#sním

[naive-melancholic]

[kralovna-ne-stesti]

Zase si frčím na tom svým obláčku představ o dokonalém životě.

[muramoora]

Z hlavy snílka

A jednou chci žít na severu. Mít svůj malý domek v zátoce a každé ráno pozorovat rybáře, jak se vypravují na svoji každodenní pouť do slaných vod. Chci si malovat obrazy, kreslit si, psát do svých deníků, po nocích hrát na klavír nebo na kytaru a nahlas si zpívat, sedíce u krbu, kde mi budou hřát nohy malamut s vlkodavem. Chci pořádat drobná posezení s přáteli. Odpoledne pít čaj a jíst sladké sušenky, večer popíjet víno a povídat si o životních i nadživotních příbězích. V ranní mlze se chci prohánět lesem na hřbetu svého koně a z kopce pozorovat východ slunce a světýlka ještě spících vesniček a měst. Chci se zhluboka nadechmout a cítit vůni chladného počasí, chci slyšet křik racků a nechat mořský vítr hrát si s mými vlasy. V noci pozorovat hvězdy, poslouchat zpěv vlků a výt s nimi na měsíc. Chodit nakupovat do místního malého obchůdku spoustu dobrých věcí a vařit z nich zdravé ňamky, péct domácí chleba, na který si ráno budu mazat brusinkovou marmeládu.

Tohle všechno.

Ale až potom, co prožiju život tak rychlý a uspěchaný, tak divoký a špinavý a tak nezapomenutelný, že na něj budu moct ve stáří vzpomínat s pocitem, že jsem se opravdu cítila být naživu.

[pampelisinka]

"Sotva ho znáš."

Řekla jsem si to dvakrát, ale pokud bylo poznání obsaženo v polibku, pak jsem ho znala dobře - tvar jeho úst, měkkost a mírný tlak. Je to jenom kluk, říkala jsem si, volný konec šňůry ze vzdálené minulosti. Ale moje city k němu nikdy nebyly tak jednoduché. Projevovaly se ve snech, prodlévaly jako chuť jeho polibku. I teď pracují na tom, aby mě zmátly, a je to záležitost dětských emocí: lásky nebo nenávisti, hněvu nebo touhy - ty nikdy nezůstávaly uzavřené v přihrádkách.

[violetwonder]

Potkat tak básníka. Citově rozpolcené, tak trochu chaotické monstrum, které by zaprodalo svoji sobeckost za tu mojí. Chaoticky uspořádaný, bojovný a možná trochu sadista. Se starou duší a otevřeným pohledem na svět a přesto aby jeho pohled patřil jen mně ... Sním ... mezi řádky, v tónech, v pocitech ...

Potkat tak básníka...

[kralovna-ne-stesti]

Poslední dobou je mojí nejoblíbenější činností snít si svůj dokonalej život.

[violetwonder]

Šla jsem na vlak na nějaké vesnici. Čekala jsem tam jen chvíli, než přijel hurvajz na opačný směr kam jsem chtěla jet. Lidé nastoupili a vláček odfrčel a po chvilce z toho směru kam odjel, přijel autobus (proč přijel po kolejích netuším a je to nepodstatný). Všichni se začali hrnout k tomu autobusu a já šla s davem. Bylo nás tam kolem 50 a já doufala, že se vmáčknu alespoň na stojáka. Řidič mezitím otevíral úložné prostory a prosil ať si tam cestující schovají zavazadla. Pak někteří začali nastupovat ale spousta a s nimi já šla k předním dveřím. Tahala jsem peněženku. A jedna Paní se mě začala ptát, co mám v plánu dělat. Rozhozeně jsem jí odpověděla, že si chci koupit jízdenku, načež mi všichni začala sdělovat, že takhle to nefunguje, že tohle je výlukový autobus a jízdenku už mám mít koupenou. Že informace jsou vyvěšené na těch tabulích za autobusem u tratě. Tak jsem se omluvila a poděkovala a šla jsem se tam podívat. Vesměs jsem nikam nespěchala, ani nevím kam jsem měla jet. Vím, že jsem skákala od jedné informace k druhé, a jelikož ve snu sotva něco přečtu, tak si myslím že jsem nerozuměla ničemu z toho co tam bylo vyvěšené, ale těkala jsem od papíru k papíru. Udýchaná. Upocená a bylo mi šílené horko....z dálky jsem slyšela jak o mě mluví. Někdo se mě zastával. Říkal cosi o tom, že jsem uhnaná a nikoho to nezabije když také nastoupím a pojedu a nimi. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost a v záchvatu paniky a študování jízdních řádů a pravidel jsem čekala, co bude dál. A On za mnou přišel kluk. Oukay, Muž, jsem dospělá sakra... Byl o maličko vyšší, měl světlé oči neurčité barvy a červené vlnité vlasy. Ostře řezané rysy a nádherně krojené měkké rty. (Vypadali jak dva nebeské obláčky plné hříchu) ... Pozdravil mě a začal si se mnou povídat. už ani pořádně nevím co říkal. Ale zval mě na rande a diskrétně mě vzal za ruku  a tváří ke mě byl tak blízko. A mě bylo stále horko a musela jsem být námahou zrudlá a udýchaná, jako když jsem běžela. A on se na mě díval jako kdyby našel co hledal. A s tváří tak blízko, že jsem viděla pihu na jeho tváři, rošťácké jiskry v očích a jeho rty s podmanivým úsměvem lákaly mé oči ... jsem se probudila ...

a všechno se ztratilo

vytratilo

a 

zbyl jen pocit

prázdna 

.

.

.

dotek jeho dlaně byl hřejivý

[zivotjelajf]

Kapka rosy 

Stojí tu kdosi 

Říká mi cosi

Jeho oči prosí

Pravdu v sobě dusí 

Vyrytou hluboko nosí

Po tváři kanou kapky rosy 

31.10.2018 0:34