Pátek, den kruhových objezdů.
Nejedno město, městečko i vesnice se od určitý doby chtěj pyšnit nějakym tim kruháčem. Kruhovym objezdem, fršťouch? Takovym rádoby symbolem bezpečný jízdy. Je eště pořád dost člobrdů, co za praotce týhle vymoženosti v naší kotlině považujou onen známý a profláklý „Kulaťák“. Jo jasně, když se za komanče někdo zeptal, kde je v Praze Leninovo náměstí, leckdo zalapal po dechu a tápal, ale „Kulaťák“? Tak to byl hned každej Čecháček doma. V Dejvicích!
Je to jako mor. Asi autoři a politici rádi čuměj na TDF, kde kulatý silnice zvítězily na celý čáře. Kde? No přece u Frantíků. Jenže ouha, to je fakt krapet větší zeměplocha než domov můj. Ale co, našinec nedbá a tak tenhle dopravní prvek nacpe kam se dá i nedá, tedy hlavně tam. A už dávno to neprojektujou jen kružítkem a na rovině. A tak tu jsou kruháče šišatý jak elipsa, případně tvarů neurčitýho a aby to bylo echt zabavný, tak se to eště nějak skloní nebo dokonce zvlní.
Tahle móda už dorazila i do maloměsta, co se v minulosti rádo holedbalo výrobou, jež jí zvěčnilo i na vítacích cedulích při vjezdech do sídla samotnýho. Prej „...město kožených rukavic“. A tak se záhy stalo, že to slovo „rukavic“ nějaký vtipálek zabarvil. Možná ani netušil, jak blízko pravdě se dobral, páč s novym kruháčem je ten slogan naprosto a eště na tisíc procent k tomu, pravdivej. Prostě „...město kožených“. Palic! Nic víc.
Při dnešní jízdě za víkendovou lyžovačkou se nejeden kruháč postaví autíčkům do cesty. Tak hlavně bacha na zacyklení, aby snad někdo nemusel jak Clark Griswold do úmoru hlásat: „Děti, Big Ben a Parlament...“ nebo něco podobnýho, anžto kroužit se bude až na lyžích. Půlkruháč do kopce a druhej šusem důle. Ehm, nějakej ten oblouček by to směrem ze svahu chtělo. Pátek, den kruhových objezdů.