Profit versus nadšení
Dneska, při ceště do práce, jsem přemýšlel o tom, jaký je rozdíl spolupracovat s lidmi, které práce naplňuje a baví, oproti lidem, kteří svou práci dělají pro profit.
Včera večer jsem potřeboval něco zařídit. On to nebyl večer, bylo hodinu před půlnocí. Zavolal jsem na bezplatnou linku, řekl jsem, co potřebuji, položil pár dotazů, vznesl požadavek a dnes ráno telefon s kladným vyřízením.
Tohle teda nebylo jen o nadšení, ale o servisu. Ale ten s nadšením souvisí. Lidi bez nadšení na servis kašlou. Prostě si udělají to svoje a tím to končí. Nic navíc, za co byste si nezaplatili. Asi jako když jdete do krámu a za tašku musíte zaplatit korunu. A marže? Ta byla jen 50 %. Takže tak.
Teď jsem spolupracoval s klukama se zápalem do práce, nadšením a citem pro detail. Když jsou peníze druhořadá záležitost a primární je radost z dobrého výsledku, je to o něčem jiném.
Já si vždycky říkám, že s lidmi by neměli pracovat lidi, kteří chodí do práce nasraní a znechucení. Takové ty prodavačky u pokladen, slečny u přepážek na poště a tak. Kde každý váš dotaz je pro ně opruz a pro vás je lepší najít si to na internetu. Jejich práce pro ně možná není žádný šlágr, asi by chtěly vydělávat víc a jinak než "pípáním" produktů nebo zadáváním vašich zásilek do databáze. Ale je to jejich práce, kterou si vybrali a kterou by jiní třeba dělali rádi. A samozřejmě je to i o zaměstnavatelích. Člověk bez motivace asi nebude dělat svou práci s láskou. On občas stačí milý úsměv a pěkný pozdrav.
