VSTÁVAT! ŽIVOTNÍ BUDÍČEK!
Pracuji s lidmi přes dvacet let a jednoho dne se tato práce stala i mojí profesí. Posunula mě k ní vlastní proměna, kterou odstartovala pro mě těžká životní událost. Za ty roky jsem poznala hodně osobních příběhů a našla jsem způsob, jak podpořit ty, kteří už na sobě chtějí pracovat a posunout se dál. V jedné věci jsou si ty příběhy podobné. Prakticky v každém z nich je spouštěčem hlubokého vnitřního posunu až těžká osobní událost. Stále si kladu otázku, jak někoho vyburcovat ke změně dřív, než se stane nějaká zdravotní nebo vztahová pohroma.
Jsem přesvědčená, že život je dar a pocta a že jeho smyslem je poznání sebe sama, světa kolem nás a širších souvislostí v něm. To je nekonečný proces. Takové poznání není možné bez vnitřní změny a touhy po poznání hlubšího smyslu událostí a věcí. V podstatě máme na výběr jen mezi odmítáním změny sebe sama nebo jejím přijetím. Problém je, že skutečné hledání smyslu událostí a ochota jít do hloubky jsou ukryty pod nánosem falešných sebenáhledů. Je lehké sklouznout na stezku umanuté duchovní turistiky nebo intelektuální onanie. To vede k mylné představě o nás samotných ve vztahu ke změně. Musíme přijmout, že naše poznání není nikdy konečné a že jde vždy jen o naše subjektivní vnímání reality. Skutečná změna a ochota projít určitou bolestí k poznání je nekonečný proces. Možná až za hranice naší konečnosti.
Za dobu své služby jsem poznala lidi v určitých vývojových stádiích ve vztahu ke změně sebe sama.
Odmítači změn
S těmito lidmi nepracuji. Ne, že bych nechtěla, ale oni změnu nechtějí ani nehledají, tak to neřeší. Mluví ve třetí osobě obzvláště v případě, kdy je něco špatně. A za to něco může okolí - on, ona, to, vy, oni, ony, ti… Málokdy dávají do souvislosti s událostmi slůvko “já”. Říká se tomu role oběti. Že je někdo v této roli, pozná nejen podle svojí mluvy, ale také podle toho, že ho stále v okolí něco nebo někdo štve a on to má potřebu hodnotit. Neklade si otázku, proč mu to vlastně tak vadí. Je prokázáno, že to, co nám vadí v našem okolí, je jasné téma pro nás samotné. Myslím, že tímto stádiem vývoje projde víceméně každý z nás a jde jen o to se v něm nezacyklit. Někdo v něm však setrvává po celý život. Velice často máme takové lidi přímo kolem sebe, pakliže to nejsme přímo my sami. Obětovaných maminek, naštvaných tatínků, ukřivděných žen a egocentrických mužů jsou tisíce. Život nám dává mnoho signálů ke změně. Pokud je neslyšíte, začínají se tyto signály proměňovat v tvrdé životní události, abyste byli nuceni se jimi zaobírat. Je na vás, zda se v trápení z těžkých životních zkoušek utopíte a budete se litovat o to víc, o co víc budete žehrat na těžký osud, nebo zda si začnete klást otázky, co vás do této situace dovedlo a proč. Jde o převzetí zodpovědnosti za sebe a za svoje vlastní postoje. A to už se posouváme do role tvůrce. Falešný sebenáhled těmto lidem říká, že není třeba u sebe nic měnit a že žijí v nepřátelském světě.
Kosmetičtí změnaři
V tomto stádiu víte, že máte něco u sebe změnit. Dokonce to i chcete. Mluvíte o tom, chodíte na různé kurzy a přednášky, čtete na daná témata knihy, studujete (leckdy i psychologii), ale skutek utek’. Toto stádium poznáte jednoduše podle toho, že i přes veškerou snahu se váš život a jeho vnitřní vnímání nelepší. V případě těžké životní události něco možná i posunete, ale po čase se vrátíte do vyjetých kolejí. Není to o tom, že byste nechtěli něco změnit, ale vnitřní strach z toho, že byste si museli do sebe hodně hrábnout, že by to mohlo bolet a že byste se museli něčeho možná i vzdát, je prostě silnější. Je jedno, zda se vydáte cestou duchovního nebo intelektuálního hledání. Pakliže nepřejdete od přemítání a mluvení k činu, nepohnete se z místa. Tak trochu si říkáte o tvrdší životní lekce. Nebezpečné je, že čím více si namlouváte, jak na sobě pracujete, tím více si myslíte, že jste dál než ostatní. Arogance ega vítězí. Skutečné hluboké transformaci se však jen vzdalujete. Tady možná vzniká takové to naivní pravdoláskařství nebo intelektuální masochismus. Falešný sebenáhled těmto lidem říká, že jsou dál než ostatní a že žijí v nepřátelském světě.
