Slovenské slová nie je možné abecedne usporiadať bez (aspoň čiastočnej) znalosti jazyka!
Ale veď máme abecedu! Vieme, v akom poradí písmená idú... Čakali by sme, že vieme vytvoriť nejaký program, ktorý ich usporiada... Okej, skúsme to: Vezmime si 4 slová a usporiadajme ich podľa písmen, ako by to urobil jednoduchý program prorovnávajúci po znakoch:
chmúra
ďateľ
viachlavý
viadukt
Väščina z vás právom namietne - CH je v slovenčine jedno písmeno, ide až za H! Dobre, pridajme teda pravidlo, kde program detekuje všetky "ch" a hodí ich v abecede za "h":
ďateľ
chmúra
viadukt
viachlavý
Ale počkať, "ch" vo "viachlavý" predsa nie je CH, je to len C a H pri sebe! ...ale CH a C + H sa nedajú od seba rozoznať, ak nevieme, ako tieto slová vysloviť. Do programu to tak ľahko nenakódime. Aspoň nie bez toho, aby sme tam vložili nejakú podmnožinu slovníka.
ČBTD. (čo bolo treba dokázať (akože, koniec dôkazu))
Tahle dvě slova používá většina lidí zaměnitelně, což úplně chápu. Mezi pravopisem a gramatikou je ale rozdíl, a jelikož to plánuji rozlišovat i na tomto blogu a mám podle toho rozdělené i tagy, připadá mi vhodné rozdíl stručně vysvětlit.
Gramatika je vlastnost každého jazyka. Je to systém pravidel, podle kterých sestavujete věty. Do gramatiky patří třeba syntax – víte, jak naskládat slova do vět, v jakém pořadí, jaké pády použít, jakou předložku nebo koncovku. Rodilí mluvčí jazyka většinou nepotřebují gramatiku vysvětlit a používají ji zcela přirozeně – gramatická chyba jim zní zvláštně a naznačuje, že daný člověk buď používá nějaký zvláštní dialekt, nebo je cizinec.
Třeba „Petr šla k kadeřník.“ obsahuje gramatických chyb hned několik. Petr je přece mužského rodu, takže šel, navíc by měl jít ke kadeřníkovi.
Bylo by ale chybné myslet si, že pravopis je úplně umělý – není. I pravidla pravopisu vznikají na základě dlouhého historického vývoje a se zpožděním na něj i reagují. Tak časem třeba získalo převahu gymnázium nad gymnasiem.
Pravopis je systém pravidel zápisu jazyka, v mluveném jazyce tedy nemůžeme moc mluvit o pravopisných chybách. Většinou je do určité míry určovaný nějakou vyšší mocí. V angličtině pravopis určuje norma – takhle se to ustálilo, tak to píše většina lidí, tak je to „správně“. V češtině jsou pravidla pravopisu jasně určená naším starým známým – Ústavem pro jazyk český Akademie věd České republiky, což je mimochodem i bezvadné cvičení na psaní velkých písmen. Když určuje pravidla nějaká takováto instituce, mluvíme o kodifikaci.
Pravopis tedy určuje, jakými symboly zastoupíte určité zvuky. To jsou všechna ta pravidla, jaké napsat i/y, jestli jedno, nebo dvě n, kde se píše čárka. A v tom často (alespoň v češtině) chybují i rodilí mluvčí, dokonce vysokoškolsky vzdělaní rodilí mluvčí. I já se občas seknu, většinou když jedu na autopilot.
Průměrný smrtelník asi nemusí tyhle pojmy rozlišovat, ale tenhle blog je rozlišovat bude... A až vám někdo bude chtít opravit „gramatickou chybu“, můžete se mu smát, že taky není nejchytřejší!
There are 45 particles called table-words (tabelvortoj) because they can be arranged in a table according to similar forms and similar meanings. This post will only cover a few to get started.
Moje maminka jakožto češtinářka pravidelně chřadne kdykoli uslyší že se někdo chce "zeptat na otázku"
Tento jev se však rozšířil natolik že spousta lidí se nad ním ani nepozastaví
Tvoje maminka má úplnou pravdu, také mě to tahá za uši. A moc ti děkuju za tenhle ask, protože mi to dává možnost představit jeden úžasný nástroj pro ověření podobných vazeb, když vám znějí divně. Dole bude samozřejmě TLDR. Je tučně, klidně jeďte dál, pokud nechcete rant o tom, co všechno má česká lingvistika k dispozici.
