Loučení se Salasakou
Nic v životě mi neuteklo tak rychle jako pobyt v Salasace, Čas ubíhal o dost rychleji a každý den byl plný nových zážitků a povinností.
Poznala jsem mnoho nových a zajímavých lidí, prošla si nějakou tou nemocí, spáleninami, pokousáním psa a neidentifikovatelným hmyzem :) Zkusila jsem si, jaké to je žít bez věcí, které doma považujeme za samozřejmost (lednice, teplá voda). Nespala jsem jinak než zavrtaná ve spacáku přikrytá asi třemi dekami s bandaskou teplého čaje. Dýchala jsem ve 3000 m.n.m., naučila se sázet různé druhy zeleniny, krmila jsem snad všechna domácí zvířata, co existují, dokázala jsem vařit z mála a pochytila nějaké ty kulinářské triky místní kuchyně. Žila jsem v komunitě, kde existuje naprosto jiná kultura, jiné zvyky a návyky. Zažila jsem různé rituály, slavnosti a setkání s šamany. Přesně po tomhle jsem toužila a je to zážitek, který mi nikdo nikdy nevezme.
Můj sen se ale splnil v okamžiku, když jsem poprvé vešla do třídy s dětmi a měla možnost s nimi být každičký den, předat jim něco ze sebe, naučit je nejen cizí jazyk, ale také toleranci vůči druhým, geografii a historii. Nebylo to však jen jednostranné, ti malí lidé mi dali daleko víc, lásku.
