Cestou do lékárny jsem se tak trochu přirozbrečela svými myšlenkami na to, jak kdybych vydělávala tolik peněz, že by mi to bylo jedno, bych zařídila lepší život babičce a dědovi soukromou kliniku, aby mu pomohli a celý rodině bych dala všechno, aby se cítili dobře. Ale teď na to nemám. A bojím se, že až (jestli) na to budu mít, nepomůžu už k bezstarostnému životu těm, kterým nejvíc chci, protože bude prostě pozdě, trvalo mi to moc dlouho.











