Hele, už delší dobu nemůžu tohle dostat z hlavy, takže se musím podělit :-)
Lena stála v kuchyni před sporákem a míchala omáčku na těstoviny, když se kolem ní ovinuly dvě svalnaté paže a na krku jí přistál lehký polibek a do uší jí hlas zašeptal Hello love. Lena se s úsměvem otočila a říká Hello my wife. Kara se zářivě usměje."Víš, že se toho nemůžu nabažit?" "A čeho?" "Že ti můžu říkat my wife. Konečně po všech těch letech." "Věř tomu nebo ne, mě to taky přijde hrozně nereálné a přece tak úžasné."
Plot twist? Jeden z pravidelných čtvrtletních atentátů na Lenu byl úspěšný, ona teď leží ve věži v komatu a tohle všechno je jenom komatozní sen O_o. V reálu kolem sebe ty dvě pořád našlapují po špičkách a ani jedna nemá odvahu tu druhou pozvat aspoň na rande když už.. Ach jo, co mi to ten mozek dělá?
Napiš 👏 a postni 👏 fanfikci 👏
Ne, fakt, tohle je super myšlenka, plus obecně mám tenhle trope alternativní reality/kómatu/alleged memory loss dost ráda. Občas narazím na takový ten gif set, jak je Kara pod působením black mercy (takové té černé kytky z 1. série, co jí seděla na hrudi, způsobovala jí kóma a přinutila jí snít o tom, že je zase zpátky na Kryptonu s rodinou), akorát v tom upraveným gif setu sní místo toho o životě s Lenou a nechce se probudit - tak ten se mi mega líbí. Takže tohle je přesně můj šálek čaje, zvlášť když po probuzení bude následovat pořádá dávka angstu, doplněná happy endem, jak se patří. Ale i bez toho bych to určitě brala.
Jinak na tohle téma jsem zrovna dneska přečetla kraťoučkej one-shot, plus ještě o kousek dál od tématu je jedna z mých oblíbených fanfikcí, i když tu budeš nejspíš znát.