Jako první si člověk asi říká, že je nějaká divná vazba slovesa. Na to je super zdroj, kde se to dá ověřit! Je to slovník Vallex, aktuálně ve verzi 3.0, kde najdete přehled českých sloves a jejich vazeb. Nepředpokládám, že tam budou všechna slovesa, ale většina toho, co běžný smrtelník potřebuje, tam určitě bude. U těch, kde se chyby dělají hodně často, má ÚJČ poznámku často i v Příručce, ale Vallex toho má podstatně víc. Jenže není snadné dešifrovat, co se tam vlastně říká. Na tom webu je samozřejmě návod, já to teď ukážu na zmíněném slovesu. Celé to odsadím čarou, protože je to spíš zajímavost a (spoiler alert!) problém není v samotné vazbě.
Takhle vypadá heslo slovesa zeptat se:
Vidíte jakési divné zkratky, které jste asi nepotkali, pokud vás na VŠ netýrají syntaxí a teorií valence. Nejdříve máme první lexikální význam, tady jich více ani není.
Pod tím je frame, tedy jakýsi větný vzorec. Je sestavený podle teorie, kdy základ věty tvoří sloveso a všechno ostatní jsou různá doplnění vázaná na to sloveso, základní skladební dvojici nevedeme. Horní index značí, o jaké doplnění se jedná, jestli je obligatorní (nutné, aby věta dávala smysl) atd., ale to není úplně to, co by nás na tom zajímalo.
Dolní index značí, v jakém gramatickém tvaru doplnění bude.
ACT je aktant (původce děje) a má dole jedničku, tedy bude v 1. pádu, bude to podmět. Honza se zeptá.
ADDR je adresát, bude ve 2. pádu. Honza se zeptá učitelky.
PAT je patiens, předmět nějak zasažený dějem, a ten nám umožňuje několik vazeb, možnosti jsou oddělené čárkou:
na + 4. pád – předložková vazba. „Honza se zeptal učitelky na datum čtvrtletky.“
zda – tedy vazba se spojkou. „Honza se zeptal učitelky, zda už oznámkovala písemky.“ Samozřejmě tam může být i nějaké synonymum, třeba jestli.
cont – závislá věta obsahová, která není uvedená spojkou, může jít třeba o nepřímou tázací větu, příslovce nebo zájmeno. „Honza se zeptal učitelky, kdy se bude psát písemka.“
MANN je nějaký způsob, další doplnění, moc nás zajímat nemusí.
Ok, to je určitě strašně zajímavý, ale proč se nelze zeptat na otázku?
Protože zeptat se samo o sobě znamená, že pokládáš nějakou otázku, už to tam je. To doplnění na+4 (předložka se 4. pádem) očekává předmět, na který se žák ptá. A on se neptá na otázku, ale třeba na písemku nebo školní výlet.
Teoreticky bych se mohla zeptat na otázku třeba... Při rozboru nějakého testu. „A paní učitelko, mohla bych se zeptat na otázku číslo 4? Nejsem si jistá, co tam mám špatně.“
Ale to už je předmětem něco... Existujícího, ta otázka je konkrétní, stejně reálná jako ten školní výlet. Neoznačuje tu větu, která ze mě zrovna leze, ale otázku v písemce.
TLDR: Pokud si nejste jistí vazbou, občas pomůže Příručka, většinou Vallex. Na první pohled vypadá trochu nesrozumitelně, ale má celkem přehledný návod, uvádí příklady a pokud nejste jó lingvisti, detailně tomu rozumět nepotřebujete.
Tady ale není problém ve vazbě, ale ve významu – sloveso zeptat se už tu otázku obsahuje a předložka na očekává předmět té otázky. Neptáte se tedy na otázku, ale třeba na datum písemky. Ptát se na otázku je podobně zvláštní jako... Jako třeba říct, že jste promoklí vodou. A čím jiným? Limonádou?
