Další cesta v dohlednu...
Přípravy na další cesty vrcholí... Vše, zdá se, běží tak, jak má... Ale ups! Najednou je tu menší problém! V návaznosti na to, že jsem dostala víza a koupila si letenky, se dozvídám, že mám špatný typ víz a musím zažádat znovu.
Všechny nezbytnosti se snažím vměstnat do jediného dnu v Praze. S jazykem na vestě běhám z místa na místo. Ale to bych předbíhala... Tak pěkně popořadě...
Vstávám v 6,50 ráno. Stíhám sprchu, autobus a následně vlak v 8 z hradeckého nádraží. Užívám si ještě dvě hodinky (ne)kvalitního spánku na cestě do Prahy a pak už začíná ten můj maraton.
Dopoledne probíhá vcelku klidně, je ve znamení zmateného pobíhání a vyřizování všemožných papírů. Pravé drama ale začíná po obědě. Na úvod je důležité zmínit, že s některými z již výše zmíněných papírů musím běžet na ambasádu oné zatím tajemné země. A ta má otevřeno jen do 16 hodin.
14,00 - Vcházím do ordinace. Za čtvrt hodinky mě čeká zdravotní prohlídka. Na řadu jdu ale nakonec v podstatě hned. Alespoň budu v pohodě stíhat tu ambasádu, říkám si.
14,15 - Tak možná ne. Mám za sebou jen první fázi se sestřičkou. Čekám, až bude mít čas některý z doktorů.
14,25 - Doktor si mě volá. Snad to sfoukneme rychle!
14,50 - Upozorňuji na to, že bych potřebovala brzy odejít, abych stihla skočit na tu ambasádu.
15,15 - Odcházím od doktora z ordinace. Už mírně ve stresu... Se sestřičkou navíc v čekárně zjišťujeme, že mi chybí jeden důležitý “papír”.
15,30 - Tak! Teď už opravdu odcházím. Tedy odcházím, spíš už běžím. A to ještě musím předtím do banky!
15,45 - Po náročném hledání pobočky banky v části Prahy, kterou vůbec neznám, jsem konečně uspěla. Platím poplatek za víza a začínám tušit, že to asi dnes nestihnu.
15,54 - Jsem někde na cestě. Jediné štěstí, že se docela zvládám orientovat v mapě a že ji vůbec mám v mobilu. Ale i tak, očividně to vůbec nestíhám.
15,59 - Stojím před ambasádou. S napětím zvoním na kancelář. Dveře se ale vzápětí otevírají a já spěchám dovnitř. Nikde nikdo. Rychle bloudím, až najednou narážím na samotného pana velvyslance. Ten mě přijímá s klidem a přívětivým úsměvem. Prý všechno půjde.
16,20 - Vycházím z budovy ambasády. O jeden kámen na srdci lehčí. Den ale nekončí a já pokračují ve svém honu za vyřizováním papírů.
18,00 - Pro dnešek to stačilo. Velmi oceňuji Pho Bo Tai k večeři a následný relax v parku s výhledem na Prahu.