Změnaři
Jde o život plný změn a dřiny. Takových lidí až tak moc není. Jde o poctivé dříče a bojovníky. Jako změnaři na sobě makáte, realizujete změny, dokonce změny vyhledáváte, protože toužíte po ještě lepším životě. Nejen že čtete, studujete, chodíte na přednášky a kurzy, ale potřebné změny i ralizujete. Jste ochotní projít i těžkými zkouškami. To je samo o sobě v pořádku. Past tohoto stadia ale je, že se stále za něčím ženete a že nejste nikdy spokojení. Nedochází k poučení a k trvalému posunu někde hluboko uvnitř. Je to spíš honba za “až”. Dříve či později přichází únava, vyčerpání a otázka opravdových hodnot a skutečné transformace. Bojujete se světem a život vám protéká mezi prsty. Chcete, aby věci byly v pořádku podle vás a také pro to hodně děláte. Když nakonec věci nejsou takové, jaké by měly podle vás být, propadáte smutku nebo depresi. Falešný sebenáhled spočívá u těchto lidí v představě, že jsou těmi pravými pravdivými bojovníky za sebe i za druhé v jinak nepřátelském světě.
Smíření hledači smyslu
Tito lidé poslouchají jakýsi vnitřní hlas, když je třeba něco změnit. Důvodem změny není reakce na vnější události, ale vnitřní touha porozumět lépe sobě, světu i svojí roli v něm. Že se pohybujete v tomto stadiu poznáte podle toho, že přestanete mít potřebu znásilňovat okolní svět do vlastního názoru. Jde o hlubokou transformaci, která vám umožňuje přijímat druhé takové, jací jsou. Z nadhledu vnímáte širší souvislosti a uvědomujete si vlastní paradigmata a omezenost svého poznání. Ve vztazích přejímáte zodpovědnost za sebe a neukazujete prstem na druhé. Posunuli jste se do role tvůrce, který ví, že si svou realitu tvoří sám a zodpovídá za ní. Těžké situace a trápení vnímáte jako výzvu života pochopit něco o sobě nebo o světě lépe a posunout se dál. To něco se snažíte najít. Není to jen ochota jít do změny, nýbrž potřeba pochopit její hlubší smysl, který postupně formuje osobní hodnoty. Slyšíte signály, nebagatelizujete je a jednáte. Víte, že nastal čas pro další posun. Dříve či později začnete jednat z pozice lásky. Už to není ta naivní pravdoláskařská agresivita, ale aktivní životní postoj, který nikoho neznásilňuje a dává ostatním svobodu. S pokorou přijímáte, že proces vnitřní změny a posunů je trvalý a krásný stav bytí. Krásný proto, že vám dává možnost hlubšího vhledu a lepšího chápání života samotného. Dochází ke smíření a porozumění. Není to jednodušší cesta a hotovo nebudete mít nikdy, protože poznání samo je nekonečné. Budete však žít bohatý, vědomý a naplněný život. Budete smíření a spokojení se sebou i se svým okolím. Svět se tak stává přátelským místem, kde je dobré být a kde můžeme růst.
Občas se sama sebe ptám, co všechno někdo musí zažít, aby vzal svůj život do svých rukou. Je to niterná záležitost. Sama jsem byla polovinu svého života sebedestruktivní. Vím, že cesta ke štěstí spočívá v tom, že rozhodneme otočit prst na sebe a udělat potřebné změny, abychom naplnili smysl svého života.
V každém okamžiku je možné probudit se a říct si: dost, tohle je můj životní budíček!