Setmělo se. Nebe na jihovýchodě fosforeskovalo bledě mléčnou září, pruhy oranžového světla z pouličních lamp byly v mlze jasně viditelné a z kanálů na ulicích vytékala vlhká mlha. Hutný vzduch se téměř nedal dýchat. Skladník vytáhl z kapsy uniformy malý hranatý klíč z namodralého kovu a odemkl zámek Skladu. Dveře se s lehkým povzdechem otevřely. Sklad byla dlouhá, úzká místnost s vysokým stropem, zeď naproti vchodu byla od výše lidského pasu až do stropu přerušována policemi. Skladník pomalu došel až k nim, dotkl se tlačítka po své pravici a vyčkával. Když usoudil, že je to bezpečné, natáhl ruku v rukavici z černé hadí kůže a ta projela bezbarvou hmotou na první polici.
Záblesk jasného světla na krátký okamžik ozářil prostor a Skladník učinil dva kroky nazpět. Na lesklou podlahu dopadl pavouk veliký asi jako dlaň a vzápětí zmizel někam mimo mladíkovo zorné pole. Druhá police. Záblesk. Překvapená strašilka utekla do stínů v rohu místnosti. Třetí police byla už příliš vysoko, Skladník byl nucen použít pneumatický žebřík. Hadí kůže znovu bez odporu prošla hmotou a světlo bylo přerušeno zvukem drápků na studených bílých dlaždicích, velký tarbík s očima barvy medu a bez zorniček vyběhl ze dveří Skladu. U čtvrtého pokusu bylo ale něco jinak, kůže rukavic se rozžhavila a záblesk dostal nachový nádech. Za zlomek sekundy se z výšky tří metrů k bílé zemi pomalu snášel mrtvý noční motýl. Skladníka to zneklidnilo, ale současně to v něm vzbudilo zájem, neboť noční služba ve Skladu obyčejně mnoho záminek k rozptýlení neskýtala. Žebřík se automaticky spustil do původní polohy a motýl se už začínal rozpadat na třpytivý prach. Se zklamaným povzdechem nechal Noční Skladník přírodu dokončit své dílo a vypnul celý systém. Pro dnešek už nemělo smysl pracovat dál.
Venku se k němu připojil medooký tarbík, usadil se mu na rameni a zatnul drápky do silné látky šarlatové kombinézy. Oba společníci, budící trochu podivný dojem mezi ostatními nočními tvory, kráčeli dlouhou příjezdovou cestou, stáčející se mírně na jih, kolem celého areálu Laboratoří. Cestou minuli pár rozsvícených kanceláří, mezi nimi tu, ve které pracovala Vývojářka. Vývojářka byla vysoká, tmavovlasá dívka z oddělení, které testovalo nové druhy hmoty a jejich působení na studenokrevné živočichy. A také Skladníkova jediná přítelkyně. Nechal její kancelář za sebou jako zapadající slunce a zamířil na ubytovnu.
Příštího večera se celý proces ve Skladu opakoval. Noc byla ovšem zcela jiného charakteru, a jak známo, počasí mělo na celý výzkum silný vliv. Hvězdy zářily jasným a ostrým světlem, tak samozřejmým, že nebylo zapotřebí zapínat umělý osvětlovací systém. Zeleně poblikávající vesmírná tělesa dodávala celé noci podivný, mrtvolně elektrizující nádech, vzduch byl křišťálově čistý a řezal do plic. Skladník vykašlal trochu krve z pořezaného krku, počasí bylo opravdu neúprosné. Potom co je odemkl, těžké dveře Skladu za ním hlasitě zapadly a nechaly Skladníka s tarbíkem opět na rameni osamělé.
Tentokrát se mladík rozhodl začít s prací od páté police a pokračoval, s každou hodinou blíže ke smrtelné únavě, pořád nahoru. Bílá podlaha byla pokryta mrtvými těly nejrůznějších živočišných i rostlinných druhů, smíšenými s práškem z těch, které už se stačily rozpadnout. Čím výše se Skladník s tarbíkem držícím se na rameni uniformy dostával, tím větší zima mu byla, už ani hadí rukavice nepomáhaly. Na rudou látku dopadlo pár kapek stejně rudé tekutiny. Skladník krvácel z nosu. Výzkum nepřinášel žádné výsledky, experiment za experimentem - všechny byly bezvýznamné. Pach podobný motorovému oleji naplnil vzduch kolem šestadvacáté police. Krvácení pořád nepřestávalo, nedalo se zastavit ani hrubým kapesníkem přes ústa vraženým hluboko do nosní dutiny. První pošel tarbík, medová očka se rozdrolila na stříbrošedý prach, následována zbytkem těla. Kombinézu ozdobil pár Skladníkových slz.
Když se výtah dostal ke třicáté úrovni, v řídící místnosti Laboratoří se rozsvítilo žluté světlo, před jejími dveřmi se sešikovalo smaragdově oděné Komando a rozpohybovalo se směrem ke Skladu. Když se bílé dveře s třesknutím rozletěly, pneumatický výtah se spouštěl dolů, napůl bezvědomé Skladníkovo tělo sebou škubalo a bělmo jeho očí pomalu získávalo mlžný nádech. Velitel Komanda pomalu přešel k zhroucenému tělu a jedinou, dobře mířenou ranou z černého Glocku ho eliminoval. Komando tak tak stačilo opustit místnost. Projektil při kontaktu s kůží explodoval jako malá planetka a celý Sklad se zhroutil do oblaku stříbrného prachu.
- 2007
