí to

Vždycky

Bolí to

[allmothsdied]

Člověk na baterky

S krátkou životností

Než se musí vyměnit

Z pár drátků poslepuješ

Unavený tělo

Jako izolepou

Vyměnitelný nevyměnitelný součástky

A náhradní díly

Jsme ještě lidmi?

Mám strach

Jestli odejdeš...

Není správný

Když mladí umírají na stáří

Příliš brzy

Příliš brzy

Ve smrti jsme ale sami

A umíráme celý život

Sype se písek

V přesýpacích skleněných

Truhlicích času

Sype se písek

Z našich těl

A zbytků duší

Ale srdce

To s úšklebkem zůstane

Až do úplného konce

Aby bolelo

Aby mělo proč plakat - naposled

Protože některý věci

Neopravíš

Protože některý věci

Nevyměníš

Protože některý věci

Nejdou nahradit

A tak se sypeš

Unášená větrem

A věčným šepotem smrti

A uschlých listů

Při falešném úplňku

Když se slunce od světa obrací

Příliš unavené se dívat

Jen aby další den

Za svítání

Vstalo a dívalo se zas

A zas a zas a zas a...

Prokletý ve svým údělu

Dívej se

Rozbíjíme věci

Rozbíjíme svět

A svoje už rozbitý já

Dívej se

S dráty v páteři

Jestli se probudíš

Jestli to vydržíš

Otupění bolesti

Oblbnutí mozku - přece to nebolí

Přece to nebolí...

Probuď se

Ještě je brzy

Příliš brzy

Jen budeš

Na baterky

[allmothsdied]

Prší

Z šedi a kouře a smutků

Neslyším kapky a bubnování

Jen temný basy a pár slov

Jsme zatraceni

S duší rozsápanou do krve

A polibky noci pod očima

Ale utíkáme

Pořád utíkáme, vždycky pořád

Nemaje úkrytu

Před doutnajícími

Úlomky šípů deště

Aspoň že všechny třísky znají svou cestu

Doputovat do srdce

Minulostpřítomnostbudoucnost

Slévají se v kalůžích

Rozlitých v očích, tak hrozně unavených

Jen tak moc jít spát

Najděte Růženku

Lože z trnů a růží už je ustláno

Už jen sundat korunu

Při pohledu na děti

s postojem matek

v jejich pohledu kamenném pohledu

Zatnuté zuby

Když je upalují na hranici

Je zvláštní cítit teplo

Nebyli jsme stvořeni, abychom vykvetli

Natrhané usušené nasekané

Květy plevele

Na jed podaný králi

Jeho vlastní nemanželskou dcerou

Malým bastardem odvržené strany dne

Z vody nežijem, uhníváme

Za slunce nežijem, usycháme

Svíce co dohořívají

Sami, když všichni spí

Sami, když všichni bdí

Zamést, vynést odpadky, ušpinit se

A pak stále znovu

Dokud nedojde dech

Dokud se nerozpářou stehy na troskách jsoucna

Křičet bez úst

Když prší

Z šedi a kouře a smutků

[allmothsdied]

Skřípou

Kosti

Skřípou

Jako

Špatně

Promazaný

Panty

Dveří

Skřípou

A

Pomačkaný

Orgány

Křičí

Bolestí

Příliš

Málo

A

Příliš

Málo

Místa

Pro

Život

Na

život

Ve

Zmenšujícím

Se

Světě

Těle

Tenký

Žíly

A

Jehly

Bolí

Tak

Hrozně

Bolí

A

Pak

Modřiny

A

Potom

Ticho

[allmothsdied]

Jsme krásní, když padáme

Ale jen těsně předtím, než dopadnem

A krása je ve smrti, než se její

Bělostné dlaně zhmotní

A tak sníme a sníme

A celou duši toužíme po tom, co nechceme

[allmothsdied]

Je to zvláštní

Jak se stíny rozpadaj

Když se navečer

Rozloží

V černošedou temnotu

A spolknou

Celý svět

A dětský sny

Dávno pryč

tak dávno...

Tak pryč...

Jako inkoust a trochu omítky

Chutná tahle vytoužená dospělost

Ukradená v prachu u popelnic

Přeplněno smetím

Jako světla New Yorku

Na filmových plátnech

Kdy necítíš ten smrad

Je to zvláštní

Jak se světlo rozpadá

Za barevnými kostkami

Paneláků

Vybledlých smogem

A každodenní šedostí dnů

Našich životů

Střepy dětství

Po popraskaných chodnících sídliště

Jen se pořezat

Vyjít na boso

A cigaretový nedopalky

Lepí se k chodidlům

Od krve

Všechno jsme to rozbili

Rozbili jsme si to sami

Nás, sebe samé

Padáme z domů jako omítka

Padáme jako kapky deště

Ze špinavých okapů

S hudbou v uších

Do tohohle světa

Prý můžem cokoli

Můžem být kýmkoli

Ale zapomínaj dodat, že až zítra

Víš, zítra...

Jenže po dnešku přichází jen

Další podělaný dnes

A my zůstáváme stejní

Stejně nešťastní

Stejně rozbití

Jako jsme se narodili

Abychom zemřeli

Věčně sami

S chutí cigaret v ústech

Malý prostitutky světa

Kterej s náma čas od času vyjebává

S jednou po druhé

A zapomíná na spropitný

My se ale nikdy neozvem

Je to zvláštní

Jak se duše rozpadá

Prastarou hnilobou

Příliš málo opilá

Ale prášky přecpaná k prasknutí

Přesto hladová

Vždycky tak zoufale hladová

Kam jsme se všichni poděli

Malý zamlklý děcka

V mladých dospělých

Navždy pryč

Navždy v nás

Zakletý, prokletý

Sakra pořádně uvězněný

Pro takový

Zvony kostelů nezvoní

Pro takový se podmíky nestavěj

Jen ztroskotaní básníci

Občas napíšou

O dalších ztroskotaných

A stejně to nikdo nečte

Ne nikdo dokonalý a aspoň trochu šťastný

Aspoň trochu naživu

S pravidelnou stravou

S pravidelným životem

Protože s prolhaným mozkem

Se rodíme jen mi

A křičí křičí a křičí

Protože nepotřebuje náš dech

Nebo naše hlasivky

Je to jen tělo

Co každým dnem chátrá

Pomalu

S opatrností chudáka

A je to tak hrozně zvláštní

Jak se všechno rozpadá

A nikdo se moc nechce dívat

Jo, jsme dobří v umění prostě jít dál

Překračet, obcházet, zapomínat

Předstírat a lhát lhát lhát

Hladový toulavý kočky

Který nikdo nechce

Děvky

Co maj další koťata

Který topěj, když je nechtěj

Když jim zůstanou na obtíž

Úděl matek vesnických ulic

Zoufalý špinavý úděl člověka

Ničit, pořád a pořád dokola, ničit

A stavět, aby bylo co bourat

Kostičky lega

Malý barevný příšery za nocích

Všechno se dá roztavit

Chce to jen různě silnou kyselinu

A trochu sebezapření

Zvláštní,

Jak to, že se zase rozpadám