Kde je, kdo je
Je za každé situace tou odvážnější. Mluví hlasitě a kam vejde, lapí pohledy ostatních. Stojí při mě v dobrém i zlém. Sedí po mém boku v na lavičce, když si vychutnávám paprsky zapadajícího slunce. Vede moji rozklepanou ruku, když se snažím namalovat obraz. Ten obraz co jednou bude viset v nějaké dezinfekcí vonící galerii. Pohyby má smyslné, kouká mi do očí a jemně vydechuje kouř z ubalené cigarety.
Občas mám pocit, že se vlastně záměrně motám v kruhu. Nehodlám vystoupit ze svého komfortu. Onen divný tlak na pažích - to je strach. Dobrovolně jsem se poslední dobou choulila do svého bezpečného "klubka". Vždy se pak více hrbím. V hlavě držím jedinou myšlenku v popředí - "jsem neviditelná" a ostatní vodopády pištících myšlenek, skotačí v pozadí jako stádo býků. Píši tak křečovitě, vymetávám z útrob svého těla poslední tíživou špínu.
Dlouho mi nefoukala kouř do tváře.
"Ester?" tiše se ptám sušeného kvítí a našedlého nebe.