Historie se opakuje. Pořád je to stejné. V jednom okamžiku vždy nastává dekadence, úpadek a pád. Myslím, že jsme mezi druhou a třetí fází. Je to na spadnutí a pak už to jde velice rychle.
Popřeli jsme sami sebe. Úplně jsme si přestali vážit všech podstatných věcí. Místo hodnoty jako je zdraví a život samotný, se neustále dobrovolně ničíme:
Pleteme si pojmy. Přiznání chyby neznamená slabost.
Je to známka velikosti, zdravého charakteru a sebevědomí, známka lidskosti a obdivuhodný počin. Fantastická vlastnost, téměř na vymření. Pokud ji máte, střežte si ji jako oko v hlavě. Pokud jste na vysokém postu a tuhle ctnost jste neztratili, bylo by mi ctí vás poznat.
Dovedeme-li se z chyby poučit a získat zkušenost, a v příštích dnech života…
Nebo "Myslíte si, že tohle ovládání je navržené správně?"
Vždy, když vidím podobně zaměřený text, jako psal Michal Maňák, který ukazuje, jak se ux-áci ptají lépe, tak si vždy říkám:
Největší problém všech těchto otázek, i těch, které rádi pokládají ux-áci, tak se ptají lidí, kteří nechtějí nebo nepotřebují daný produkt používat, zároveň tomu nepředchází žádná komunikace (reklama, rozhovor, pocit nutnosti). Diametrálně se pak liší jejich motivace, jejich orientace, schopnost hledání prvků, protože se liší i předchozí zkušenost nebo znalost dřívější komunikace nebo problematiky. Většina odpovědí pak vychází z prosté podstaty, že každé odpovědi předchází vnitřní pocit "no já to nikdy nebudu používat, ale myslím si, že ...".
Potom je samozřejmě lepší říct, že se protestujeme k optimálnímu webu. Pak totiž ten web budou používat lidé, kteří mají zájem nebo nutnost ho používat. Přijdeme tak o přímé zpětné vazby, feedback políčko málokdy dokáže nabídnout dostatek prostoru, aby se uživatel vyjádřil (ke všemu to napíše "po svém"). Takže postupně se zlepšují metriky, tu o promile, támhle o procenta. A pak záleží, jak dobře umí klient nebo jeho agentura nastavit konverze, jak je sledovat a jak vyhodnocovat. Často přijdou na to, že vlastně nestačí konverze na lead, dokonce ani na sale, ale na opakovaný sale nebo loajálnost značce.
Ale to už celý ten proces dávno nemáte pod kontrolou. Na usera mezitím mělo vliv tolik vnějších vlivů, že nejde přímo a přesně usměrňovat. Můžete se jen modlit.
Na otázku, zda se vám něco líbí, umí odpovědět každý. I když to nikdy nebude potřebovat ani chtít používat. A pokud bude hodně názorů, že aplikace vypadá divně, nedotaženě, přeplácaně, tak to tak bude s velkou pravděpodobností vnímat i vaše cílovka.
Nezatracujte měkké otázky, lidskost.
Lidé nejsou racionální.
p.s.: Franta Rybář (toho času smyšlená osoba), rybář z Lhoty, který přišel na stránku o prutech, na dotaz, zda je ovládání navržené správně, odpověděl: tomu já nerozumím, přišel jsem si jen koupit prut. Přestože je cílovkou s vysokou konverzí i loajálností, tak na vaši ux otázku nemá odpověď, protože nechápe (ani nepotřebuje), jak tohle funguje, co to znamená, jaké jsou vlivy, možnosti, alternativy, následky. To by musel být totiž zároveň svým způsobem ux-ák.