seen from Malaysia
seen from Singapore
seen from Malaysia
seen from Malaysia
seen from China
seen from United States
seen from Malaysia
seen from United States
seen from United States
seen from Malaysia
seen from Kazakhstan
seen from Malaysia
seen from Malaysia
seen from United States
seen from Saudi Arabia
seen from Finland
seen from China
seen from Malaysia
seen from United States
seen from Malaysia
Who wouldn't be in love with this? 😍 #mongolia #mongolsko #animals #freeanimals #roamingfreely #goat #sheep #travelphoto #traveler #travel #traveltheworld #wanderingsoul #wanderer #wanderlust #nomadlife #2nomadky #nomad #czechtraveler #czechsaroundtheworld #countryside #nature #green #summer #animalsarefriends #animalsarefriendsnotfood
The life in Mongolia 😍 #dalanzadgad #omnogobi #gobi #desert #ger #yurt #travelphoto #travels #traveltheworld #wanderer #wanderingsoul #czechtraveler #czechgirl #wanderlust #nomadlife #nomad #2nomadky #mongolia #mongolsko #nightinger #countryside
Počasíčko, počasí
Jsme snad Britové, abychom se bavili o počasí? No, samozřejmě, že ne… Ale jsme teď v Mongolsku (já fyzicky a vy aspoň skrz mé příspěvky) a tedy je k tomu docela pádný důvod!
Hned v letadle, při prvních výhledech na Mongolsko, mě něco zarazilo. Koukám z okýnka, a co to nevidím! Námraza! No tak to mě potěš! :D
Letadlo ale přistává a mně se zdá, že to slunce tady opravdu září jako divé. Jsem v šoku. Je tu neskutečné vedro! Připadám si jako na poušti. Slunce a sucho… Vzpomínám na padesátistupňová vedra v Kambodži, kdy jsme se se Zuzkou plahočily po Siem Reapu, odmítajíce veškeré tuk-tuky, kteří ne a ne pochopit, že my prostě chodíme pěšky. Tak tak nějak jsem si připadala i tu, v Mongolsku. Další mýtus vyvrácen. Mongolsko není tou ledovou královnou, jak si všichni myslí. Alespoň tedy přes léto rozhodně ne.
Můj první den ještě nekončí a já stíhám zažít také písečnou bouři, která se pomalu valí na Ulánbátar. Pozoruji ji z balkónu našeho šéfa mise, který u sebe uspořádal grilovačku pro své přátele. Majestátní hory, který by normálně vykukovaly zpoza mrakodrapů, jsou nyní zahaleny v oblacích písku. No, už nezbývá než si položit otázku, jaká další překvapení mi Mongolsko nachystá…
A ejhle, ještě jsme nevyčerpali veškeré možnosti! Probouzím se do deštivé soboty. Venku je okolo 15 stupňů! Zataženo, ošklivo… Tak asi půjdu zase rychle spát!
Další den, další varianta. V neděli mě probouzí zpoza oken slunce. Vydávám se tedy na prohlídku místního supermarketu - musím přeci v následujícím týdnu něco jíst. A ejhle ještě jednou! Ono sice slunce svítí a je teplíčko, ale do toho taky občas pořádně zafouká vítr severák. Nebo „sibiřák“? :D No, a ten mě vcelku pěkně zchladil, jen co je pravda!
A není všem dnům konec… Zde budu trochu předbíhat, a tak se budu snažit zůstat co nejtajemnější… Co vám ale říct můžu, je, že při cestě mezi poli jsem najednou zahlédla sloup prachu a písku. Začínal přímo na poli a tyčil se až do nebes. No, snad to není tornádo?! “Sloup” byl pořád na tom jednom samém místě, i když bylo vidět, že se točí. Prý tedy něco jako mini mongolské tornádo… Cool!
A pak jsou tu také dny, které jsou prostě jen fajn! Svítí sluníčko, je okolo 20 stupňů – tedy ani moc vedro, ani zima, a připomíná mi to naše jaro. Začínám si říkat, že takové dny jsou vlastně nejpříjemnější. Možná nemá smysl hnát se do zemí za šílenými vedry, kde se potíme a následně příliš nevoníme. Možná je lepší zlatá střední cesta… Ať žije mongolské léto, připomínající naše jaro!
Mongolská metropole... Aneb koně v nedohlednu…
Vzpomínáte si ještě, jak jste se mi všichni smáli, že budu žít v jurtě a jezdit do práce na koni?
Tak vás budu muset zklamat! Vaše představy snad už nemůžou být dál od reality.
Ulánbátar mě přivítal svými do nebe se tyčícími moderními budovami a vcelku luxusně vypadajícími nákupními centry. Taky aby ne, když je nakupování velmi populární volnočasovou aktivitou. Nemůžu ale nezmínit ani paneláky, pozůstatky socialismu, které mi nápadně připomínaly domovinu. Třetím výrazným prvkem místní architektury, který je mezi výše zmíněnými monstry hůře k nalezení, ale přece zde má své podstatné místo, jsou různé brány, řekněme v „čínském“ stylu, a starodávné buddhistické chrámy.
