31.05.2026 14:41
Pocit ztraceného času a pocit, že člověk mohl udělat víc jsou asi dva nejhorší pocity na světě. Třetí je, že už je moc pozdě na to něco z dvou předešlých bodů opravit.
Mám pocit, že nežiju a mám ho už dlouho.
Zároveň mi začalo záležet na mém vlastním životě. Dřív mi bylo jedno jestli umřu nebo, teď mi to jedno není a život se stal nesnesitelným.
Přijde mi, že je na všechno pozdě. Dlouho jsem vytěsnila období covidu a co mi to vzalo a dalo atd. Asi až doteď. Spolužáci to občas zmínili atd. V mojí hlavě tohle období neexistovalo a nějak jsem vytlačila a měla pocit že mě to nijak negativně neovlivnilo. To jsem se hodně spletla. Jen jsem na to zapomněla protože to bylo moc traumatické. Tak jako většina mého dětství a dospívání. Doufám, že na to si nikdy nevzpomenu.
Žila jsem strašně dlouho v iluzi toho, že jsem napřed, že dělám spoustu věcí na svůj věk co mě můžou i kariérně posunout. Well chvíli to asi byla pravda, ale už roky není.
Tohle se vážení nazývá VYSTŘÍZLIVĚNÍ. Životní
