Praha je děsně neosobní. Praha jsou buď rozpálený nebo mokrý chodníky, a smutný lidi za kterými jezdím vlakem. Přijde mi, že v Praze je každej zákonitě nešťastnej a polapenej parkama a nedopalkama a obchodníma centrama, i když to město plodí vážně moudrý lidi. Moc ráda jezdím metrem, možná i proto, že se v něm umim orientovat. Vždycky se cítím jako bych hrála bojovku. Ve výsledku mi Praha nepřijde špatná, jen se občas naštve a bere lidství. Asi to nemyslí špatně, jen se tak moc snaží vypadat lákavě, že zapomíná bejt sama sebou, a tohle přenáší na lidi v ní žijící. V Praze seš plnej cizích myšlenek, plnej problémů celýho města, plnej neuskutečněnejch nápadů. Možná tomu městu dávaj tak špatnou auru všechny lidi na dětskejch psychiatrickejch klinikách, nevim. Každopádně v Praze se z tebe stane jinej člověk. Jinej, ale rozhodně ne lepší. Praha ti po čase vezme lidství a uchová si ho ve sklenici jako si vodník skladuje duše. Občas se i tváří kamarádsky, ale nikdy ne na dlouho.
Zato Kladno je prohnilý skrznaskrz. Kladno je nejistota, zvratky na chodníku, rozvoz pizzy a kouř trávy vznášející se z okna paneláku. Kladno tě přiškrtí, utrhne ti hlavu a do tvýho krku naleje plesnivý pivo. V Kladně se podle mě nedá běžně žít, a sanitky odvážející mý kámoše do Bohnic tam jsou snad tak častý jako autobusy z Nádraží Veleslavín, kterejma jsem jezdila. V Kladně je každej dokurvenej podobným způsobem. Nesnáším Kladno.
Turnov na pohled vypadá, že je veselej a skvělej, ale je to jen zástěrka. Většina lidí se v Turnově děsně přetvařuje a hlasitě směje jen proto, že nechtěj přiznat, že se sami o sebe strašně bojej. Turnov vypadá na pohled fakt vesele a rozevlátě, ale je levnej a zoufalej, jako děvka u silnice. Levněji tu seženeš veškerý zboží i "zboží", a občas i náctiletý holky ti daj levnějc, konkrétně za pivo a zhul. Turnov hrozně nechce přiznat, jak zoufalej je. Taky má talent tě pohltit a zamotat. Tohle malý město snadno projdeš křížem krážem čtyřikrát dokola, než si uvědomíš, že se ti myšlenky zasekly ve smyčce. Tady v srdci Českého ráje hrozně lehko spadneš do jámy deprese, a bude to ještě horší díky tomu, jak se každej tváří šťastně a bezstarostně. Často tě Turnov a jeho obyvatelé můžou rozcupovat a vhodit do metaforický míchačky, ze který budeš mít jizvy už napořád. Turnov je nezapomenutelný město, ale zdaleka ne vždy v dobrym.
Železný Brod je město prachu. Město promarněnejch šancí i životů, alkoholismu a pika. Železný Brod je šedý smutný město, kde budeš pít z jedný petlahve vína s bezďákama, kde kolem tebe proběhnou mrňavý feťáci a kde v nebytovejch prostorech bydlej zapomenutý umělci. Je to město nespavosti, depresí a snahy se z toho všeho dostat, do lepšího rozpoložení i lokace. Ne, že bych Železný Brod neměla ráda, ale je na mě hrozně melancholickej a přijde mi, že pod šedým mrakem pohřbí každej pokus o šťastnej spořádanej život. Trochu lituju tamější šourající se důchodce i děcka vstávající v půl šestý, který odtamtud dojížděj do školy. Chtěla bych tomu městu pomoct, ale asi by si pomoct nenechalo. Přijde mi, že Železný Brod se v tom hnisu vyžívá.
Jablonec nad Nisou neznám tak nazpaměť jako ty předchozí města, ale působí dojmem, že necejtí nic. Jablonec je podle mě ochromenej prázdnotou, kterou v sobě má, a která se v letním slunci leskne a třpytí. Je pěkná, ale bolestivá. Jablonec nad Nisou neví, co chce, ani co nechce. Je tak prázdnej, že si není jistej ničím. Proto vypadá, jako by to bylo několik samostatnejch vrstev města napevno semknutejch k sobě takovým způsobem, že občas nevíš, kde je nahoře a kde dole. Město plný schodů, ale bez lidí. Město plný tajemnejch prudce stoupajících či klesajících uliček, který buď postrádaj konec i začátek, nebo ani nepoznáš, kde končí jedna a začíná druhá. Jablonec nad Nisou je matoucí a děsně prázdnej, ale snaží se tu prázdnotu skrýt natěsnaností.