Mongolské mňamky též v nedohlednu
Mimo architekturu mě překvapila též široká nabídka restaurací z nejrůznějších koutů světa. Během prvního víkendu jsem stihla chřestovou polévku a vegetariánské panini s grilovaným lilkem a kozím sýrem v restauraci alá evropsko-americká všehochuť a různorodé mňamky peruánské kuchyně. No, kdo by byl věřil, že v Mongolsku poprvé ochutnám dobroty z Peru? Dále jsem nevynechala ani korejská jídla. Ta jsou tu velkým hitem! A upřímně se ani nedivím! Další na řadě je Oriental Express, který nabízí od thajských lahůdek (pad thai, tom yam, green curry) po mexické quesadilly, nachos, tacos, a tak dále. Na to už si teda fakt zuby brousím!
Ale aby se neřeklo, aneb když se konečně zadařilo… Sláva – nazdar výletu, konečně jsem našla i nějaké ty mongolské restaurace! Abych, když už jsem tu, zkusila taky něco místního… Věřte nebo ne, ale nebylo zase tak lehké najít v Mongolsku mongolskou restošku.
A zpět k tomu koni…
Tak tedy, závěrem zmíním i toho, kvůli kterému jsem tenhle příspěvek vlastně psala - toho slibovaného koně. Který, i přes veškerou snahu, je stále v nedohlednu. Nejblíž, co jsem se zatím ke koni dostala, bylo při návštěvě bytu svého šéfa, který měl shodou okolností v bytě dvě sedla na koně. A taky když jsem zkoumala místní tradiční hudební nástroj, který má často „hlavu“ ve tvaru hlavy koně.
To abych si sehnala koňskou podkovu pro štěstí! Třeba by mi pak přálo alespoň o trochu více (samozřejmě, co se koně týká)!
(Ale jak sehnat podkovu, když není koně?!)
Mějte se prozatím krásně (a skládejte básně),
Vaše Baruš <3
První dojmy z Mongólie II.
Registrace na imigračním a návštěva nemocnice
Dramatem s vízy (jak jste si mohli přečíst před mým odjezdem) moje administrativní peripetie nekončily. Po příjezdu do Mongolska se musím ještě registrovat na imigračním. No, to jsem na to zvědavá!
Imigrační je chytře umístěno hned vedle letiště, tedy dost daleko od samotného města. Ale nevadí, cesta tam nám znovu nabízí krásný výhled na hory, které jsou jinak schované za řadou nových mrakodrapů a starých paneláků. Vystojíme frontu, okolo mě komunikují v mongolštině. Nic nerozumím, nechápu, tiše a trpělivě pozoruji. Prý nás posílají do nějaké další budovy.
V budově naproti, aneb malé dřevěné budce, mi berou otisky a fotografují.
Hned další den mě čeká návštěva nemocnice a testy na všemožné nemoci. Z těch několika se mi v azbuce povedlo rozklíčit jen HIV a syfilis. V průběhu jsem pochopila též tuberkulózu kvůli rentgenovému snímku v zařízení z edice zpátky do minulosti. Jestli tenhle kousek zrovna nepřivezli ze sousedního muzea historie, tak nevím… :D A proč do mě neposlat rentgenové paprsky jen tak, bez ochranné vesty, že?! :D
Celá návštěva nemocnice pak byla prokládána jízdami výtahem z důvodu odkazování personálu na další osobu, která zaručeně sídlila v jiném patře.
Když se nám konečně podařilo sehnat někoho, kdo byl ochoten mi nabrat krev, zavedli mě z čekárny ke stolku na chodbě, kde začali vytahovat veškeré náčiní. No, tak jo! :D
Den skončil vcelku „negativně“, s negativními výsledky všech testů. Tedy jsem zdravá jako řípa!
Po náročném dni jsme si aspoň dopřáli něco dobrého na zub. Tsuivan!
První dojmy z Mongólie
Výhledy
Přilétáme do Mongolska. Právě svítá. Pátá ranní dělá s oblohou divy. Není to ale jen obloha, co stojí za pohled. A kdyby jen pohled, brejlím s otevřenou pusou a bušícím srdcem. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla! Trochu mi to připomnělo přelet nad Čínou při návratu z Kambodži. Tam taky byly takové majestátné hory. Ale tohle bylo přeci jen tak jiné….
Přistáváme! Dojídám ruskou či mongolskou zmrzlinu a spěchám přes všemožné kontroly pro své věci. Vycházím mezi posledními a už vidím to mé staré známé „tísňácké“ logo.
Řidič anglicky nemluví, a já zase ještě nezvládám mongolštinu, tak během cesty mlčíme. Což mi ale dovoluje být fascinována přírodou za okýnkem. Je to tak jiný! Tak jiný, než co jsem kdy předtím viděla!
