Myslela jsem, že hned co přijedu domů se okamžitě z toho sesypu, budu brečet celou noc a možná i dvě až tři. Ale víte co? Přijela jsem v naprosto výborné náladě. V Hradci jsem si to nakonec náramně užila. A to co se stalo hned první den tam? Asi to tak mělo být a všechno to co se stalo bylo fér. Byla to má chyba a já ji musela přijmout. A víc než smutek cítím štěstí, že teď jsem otevřela štěstí i někomu jinému než jenom mně. A to za to přeci stojí. Dobrý pocit. Pro nás pro všechny.







