Pátek, den vědců.
Je nutný, si hned na začátku ujasnit jeden důležitej poznatek. Na férovku! Von totiž takovej vědec si se slovem „anál“, spojuje o dost jinou činnost než kdekterej obyčejnej chlápek. A bádání, lépe ještě poznání, na tohle téma? To už je opravdu diametrálně jinej proces. Snad jen ty pocity jsou na podobný bázi. Ostatně i u vědce, jakmile se do nějakého toho análu zanoří, spouští se tak nějak podobná chemie jak u těch zanořovaček nevědeckejch.
Přechytralej vědec, za účelem páteční zrychlený přepravy vlastní osoby na pracoviště, následně zpět a hned na to povinně za tchýní, usedne po ránu do auta. Ouha. Na křižovatce předpisově zastaví na červenou a rozhlídne se. Co nevidí, u chodníku trafika s novinama. Paráda. I čas čekání na změnu barvy v zelenou je třeba nemarnit, načež fofrem vyskočí, koupí tisk, ale protože na refíži právě stojí jeho oblíbená tramvaj, tak do ní naskočí. Stihnul to! Super!!! Uvnitř zkontroluje, zda má lítačku a protože je vše dle něho OK, dostaví se pocit vědce badatele užívajícího si milovanej anál.
A co takový vědecký vyzvedání robátek ze školky? Tak na to nevsázet i kdyby „Sázkař“ radil a dělal co chtěl. Nejedno předškolní děťátko trávilo v těchto zařízeních čas nad plán jen proto, že praktičnost normálního počínání ve vědeckých myslivnách zpravidla abstrahuje.
A běžnej nákup? Záležitost, co je asi tak náročná jako zálivka kaktusu? Není nic směšnějšího než když se toho má zhostit nějakej vědátor. Zpravidla lítá s jakýmsi papírem po nákupnim place, na každou blbost se ptá, páč ani netuší, co se pod jednotlivejma položkama, jež mu jeho praktická, drahá polovička naškrábala, skrejvá. A s košíkem? Tak majzla. Jezděj s tim asi tak jako s autem. A že by je kdekdo na první dobrou nejraději poslal do análu? To by se jim hodilo. Pátek, den vědců.
