Amálčino básnické střevo

Básně s vlastním kritickým rozborem

[basnickestrevo]

MRMLÁNÍ

to mrmlání už k posrání

mě nebaví

Jsem já

snad jen sen?

Jsem

člověkoden!

Mrmlání. Kvílením větříku v zápraží nebo mrmlavý mlýnek rozrážející kávová zrnka? Jako bychom mohli ty pocity fyzicky uchopit. Jako bychom mohli snad i nahlédnout za okna domácností, uslyšet ten tichý rej nabírající na síle a měnící se v burácivý hlas lidu: Pražská kavárna! Ta, jež zvedá svůj hlas pokradmu jako začátek Smetanovy Vltavy.

Hravá práce s citoslovci upoutává umně čtenářovu pozornost. Nezbývá než se opakovat: Autorka nás opět odzbrojuje svým minimalismem, když se ptá: Jsme člověkodny nebo ještě lidé? Také po stránce dějové je obraz až dojemně živý. Načrtnutý na malém prostoru vypráví transcendentální příběh přátelství přesahující smrt i časoprostor.

V narcistické idyle se přesto objevuje záchvěv nejistoty. Tušení zkázy. Totiž skryté znechucení vlastní osobou. Polapeni Freudovskou psychologií sebestřednosti a mysticismem C.K. Junga se propadáme snem a ocitáme ve vzduchoprázdnu.

Kritici se ptají: Jsme snad na prahu zrození nového směru v poesii?

[basnickestrevo]

GIGOLO

v lednici prázdné police

a v peněžence vítr

nezbylo nic už Monice

i slivovice pryč je litr

Monika M. je zpátky! Ve své nejnovější básni líčí autentický příběh podivného vztahu s pouličním bohémem a samozvaným cestovatelem. Neznámému muži, který si přeje zůstat v anonymitě, je v díle přiřknuta příhodná přezdívka Gigolo. Dekadentní hýření je naštěstí ukončeno ještě předtím, než stihne dojít k osudovému zvratu. Milenec prchá ze scény, neboť zjišťuje, že v domě se již nenalézá žádné jídlo.  Nezbývá než vypsat z bezmoci, neb nezbylo nic než ona.

Objevila se však i skupina kritiků, kteří tvrdí, že Gigolo není skutečnou osobou, ale pouhou personifikací mužské prodejnosti. Podle studie amerických vědců je mužská prostituce nově na vzestupu přibližně od prosince roku 2016. Jednou z progresivních forem je přechod k akceptaci naturálních plateb. Někteří z mužů se dnes už spokojí s odškodněním pouze v podobě stravy či pitiva. Nesnaží se Monika M. upozornit právě na tuto skutečnost? Je dílo výpovědí o degradaci mužství v moderní společnosti?

[basnickestrevo]

NEPŘÍTEL IMPERIALISMUS

Zemdleně tu zas a znovu bleju... držíc mísu od záchodu

To třídní nepřítel  tlačí se mi chřtánem po pivu... imperialisticky samozvaném

Autorka se radikálně odvrací od svých již tradičních témat reflexivní poesie a přírodní lyriky (pro připomínku báseň: Pavouk páchající sebevraždu skokem do záchodové mísy). Nově si nyní bere na paškál kritiku kvality piva v souvislosti se změnami měnící se politické situace v průběhu historie. Pozornému čtenáři jistě neunikne ani hluboká metaforičnost básně, kterou básnířka rozehrává dvojznačnou hru na poměrně malém prostoru. Ta tam je poesie snu, kterou jsme mohli vnímat v dílech ranější tvorby. Nihilismus a bohémství si zde vybírá svou daň na duši umělcově. Prohnilá střeva státního systému prolnou bezmocným jednotlivcem a žaludeční kolika na sebe nenechá dlouho čekat.

[basnickestrevo]

VZCHOP SE, EGONE!

Záchody na fildě smrdí

Povstaň zas Palachu s palaší

I vy rytíři z Blaníku

Chop se píky, Egone

Račte -

zastavit  to šílenství

Vztyčený prst osobité autorky je tentokrát zacílen na problém takřka ekologického rázu. Čtenáři již dobře známá básnířka se o to snaží věcným vyjádřením nesouhlasu nad  hygienickými nedostatky FFUK. Neblahé sdělení nakonec vetkne do širšího, celospolečenského problému. Odcizení jedince ve společnosti  a ztráta národnostního cítění, to vše na pozadí státních maturit a mistrovství světa v holeji. Pod jejíma rukama ožívá fascinující příběh dnešní doby. Sladkobolná tesknota v osamělosti. Cyklicky se střídající panické stavy s manickými. Úzkostná nejistota hroutícího se  autorčina duševního světa. Dechberoucí nadčasovost dýše z každého řádku a  nutí si v hrůze strnulého čtenáře stále dokola přehrávat otázku: Nesmrdí tu skutečně něco víc než jen záchodky?

„Autorka nás nepřestává překvapovat…“

Čtvrteční vydání The Times

„Doporučujeme tuto četbu do parku. Zelený obal sbírky barevně ladí k trávě“

Vogue

„Skutečněj vodvaz!“

Šéfredaktor Playboye

[basnickestrevo]

POLÍVKA ZE SÁČKU

polívka ze sáčku

barvu by měla

polívku ze sáčku

já bych tak chtěla

polívka ze sáčku

o ni je mela

polívku ze sáčku

miluji zcela

polívka ze sáčku

dobře mi dělá

[basnickestrevo]

TRAMVAJ

V tramvaji

stoupla mi  podpatkem

na palec u nohy

Já v teniskách

ani jsem nepípla

[basnickestrevo]

PAVOUK PÁCHAJÍCÍ SEBEVRAŽDU SKOKEM DO ZÁCHODOVÉ MÍSY

za záchodem žije pavouk

vše má nějakou logiku

za záchodem žije pavouk

rychle! Vezmi za kliku

Žena si jednoho dne uvědomí, že ve svém bytě nežije sama. Během vytírání podlahy zahlédne za záchodovou mísou  osminohého pavouka. Vztah mezi oběma asociály se pomalu vyvíjí od vzájemného poznávání až k strhující vášni.  Kvůli negativnímu tlaku okolí, především ze strany rodiny pavouka a hrůze z nepřijetí vztahu většinovou společností dochází ke krizi během níž upadá i vzájemný cit. Vztah se mění v peklo z něhož je jediným únikem skok do nicoty nevědomí představující záchodovou mísu. Hlavní hrdinka přichází na místo sebevraždy milence  „bere za kliku“, všechny oživovací akce o než se pokouší přivolanými záchranáři jsou však zbytečné.